Dračí Duše [YAOI]

• 13 •

Vyjasnění

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Kurzíva s oddělením (♦♦♦)- Děj mimo Mattea - neví o něm

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

Zíral jsem na něj. Na krku se mi zvýraznily šlachy a s každým polknutím tepaly. Muž mi daroval lítostný pohled. Já se jen znovu usmál. S těží jsem si levou rukou chytl mé pravé rameno. Už to na mě bylo moc. Nikdy bolest nepřetrvávala moc dlouho. Naopak. Čím kratší čas, tím to bylo úmornější. Můj znak už se pomalu zklidňoval, až se vrátil do původního stavu. Rozvířený. Zhluboka jsem dýchal, nebo se o to spíš snažil. Bělovlasá osoba mezitím poodešla ke stolu s obklady. Já už se konečně natolik uklidnil, abych se mohl pohnout a posunout se výš do sedu, aby se mi sedělo dostatečně pohodlně.

Tmavě modrý plášť šustnul, jak se osoba rychle otočila a mířila ke mně. Šel rozhodným krokem. Bál jsem se ho. Nedůvěra u mně zůstane navždy. Hlavu jsem otočil na druhou stranu místnosti. Jeho mořské oči protkané krásnými pramínky barvy těch mých mi až moc připomínaly ty Sauronovy. Všiml jsem si už v té chvíli, když jsem mu v boji děkoval a potom zběsile odletěl se svým drakem.

Ucítil jsem chladivý pocit na boku a díky reflexu sebou škubl. Stočil jsem pohled zpět na muže. Ten seděl u mého lůžka a přiložil mi na místo zbarvené zeleně obklad s léčivou mastí. Nebo jsem v to alespoň doufal, že mi to pomůže.

,,Snad se teď nebudeš vzpírat. Můžeš si za to sám. Co tě to tenkrát sakra napadlo?'' vytýkal mi moje činy z války. Moc dobře jsem si uvědomoval, na co narážel. ,,N-Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by s-se odvážil za mě bojovat. Směšné, že? Ani vás neznám a vsadil jsem můj život za váš...'' sykl jsem, když někde přitlačil. ,,Jsem Alexio. Alexio ||. Jsi v říši Fëa, zde se staráme o všechny duše. Mimochodem jsem ti zavázán za to, že jsi mi zachránil život.'' Dokončil práci na mém břiše a podíval se mi do očí. Já se v těch jeho topil, avšak jsem to dlouho nevydržel a otočil jsem hlavu pryč. Mé dlaně svíraly hebkou přikrývku, pod níž jsem ležel. ,,To se ti tak nelíbím? Nebo jsem snad za záchranu nestál?'' zasmál se nad mými rudými tvářemi. ,,Ne to nemyslím, ale vaše oči mi připomínají ty Sauronia... '' zaťal jsem ruce a snažil se být silný a neztrácet naději. ,,To je kdo ten Sau-'' ,,To byl můj drak! On je pryč!'' zařval jsem s lesklýma očima. Když jsem si uvědomil, co jsem právě teď udělal, rozzuřený výraz ve tváři mi opadl. Bylo to, jako bych mu to snad dával za vinu, že Sauronio není k nalezení.

,,O-Omlouvám se... Jsem asi moc unavený, ještě se trochu prospím. Není mi moc dobře, potom se budu snažit se alespoň postavit na vlastní nohy'' Mluvil jsem už více potichu, když jsem si lehal na zbolavělý bok. ,,Dobrá, až se budeš cítit lépe, pomůžu ti najít tvého draka. To ti slibuji'' pověděl a zvedl se ze země, kde před chvílí klečel. Poté už jsem zaslechl jen zvuky bot.

Jsem já to ale idiot...

♦♦♦

Probral jsem se při stmívání. Nebýt svitu měsíce, co procházel malým oknem do místnosti, nepoznal bych, kde jsem. Sedl jsem si do sedu a dal nohy na zem. Cítil jsem se už mnohem lépe. No, mnohem... Spíš lépe než včera. Nohy už mou váhu unesly, a tak jsem se rozhodl splnit svůj slib z večera.