Dračí Duše [YAOI]

• 47 •

Za mřížemi

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Oddělení ♦♦♦ - Děj mimo/posun času

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

S vrzáním dveří a našeho následného vstupu, se na nás otočilo několik pohledů. Téměř nebylo poznat pohlaví nikoho z rady, jelikož měli na sobě totožná roucha a světlo se odráželo od šedivých vlasů, které vlastnil snad každý z nich. Vrásky byly znakem nespočeti zkušeností a cest, jimiž si museli projít.

Stejně tak rychle, jak jsem se podíval na krále a jeho poddané, jsem zrak i zklopil k zemi. Hypnotizoval jsem červený koberec a nechal první slovo na někom jiném.

Mitch před králem poklekl a já v závěsu za ním.

Vůdce této země nejspíš mávl rukou vzhůru, abychom se zvedli. Já jen slepě kopíroval pohyby mého přítele.

,,S čím ji přišel tentokrát?" optal se dunivým hlasem ten, co tady všemu velil.

,,Velectěný mistře," oslovil ho Mitch vznešeně a udělal pár kroků směrem mezi soudní stoly a stal pár kroků od schodů k trůnu.

Vyzařovala z něj sebejistota a odvaha. Nebál se jednoho z nejvýše postavených, který by ho pouhým jedním slovem mohl poslat za mříže.

,,Potkal jsem tohoto muže, mého starého známého. Přišel sem až z Bezejmenné země padlého Tristana a teď hledá pomocnou ruku zde," vysvětlil a rukou poukázal na mě.

Nemohl jsem ještě odhalit svůj vzhled. Díval jsem se zpoza kápě, která mi dokonale kryla půli obličeje a zbytek těla.

,,O co si tedy žádáš mladý muži," vyzval mě ke slovu Pëtalský vůdce.

Zhluboka jsem se nadechl. Nervózně jsem vyhledal očima Mitche, který gestem naznačil, ať si odkreji kápi.

Nechal jsem zavřené oči. Kápi jsem si tedy sundal.

,,Velectěný králi,'' poklonil jsem se znovu a poslepu se přiblížil blíže.

,,Po útěku z Tristanovy země jsem našel útočistě u krále Alexia II., který mi ošetřil nemálo ran na těle i na srdci. Skutečně mnohokrát mi pomohl. Po svém částečném doléčení jsem se rozhodl najít svého odcizeného obsidiánového draka, jenž záhadně zmizel, když jsem trávil noc v jeskyni mezi Elfským a Kentaurským územím. Ale bohužel jsem se opětovně střetl s Tristanem, jenž mi v zápětí zabil draka před očima,'' dořekl jsem.

,,Poté se stalo něco, co jsem nečekal,'' pokračoval jsem, než by rada měla hloupé námitky, ,,má duše se spojila s tou draka a těď mou podstatu požírá,'' otevřel jsem oči a s nimi dokořán se zahleděl na staršího a silného muže ve zlatém křesle.

,,Žádám o ukázání cesty k ztraceným duším a jejich území, kde bych mohl u Šepotného draka snad nalézt odpoveď.''

,,Nebo taky smrt,'' uslyšel jsem od strážných.

Radě se zatajil dech a jejich pohledy se zoufale otočily na krále.

,,Nuže,'' započal král odpověď, ,,viděl jsem pár případů, kdy se duše jiného živočicha protla s tou člověka... ale nikdy jsem neviděl draka uvnitř lidské schránky. Navíc i když se našel odvážlivec, co šel na rozhovor s Whisperem, nikdy se nevrátil.''