Dračí Duše [YAOI]

• 20 •

Nabídka

♦♦♦

Klasicky - Matteo

 Oddělení ♦♦♦ - Děj mimo/posun času

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

Bití našich srdcí museli slyšet všichni kolemjdoucí, když jsme se rychlostí blesku prohnali ulicemi a mířili do zbrojovny. Darren si nic moc brát nemusel, měl vše sbalené z výpravy pro rostliny, které nám pomohly zjistit tuhle šokující zprávu. Byl jsem nervózní a jezdec, jenž mi momentálně podával meč, taky tak.

Ani Zoran nebyl nejklidnější. Přešlapoval po dvoře a rozhlížel se kolem. Jeho pán mu určitě už zprávu předal, takže se nebylo čemu divit, když se stále ošíval a protahoval si křídla na následující let.

,,Poletíš se mnou na Zoranovi. Budeš si muset dávat větší pozor, protože nemůžu zatěžit draka tím, že bychom si vzali na sebe brnění a více zbraní. To by nám zkrátilo čas,'' vyhoupl se do sedla a podal mi ruku. Já se jakž takž vydrápal, protože jsem nebyl ještě v úplně dobré kondici a jen jsem mu na to kývnul.

Chytil jsem se Darrena pasu a vyrazili jsme rychlým vzletem k našemu cíli. Království nebylo nejblíže, avšak naši skupinu to neodradilo a hnali jsme se kupředu, co nejrychleji Zoran mohl.

Už jsme jen mohli doufat, že se našim přátelům a drakům nic nestalo. Snad.

♦♦♦

Měl v plánu se udobřit s bratrem. Nabídnout mu zázemí u sebe, pod podmínkou toho, že bude žít mírumilovný život. A co se místo toho stalo?

.

.

.

,,Jsi si jistý, že ho přemluvíš?'' optal se ze zvědavosti za letu Leo. Nejdřív jeho slova král ignoroval nebo možná přeslechl... I když to musel slyšet, jelikož se v takové blízkosti křídla jejich draků téměř dotýkala.

,,Je to můj bratr. Doufám, že nebude tvrdohlavý a přijme to. Být na jeho místě, tak to vezmu. Tahle šance se jen tak někomu nenaskytne,'' vyvětlil a zaostřil do dálky, kde už spatřil některé věžičky z bývalých hradeb. Nerad vzpomínal na to, když se přes nevinné lidi dostával k hlavnímu sídlu tehdejší královstké usedlosti, kde stejně nic nenašel.

Aeris se Sidonem ještě párkrát máchli křídly, než už konečně uviděli bílého draka. Byl celý od šrámů a jeho jezdec na tom nebyl jinak. O tom se Alexio se svým dlouholetým přítelem sám přesvědčil, když se se svými draky snesli na zem a přešli do blízkosti Tristana, jenž je oba propaloval ocelovýma očima protkanýma rudými provázky zlosti.

,,Dlouho jsme se neviděli... Bratře,'' poznamenal sarkasticky a udělal bližsí krok k němu. Přesto, že byl Alexio o pár let mladší, byli oba stejně vysocí a o svalech nemluvě. Byli si sobě rovnými, nesli v sobě stejnou krev, ale přesto byli oba dva tak odlišní.

,,Tristane,'' povzdechl si král Fëy a chtěl mu položit ruku na rameno, což bylo jedním máchnutím jeho bratra zamítnuto.

,,O nic se nepokoušej. Nikdy se tobě nepodvolím, co si o našem setkání myslel? Že dostaneš mírumilovné objetí a bude po všem? Že se s tebou vrátím? Ha! Vždy jsem věděl, že jsi až moc naivní, ale až tak?'' zasmál se a s rukou na čele se otočil zády, načež odkráčel pár kroků, než se zastavil nad slovy bratra.