Dračí Duše [YAOI]

• Speciál •

Karneval

♦♦♦

Oslavy probíhaly v plném proudu. Včerejším polednem započalo veselí.

Král uspořádal velký karneval na oslavu poražení svého bratra a osvobození mé rodné země. Bylo tu mnohem více občanů, jelikož všichni z království Tristana přešli sem, do Fëy.

Uplynuly dva týdny od doby, co jsem se probudil. podle Alexia jsem měl ještě tak týden ležet, aby bylo úplně jasné, že mi nic není. Na to jsem raději položil do postele jeho a nechal ho v rukou ošetřovatelek.

Já sám jsem tak měl alespoň čas setkat se se starými přáteli. Nejdříve jsem obešel náměstí, kde jsem potkal známé z dětství. Kováře, pekařku a i děti, se kterými jsem si hrával.

Prodrat se tím davem bez povšimnutí byla celkem fuška. Pár lidí, co jsem ani od pohledu neznal, mi přálo hezký život po boku krále.

Když se nad tím tak zamyslím... Co na nás řeknou lidi? Nebo si snad všichni myslí, že jsem jen strážce?

Já si doopravdy nemohl stěžovat. Měl jsem vše, co jsem kdy potřeboval a nemělo by mě zajímat, co si ostatní lidé myslí.

Jenže já jsem teď přítel krále druhé největší země. Co když na nás budou koukat přes prsty?

Nechtěl jsem ho znovu opustit a ani mu to nijak rozmlouvat. Chtěl jsem, aby byl můj a já jeho... Jen to bylo trochu složité.

Budu si o tomhle s ním muset ještě promluvit.

♦♦♦

Dav na krajích náměstí prořídl a já jsem tak mohl dojít do stájí. Byla to už nějaká doba, co jsem tyhle okřídlené plazy viděl, ale za nimi jsem vyjímečně nešel.

Hlavou mi problesklo Deja vu. Tekrát jsem taktéž šel za Leem a Darrenem, když jsem jim pomohl ošetřit draky. Dnes jsem ale šel diskutovat s jezdci, ne s draky.

Sotva jsem zahnul za roh ke královským hnízdům, otočily se na mne tři tváře. Stájník, který se dvěma ochránci hovořil, se mě nejspíš zalekl a do vteřiny se vypařil.

Darren se zvedl ze sedu. Koryto, na kterém předtím posedával, se při zbavení váhy na něm rozhoupalo. Leo svůj výraz nezměnil, narozdíl od Darrena.

Rychlou chůzí přešel ke mne. Bylo na něm vidět, že po zranění není úplně v kondici. To jsem posuzoval podle lehkého kulhání.

Zblízka se mi podíval do očí a než jsem stačil byť jen pozdravit, schytal jsem facku.

Opět z mých úst nestohlo vyjít žádné slovo a už jsem okolo sebe cítil jeho ruce. Objal jsem ho nazpátek.

,,Jsi idiot,'' sykl tiše a jemně mě bouchl pěstí do ramene, avšak v objetí setrvával.

,,Já vím.''

,,Většího debila jsem neviděl,'' zasmál se a odkročil ode mne, přičemž si překryl tvář dlaní.

Leo, opírající se o dřevěný sloup stáje, se narovnal.

,,Darrene, ty jsi trojnásobný idiot jak Matteo a moc dobře to víš,'' přišel k blonďákovi a rozcuchal mu vlasy.

,,Co se vám dvoum vůbec stalo?'' optal jsem se zvědavě.

Oba dva se na sebe podívali a vypukli smíchy. Byl jsem alespoň rád, že mezi nimi nepanuje ta ponurá nálada jako vždy.