Dračí Duše [YAOI]

• 40 •

Zamyšlení

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Oddělení ♦♦♦ - Děj mimo/posun času

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

Vracel jsem se s málem, který mi ale na uklidnění ukecaného žaludku bohatě stačil. jeden pohublý zajíček si zahákl nožku do mé pasti.

Pro něj to byl konec života, ale mě to pomohlo. Ostatní pasti byly pro mé neštěstí prázdné.

Když jsem se vrátil, rukou jsem mu zlomil vaz a poté mu podřízl krk, aby přebytečná krev odtekla. Pak ho stačilo jen vykuchat a pořádně omýt.

Svou večeři jsem opatrně napíchl na klacek tak, aby se při otáčení nestalo, že mi nějaké sousto spadne do rozpálených uhlů.

Své jídlo jsem takto na špejli opřel o stěnu našeho úkrytu a z batohu jsem vyhrabal křesadlo. Tím jsem párkrát třísknul o sebe nad suchou trávou v ohništi a jeden z nejsilnějších živlů se přede mnou objevil uprostřed kamenů.

Oheň osvítil celou jeskyni a světlo se dostávalo až ven. Bylo to sic trochu nebezpečné, protože by nás někdo mohl snadno zahlédnout, avšak já na to nebral moc ohledy. Byl jsem témeř u svého cíle.

Když se plameny více rozhořely, svůj úlovek jsem dal do úrovnš, aby se hezky propekl.

Můj hřebeček byl těsně u východu z jeskyně. Alespoň jsem na něj ještě viděl. Cpal si břuch a šťastně pomlaskával.

Při pozorování poletujících jisker, jsem si nevzpomněl na domov, nýbrž na Alexia. Jeho modré oči, co se vždy zazářily, když jsem se zmínil o něčem novém o sobě. Nebo jeho bílé vlasy, co se mi při letu na Aeris zdály, jako by byly součástí samotného větru.

Musel jsem si již dávno sám přiznat, že on je neodolatelný. Má sice chyby, ale život s ním bych si dokázal představit.

Měl bych si teď zastěžovat, že jsem debil a že bych si měl najít raději ženu. Já bych i rád, avšak moje přitažlivost k mužům se mi objevila s mým narozením.

Prostě nemůžu nic o sobě změnit a to je jediné, co mi udržuje moji hlavu vzhůru.

I když jsem se slova do dopisu pro Alexia snažil napsat co nejvíce sebedůvěřivěji, tak nakonec jsem i já musel poznat, že má ruka píše slova jen pro jeho bezpečí, ale určitě to nevystihovalo to, co jsem sám opravdu chtěl.

Teď. kdyby mě viděl s mým otřesným vzhledem, věřil jsem, že i přes to by se o mě postaral a snažil se mi udělat lepší život.

Teď mi navíc nezbývalo moc času, když jsem se den co den proměňoval v draka. Mé tělo nezvládalo dvě duše, a tak přirozeně jedna vyčnívající začala sílit. I o tomto jsem četl, avšak nedoufal jsem, že by se něco takového mohlo kdy stát.

Maso bylo konečně načervenalé a vonělo. Králičí jsem jedl doma dosti, protože jsme neměli pozemek na farmařinu a místo zbylo jen na malou králíkárnu.

Večeře mi zmizela v žaludku jako nic. Zapil jsem to vše douškem vody a samotný oheň uhasil. Zůstal po něm jen kouř.

Měl jsem v plánu jít si lehnout, ale něco mě vyrušilo. Dokonce i Onyx přispěchal rychlým krokem ke mně.

Když v tom jsem zaslechl, jak se kameny sypají ze skály pod náporem něčím velikým.

A v tu chvíli jsem ho spatřil.

Griffin.

-------------------------------------------

Omlouvám se za nesmírně krátkou kapitolku, avšak byla jsem dnes v kině na lvím králi a celkově se v tomto týdnu událo hodně věcí :D

Navíc ani nálada na psaní se moc nenachází v mém dosahu.

Slíbila bych vám, že příště bude plnohodnotná kapitola, ale začíná mi prázdninová praxe c: ...

So se prosím nezlobte xD <3

578 slov

Adios