Dračí Duše [YAOI]

• 17 •

Příbuzní

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Kurzíva s oddělením (♦♦♦)- Děj mimo

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

,,Takže...'' začal jsem. Chtěl jsem mu povyprávět všechno z mého života. ,,Narodil jsem se v menší vesnici. Žil jsem tam tak do sedmi let, než náš přepadlo sousední království. Vypálilo vesnici a všechny obyvatele vzalo na své území, kde je čekala jen práce pro nejvyšší šlechtu a krále. Sem tam jsme za robotu něco dostali, ale nebylo toho moc. Ale nestěžoval jsem si. Ani jsem tedy nemohl, protože bylo hodně věcí trestáno. Žádná svoboda slova, vyznání či orientace. Já měl s tátou ordinaci. Pomáhal jsem mu s lékařstvím. Vždy nám poslali vojáky na ošetření, ale občas přišli i vzácnější hosti jako třeba draci. Obyčejné lidi jsme museli ošetřovat potají mimo zrak stráží" odmlčel jsem se. Darren se na mě povzbudivě podíval a jeho oči mi říkaly, abych se nezastavoval ve vyprávění. ,,... Šlo to takhle několik let, až v jeden den se vše změnilo. Někdo nechal u nás na prahu vejce. Nebylo to ničím zvláštní. Sem tam nám někdo nechtěná zvířata a draky přenechával. Tohle vejce bylo temné. Dopis u něj popisoval, ať se ho rychle zbavíme či vypustíme." Suše jsem polkl. Musel jsem sebrat hodně odvahy. ,,A pak-" znovu jsem se zasekl, ale zlaté oči mě nadále sledovaly ,,... Se všechno pokazilo. Dráče se vylíhlo, jenže to byl zakázaný druh. Tyhle draky král většinou hned zabil, protože byly až moc silní na to, aby je řídila lidská ruka. Otec mi křičel, abych ho ihned odnesl. Stráže si nás již všimli."

Stekla mi jedna samotná slza, ale ještě, než stačil Darren něco říct, jsem se znovu nadechl a nasadil normální výraz. ,,Utekl jsem k hradbám a vypustil ho. Mladý Sauronio se ale se mnou spojil. Král mě zatkl a týral mě i mého draka. Ne jen fyzicky, ale i psychicky. Vycvičil si mě jako psa a já poslechl. Vždycky. Chtěl jsem se vzepřít, avšak Sauronovi jsem to udělat nemohl. Když jsem odporoval, ubližoval jemu a tím pádem zároveň i mně."

Poposunul jsem se výš na rudé posteli a Darren si lehl naproti mně.
,,Po několika letech se Alexio dostal až k hradbám. Král musel využít každého člověka. Ale abych mu neutekl, což se stejně stalo, zaklel mě. Stačí jen, aby mávnul a já se svíjím-" ,,To byly ty záchvaty se znakem, co jsi měl?'' optal se a zapřel se na rukou. Já si odhrnul tričko a ukázal mu tak mé dračí znamení, které vypadalo jako vír. ,,Ano. On má nade mnou kontrolu. Před vysláním vojsk mě zavolal do komnaty, kde na mě vyslal kouzlo z prapodivné knihy. sám nevím, jestli to jde nějak zrušit. Nevím, proč mě stále chtěl naživu. Mohl mě rovnou zabít. Tím pádem by zemřel i Sauron a nemusel by nic řešit. Někdy jsem si přál, aby byla jeho pěst nebo kopanec dobře mířený a já už se neprobudil...''

,,Jak jsi unikl?'' opatrně se zeptal. Nejspíš, aby mi nezpůsobil psychockou újmu, jestli to tedy ještě vůbec šlo. ,,Šlo to snadno. Několik dní jsem dělal, že jsem bojoval dál od hradeb. Potom na nás se Sauroniem ale zaútočila Hâwē a my se museli dát na úprk. Ale naše vyčerpanost na tom měla svůj podíl, takže jsem jednoduše vletěl přímo do tábora vašich Wãlhů s vedením Alexia.'' Pozastavil jsem se nad vzpomínkou, když se uprostřed bitevního pole naše oči setkaly. Musel jsem se i zasmát, protože v tu dobu jsem netušil, že mu budu dělat blízkého přítele.

,,Nejdříve mě chtěl zatknout. Vaši vojáci mě svázali lanem, ale než mě stačili odvést, přiletěl do nitra dění bílý drak. Jeho jezdce jsem moc dobře znal. Byl to král. Začal na mě házet špínu. Pravdivou špínu, což bylo ze všeho nejhorší. Že mu patřím, jsem jeho otrok a voják.''