Dračí Duše [YAOI]

• 42 •

Každý sám za sebe

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Oddělení ♦♦♦ - Děj mimo/posun času

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

Kamenité podloží se jen sypalo pod kopyty Onyxe, jak jsme šplhali do srtmých hor. Přede mnou šel Mitch, okolo kterého pobíhal nezbedný griff, jenž nás předtím tak polekal.

,,O-Omlouvám se za tu maškárádu s Alphou. Je ještě mladý a teprve ho zaučuji v letce,'' podrbal se nervózně za hlavou a poukázal na křížence orla a lva, co se s cinkáním postroje proháněl kolem.

,,To nestojí za řeč, potkal jsem i horší šelmičky,'' pousmál jsem se a vzpomněl si na Hâwē, Tristanova albínského draka, či na Alexe, když měl zrovna špatnou náladu...

Ovšem jsem si taktéž všiml, že Mitch působí poněkud nejistě. Vyložil jsem si to tak, že se mého nového já jednoduše bojí.

,,A-A co se ti vůbec stalo?'' zeptal se tiše Mich. Vysoko nad námi poletovala v kruzích jeho skupina. Obhlíželi okolí, kdyby se náhodou zjevil nepřítel.

,,Víš...'' pozastavil jsem svůj krok. Tmavovlásek udělal to samé a otočil se na mne celým tělem.

Hlavu jsem udržoval stále očima přikovanýma k zemi. Zaujaly mě brouci, co se snažily dotáhnout semínka ke svým hnízdům.

Do reality mě probudilo až přešlápnutí. Hřebce nebavilo jen tak v tichu postávat a Mitch se určitě taktéž dožadoval odpovědi.

,,To ti nemůžu říct, je to příliš složité. Nikdo to neví a ani já sám bych ti to nedokázal vysvětlit.''

,,Nemyslím ty oči, myslím celkově. Neviděli jsme se více jak osm let, '' upřesnil.

,,Oh... No... O tom nevím, jestli bych rád mluvil. Teda spíš, jestli bys to ty rád slyšel. Budeš si o mně myslet bůh ví co,'' snažil jsem se vyprávění o minulosti lehce obejít, ale moc mi to popravdě nešlo.

Mitch složil své ruce křížem na hruď. Takto chvíli setrval, než rozhodil rukama do vzduchu, ukázal na mě a řekl: ,,Už je to nějaký ten Menelya (Elf. Pátek), co jsme se neviděli. Potom tě spatřím s dračíma očima a narostlou černou kšticí. Pořád si myslíš, že to může být horší?'' Je pravda, že jako malý jsem neměl tak dlouhé vlasy, jako teď. Moc jsem se o svůj vnější vhled nestaral.

,,Popravdě může,'' potvrdil jsem mu jeho mínění.

Na jeho tváři se objevil tázavý pohled.

,,Tátu... Zastřelil král.''

♦♦♦

Západní vítr, co se hnal na jeho tělo ze všech stran, mu úplně nevyhovoval. Za to tváře se mu červenaly štěstím. Zároveň jistou rozpačitostí se mu koutky škubaly a v podbřišku mu nepříjemně škubalo.

Ale to mu nevadilo. Jeho drak z něj byl vyklepaný tak i tak. Zoran čekal pohodovou cestu po boku krále - no, jenže to by jim nemusel náhle změnit trasu do opačných končin.

Hnědý šupináč si za to ale mohl sám. Samicím se prostě nedá věřit. Když mají v sedle jezdce, navíc urozeného původu, je to o to horší.

Kdyby se neprokecnul, mohl by si klidně plachtit a témeř by nemusel ani mávnout křídly, ale teď musel pořádně máknout. Už chtěl vidět úsměv na Darrenově tváři, který se tam od hádky s Leem téměř neobjevil.

Uvolni se a nestrachuj se, snažil se Zoran uklidnit blonďáka rozházené mšlenky.

Jeho jezdec mu na to neodpověděl, ale jeho myšlenky se v tu chvíli obrátily vzhůru nohama. Drak viděl obrazce nejhorších scénářů. Roztrhaní Leo se Sidonem, krvaví Leo se Sidonem, Sirdon s jezdcem v boji proti Leově rodině.

Už mu tahle negativita lezla krkem. Byl by teď možná radši, kdyby do té jeho palice neměl přístup.

Vzlétl o několik metrů výše, kde je naplno ozařovaly paprskyze slunce.

,,Zorane, co to- AAAAH,'' vykřikl nad pustými lesy, přecházející až po bažinu, když vypadl ze sedla. Skalní drak si jen odfrkl a letěl pro něj dolů.

Pod ním udělal oblouček, aby lépe dopadl do sedla. Moc se netrefil, jelikož člověk spadl na jeho blánu křídla.

Když se s vydýcháváním vyšplhal konečně do sedla a snažil se zklidnit adrenalin v krvi, zakročil proti svému drakovi.

,,Co to jako mělo bejt!'' vykřikl zděšeně a s vykulenýma očima hleděl na tmavé rohy.

Vás v letecké škole neučili, že se máš držet, i kdyby se dělo cokoliv? Popichoval ho Zoran.

,,To sice jo, ale jak jsem měl usedět vývrtku z ničeho nic?'' optal se opět.

Kdybys nepřemýšlel nad blbostmi, tak by sis mohl v sedle klidně dát i čajový dýchánek.

,,C-Co?'' řekl Darren.

Budou v pořádku, neboj se, snažil se mu namluvit Zoran.

,,J-Já vím, ale když on byl tak naštvaný. Bůh ví, co udělá. Víš, jak je vždy nekontrolovatelný,'' obával se zase nejhoršího jezdec.

Tak si ho klidně můžeš srovnat, protože támhle jsou, zrychlil v letu.

Tahle scéna ale ani zdaleka nevypadala, že by dvojice v dohledu v bažinách měla být v pořádku.

♦♦♦

Aeris už vypadala, že ji za chvíli chuť zanést člověka na sobě dnes až do Pëtalu přejde. Neposunovali se totiž po tržnické stezce rovnou k branám údolí, avšak Alexio šmejdil všude kolem.

,,Nemohl jít přes Grennu. Je to tam moc odstrašující a nebezpečné. Navíc kdyby šel tudy, musel by si někde zde udělat zastávku na spaní. Onyx by to celé v kuse bez jídla nejspíš nedošel,'' zavařoval si své mozkové závity a přemýšlel nad různými místy, kde by se černovlásek mohl zdržovat.

Ptal se už pár pocestných. Ti ho spíš zdržovali a ani se nic podstatného nedozvěděl. Hned, jak poznali, že je zastavil sám král, ukláněli se až někam k zemi a snažili se ho obdařit tolika komplimenty, co jen znali.

Byl bez výsledku. Dračice už něj byla taktéž vytočená, protože tímhle tempem by se nepostaral ani sám o sebe.

Konec konspiračních teorií. Sám víš, že je v pořádku, teď si ale musíš odpočinout a nechtěj mě, abych použila mou sílu, vyhrožovala bílomodrá samice a svým očkem po Alexiovi přísně pokukovala.

Už od doby spojení pro něj byla jako nejlepší přítelkyně. Rád si s ní hrával, i když mu to rodiče moc nedovolovaly. Ale když mu konečně bylo třináct, dokončil hlavní výuku a měl tak více volného času.

Rád vzpomínal na dětství, když byla Aer ještě mládě. Byla strašně roztomilá, ale i tak odvážná. Při nemocích ležela po jeho boku vedle postele a přes myšlenky si s ním povídala.

Už zase přemítáš nad dětstvím? Otázala se krále.

,,Ano. Byla to totiž jedinná doba, kd-''

kdy byl svět ke všem spravedlivý, já vím Alexi, lehla si Aeris pod velký dub. Alexio o tomto tématu dost mluvil, když měl všeho dost a nechtěl upadnout do depresí.

Pojď už spát, ať můžeme ráno brzo vyrazit.

Král překvapivě souhlasil a ulehl pod modravá blanitá křídla.

------------------------------------------------

1070 slov

Adios