Dračí Duše [YAOI]

• 12 •

Poslední šance

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Kurzíva s oddělením (♦♦♦)- Děj mimo Mattea - neví o něm

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

Čím víc se blížili na místo určení, tím více proti ni protestoval ledový vítr smíchaný s deštěm. Aeris se zmáčela křídla, ale kapky každým dalším máchnutím spadaly na vršky stromů. I přes vše tohle nepříznivé, myšlenkami Alexio popohnával svou dračici k rychlejšímu letu. Jindy by se zastavila, létala na místě a vyhrožovala by mu, že si to také můžu jít klidně pěšky. Avšak pociťovala tu stresovou situaci, ve které Alexio momentálně uvízl a nenapadaly ji žádné povzbudivé myšlenky. 

Letěli už nějakou dobu. A i přes to, že už byla téměř tma a všichni byli vyčerpaní, pokračovali dál. Nemohl zastavit průchod myšlenek na to, že už možná najde jen tělo nebo ani to ne. 

Ale i tak, když Aeris nadával za její neposlušnost, jak se sama od sebe snažila někde přistát uprostřed Peronského lesa, se díval kolem, jestli neuvidí nějakou nápovědu či nenápadnou radu, jak malého černovlasého chlapce najít. Dračice poznala na něm všechno, co se mu odehrávalo v hlavě. Teď by tam mohla zahlédnout starost, strach a vytrvalost, ve které nehodlal povolit, ale na druhou stranu únavu a potřebu odpočinku. Rozhodla se Alexovi raději dodat druhou možnost. Přeci jen - je to její jezdec. On teoreticky bez ní žít nemůže a ona beze něj. Tedy spíš si není jistý, jelikož Aeris je zvláštní druh draka, u kterého nelze určit, jak moc hodnotné má spojení s jezdcem. Cítí její bolest, ona Alexia ne, ale se smrtí to jen tak zjistit nejde. 

  ♦♦♦  

Tři draci se snesli na zem jako pírko z ptačího hnízda. ,,Rozděláme oheň. Vy tu zůstanete a já se porozhlédnu kolem. Kdyby něco, řekněte to Aeris'' pověděl a odlehčoval své sedlo zátěží brašen. Avšak nechal si tam jednu s všelijakými léky. Sice do lékařství nebyl úplně moc zasvěcený, avšak něco málo umět pro kralování musel. 

Dračice si brzo uvědomila, že nad Alexiem nemá žádnou moc a prostě ho nepřinutí se prospat. Pro jistotu šla na jeho plánovanou obhlídku s ním, kdyby se náhodou někde skácel. Ne, že by k tomu moc nechybělo. Spíš při zmínce o jeho ztraceném zachránci se mu do těla vlilo tolik energie, že by ji měl na rozdávání. Byl hodně tvrdohlavý a cílevědomý, což se občas ani jeho dračí společnici nelíbilo jako třeba v této situaci.

Procházeli lesem a prozkoumávali snad vše, co se kde hnulo či se někde ozval nějaký zvuk. Jezdec byl pozornější, než kdy před tím. V tom spatřil s dračicí zajímavou záři, jak osvětluje některé kmeny stromů. Nejdřív se chtěl otočit a vydat se jinam, protože si myslel, že si tu jen nějaké lesní víly pohrávají se světluškami. Udělal tak tři kroky. Jeho dračice však ne. Zůstala přikovaná na místě a hleděla kamsi do dáli a hledala původce světla. 

,,Nasedni'' přikázala jednoduše svému jezdci. Ten ji nehodal překvapivě odporovat. Nejdřív si myslel, že když nasedne, odletí s ním zpátky do tábora. Ale ona ne. Jen co kůže vydala svůj obvyklý zvuk až se pod náporem váhy Alexe prohla, Aeris zazářila očka. Vnitřní kouzlo, co umí jen tento drak. Momentálně byste je totiž nezahlédli. Byli oba neviditelní.