Dračí Duše [YAOI]

• 38 •

Ztracen

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Oddělení ♦♦♦ - Děj mimo/posun času

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

Cítil jsem lístečky listnatých stromů, jak mi zapadávají pod tmavě zelený plášť. Bylo celkem nepříjemné, jak se nalepily na mou doposud mokrou pokožku a nechtěly se nikterak pustit.

Za to Onyx, i když sklesleji, pošlapával za mými zády lesní mech, až byly za ním vidět otisky jeho podkov. Modlil jsem se, aby se je nikdo později nerozhodl sledovat.

Byli jsme už blízko pastí a schovaných věcí. To jsem poznal podle borůvčí všude okolo, to totiž rostlo takto hojně jen tam.

A měl jsem pravdu. Za malou chvilku už jsem odhrnoval listí a sedlal Onyxe. Sic není moc dobré na mokrá záda dávat deku a sedlo v tom vedru, avšak teď jsme jinou možnost neměli. Já bych tu výstroj sám delší dobu neutáhl.

Nepobyli jsme u řeky tak moc dlouho, avšak šel jsem i přes to zkontrolovat pasti.

Už jsem tušil, že z toho nic nevzejde. A taky že ne. Avšak nalezl jsem hezký palouk s bobulemi.

Nějaké léčivky bych si obstarat přeci jen mohl. Nikdy nevím, co se mi v horách může přihodit.

A tak jsem se dal do práce. Otrhával jsem lístky a stvoly nejrůznějších květin. Několik jsem jich dokonce ani nerozpoznal a obával jsem se, že by mohli být škodlivé. Ty jsem tedy obešel.

V tu chvíli jsem si ale uvědomil jednu velmi nemilou věc.

Kde je Onyx?

Samozřejmě... Jsem tak zodpovědný jezdec, který si svého koně uvázal k větvi na místo, kde na něj uvidí.

Hah, ještě kdyby to byla pravda.

Za klapl jsem brašnu a vydal se zpáteční cestou, která byla v měkkém mechu a kapradí hezky vidět díky vyšlapání od mých bot.

Vrátil jsem se tam, kde jsem hřebce nechal. Ale ten šedivý kus masa a kostí nebyl na blízku.

,,Sakra,'' zanadával jsem v duchu a snažil se ho marně vystopovat podle otisků kopyt.

Tohle bude ještě sranda.

♦♦♦

Navrácení do místnosti s mapou bylo mezi třemi muži velmi tiché. Vyzdobenou chodbou zněl jen klapot bot a mohli jste spatřit také zvláštní pohledy Lea a Darrena, kteří se obávali toho, co právě nastane.

Rozprostřeli se okolo pahorků nad mapou a bělovlásek se zapřel o roh stolu, přičemž si očima projížděl cesty, kudy mohl Matteo jet.

,,Trpasličí hory můžeme vyškrtnout,'' smazal křídou vyznačenou cestu, vedoucí přes skulinky v kamenitém prostředí.

,,Můžu vědět důvod?'' optal se nesměle nejmenší a očividně ten s nejdelším vedením z celé letky.

Leo si po Darrenově otázce musel přikrýt ústa dlaní. I tak bylo v jeho tmavých očích vidět uculení nad tím, že blonďáčkovi nic nedochází.

Na druhé straně stolu se však ani lehké uchechtnutí neozvalo, nýbrž jen strohé vysvětlení.

,,Jel na koni a Onyxe by nikde samotného nenechal. Ani osel by se takovými skulinkami neprotáhl, natož Mattea statný tažan,'' bez zaseknutí a se vší vážností Alexio mluvil dál.

,,Takže zbývají dvě cesty,'' Leo se odtáhl od zdi a přišel k plánovacímu stolu blíže.

K označení osob a vojsk jim sloužili šachové figurky. Mattea možné pozice označil jako koně, což v této situaci dávalo značně smysl.

Leo byl věž a Darren si vysloužil postavu střelce. Alexio chtěl nejdřív dát světlovlasému dřevěnou zdrobělinu pěšáka, ale to se ochránci samozřejmě nelíbilo.

Královnu nechal ležet s ostatními figurkami a sám si vzal jednu z těch nejdůležitějších, tu korunovanou.

Dva jezdce, nebo-li koně, postavil do vzálenosti na čárách, vyznačující stezky se stejným cílem, na místo, kde by se podle uplynulého času od jeho útěku měl nacházet.

Samozřejmě - bylo to jen přibližné. Nikdo nevěděl, kolik zkratek či přestávek si za ten čas strávený venku udělal.

,,Musíme se rozdělit. Teď je to mnohem težší, než jsem očekával. Někdo musí jít přes Grennu, ale musí počítat s tím, že drakobijci nás určitě rádi neuvidí,'' snažil se vymyslet bělovlásek, jak jeho tým rozdělí do dvou cest, ,,a někdo zase musí přes tržní cestu.''

,,Navrhuji ab-,'' začal sám král, když v tom ho vyrušil jeden z jeho pobočníků.

,,Já půjdu přes Grennu,'' nabídl se někdo po jeho pravici. Moc dobře věděl, že se černovlásek s vražedným pohledem a temnou minulostí přihlásí o tohle místo.

,,A-Ale z té země tě vyhnali! Určitě po tobě půjdou!'' strachoval se pěšák, tedy Darren, a s otevřenými ústy těkal očima mezi Alexiem a Leem, kteří se na sebe už nějakou tu chvíli dívali.

,,I kdybych nebyl vyhnanec z jejich druhu, i přes to by po mě šli,'' obrátil se krátce tmavovlásek na Darrena.

,,Pokud si na to troufneš a nic závažného se ti nestane, tím pádem máš mé svolení,'' Alexio jedním tahem přetáhl jasnou figurku z březového dřeva na trasu vedoucí z Fëy přes zemi drakobijců až do Pëtalu.

Jako by Alex sám předpověděl, že Darren bude vším možným proti jejich rozhodnutí, stejně nepovolil.

,,Leo, je to nebezpečné. Nemůžeš tam jen tak jet proti své krvelačné rodině!''

V tu chvíli jako zázrakem Leovy oči ještě víc ztmavly. I když si Alexio myslel, že to více nelze, přeci se tak stalo.

Leo natáhl svou ruku k Darrenově tváři, jež se klepala strachem. Blonďáček ho nikdy až takhle negativního neviděl.

,,I když mě vyhostili z krajiny, bili mě a striktně mě vychovávali už od útlého věku i přes mé námitky... Je to stále má rodina a ty o ní nemáš co špatného říkat,'' zaznělo tichou místností.

Alex zakročil. Položil svou chladnou dlaň na Leovo předloktí a po tom, co se na něj rozčilený bojovník otočil, král jen kývl hlavou a poddajně se mu zadíval do dvou černo černých panenek.

Leo toto gesto znal. Alex se mu snažil opatrně naznačit, aby schladil svou horkokrevnost něčím jiným, než vybíjením na ostatních tvorech, mezi které patřil hlavně Darren.

,,Tsch,'' odfrkl si Leo a poodešel k nedalekému oknu.

,,Když je to tamtudy tak nebezpečné, tak ty letíš se mnou Darrene,'' posunul zbylé dvě postavičky na tržní cestu.

Neslyšel ani žádné námitky, což bylo u menšího obránce nezvyklé. Otočil se čelem k němu a pohled mu spočinul na hromádce neštěstí, co se slepě dívala na Leova záda.

Ale Alexio je nechtěl rozhádat, nýbrž spolčit.

Takhle to dopadnout jednoduše nemělo.

---------------------------------------

Dát ty dva dohromady, nedát je dohromady?...

Co myslíte? Klapne Leorren?

1012 slov

Adios