Dračí Duše [YAOI]

• 35 •

Mapy

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Oddělení ♦♦♦ - Děj mimo/posun času

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

Okolí široko daleko byl jen pouhý les, který pod září raního slunce vypadal jako na podzim. Ptáci poletovali v korunách listnatých stromů, což mi napovídalo, že jsem čím dál tím blíže k bohaté zemi plné draků. Díky bohu za to, že jsem už nemusel pobíhat po nehostinné krajině.

Tu jsem konečně neslyšel jen nepříjemné mlaskání bláta pod kopyty Onyxe, avšak tady to nebylo taktéž úplně přívětivé. Prašná cesta se pod mohutnými rousatými končetinami rozprášila a to šíleně vadilo očím.

Přes veškeré bolesti, hlavně zad, jsem se snažil dokopat k nějakému rozumnému rozhodnutí, kudy se vydám směrem do zrádných hor, kde žijí griffini a nepříjemná hlídka ve věžích. Ta by se mnou, jakožto nově příchozím obyvatelem, neměla mít problém, ale jistota je jistota.

Slunce nepříjemně pálilo. Což o to, bylo léto, avšak i tak jsem nechtěl mít zarudlou bolestivou kůži. Už tak mi stačily ty neindifikovatelné boule na zádech.

Musel jsem najít řeku nebo rybník. Z pokožky jsem nutně potřeboval smýt bláto, jenž se mi dostalo i do vlasů, když mě staroch držel v blátě při zemi.

Po té vzpomínce jsem se oklepal, až mi naskočila ošklivá husí kůže. Doufal jsem, že nic takového se už nikdy v mém životě nevyskytne.

Podle spisů a map by měla být u úpatí hor před údolím tůň. Pokusím se ji co nejdříve najít a navečer vyjdu do pahorků.

Nejdřív jsem si ale musel obstarat nějaké jídlo. Chleba sic mám, avšak ten si nechám do větších nadmořských výšek. Potřeboval jsem nějaké bílkoviny a červy se mi zrovna jíst nechtěly.

Onyx už také notnou chvíli od našeho výjezdu nepozřel šťavnaté traviny. Vegetace zde byla hojná, narozdíl od bažin, kde to spíše vypadalo jako po udeření hrozné deštné bouře.

Se zapraskáním kožených opasků od sedla jsem dopadl na zem, až se okolo mých poškrábaných bot objevil menší vír nečistot.

Věděl jsem, že hřebec ode mne daleko neodejde a kdyby byl náhodou poplach, tak si mě najde či dá signál zařechtáním. Úplně jsem ho odstrojil, poplácal na krku a nechal ho pást, jak se mu jen zlíbilo.

Ze sedla, opřeného u stromu, jsem si sundal akorát brašnu, ve které leželo naskládaných na sebe mnoho věcí. Jedna z nich byla klubko smotaného provazu.

Sedl jsem si ke spadlému kmenu a začal dělat smyčky. Možná ve finále nevypadaly jako od mistra myslivce, ale řekl bych, že nějakého zajíce či hlodavece bych mohl na tuto jednoduchou past ošálit.

♦♦♦

,,Uklidni se,'' snažil se už slovy Darren nějakou tu chvíli uklidnit krále, který ročílením málem rozkopal celý svůj a svého svěřence pokoj.

,,Jak mám být v klidu,'' opřel se o převržený stůl, ,,když mi Matteo nechá zde jen pitomý dopis a potom zdrhne?!''

Se zúženými zorničkami se otočil na Darrena se svítilou v napřažené ruce. Ten se však ani nehnul, i když věděl, že by se mu brzy mohlo sklo roztříštit o hlavu. Jedinná změna byla, že se vedle něho objevila nová osoba.