Dračí Duše [YAOI]

• 31 •

Plížení

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Oddělení ♦♦♦ - Děj mimo/posun času

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

Tento box byl naštěstí obzvlášť velký. Potichu, abych na sebe neupoutal pozornost šustící slámou, jsem se přemístil za velké vědro s vodou v rohu boxu. Musel jsem držet uzdečku za udidlo, aby necinkalo. To by bylo trapné odhalení.

Hned za přepážkou byla chodba, kde se právě teď někdo rozhodl o krátší procházku, což mi momentálně vůbec, ale vůbec nehrálo do karet.

Dotyčný dvakrát pískl. Přejel mi mráz po zádech, jelikož jsem nevěděl, co je to za signál. Onyx zpozorněl a narovnal uši dopředu, avšak jinak se nic u nás nezměnilo.

Za to v ostatních boxech se nějaká ta aktivita dít začala. Když jsem povystrčil hlavu a podíval se přes kovové tyče, všiml jsem si, že všichni koně stojí v pozoru a koukají směrem do uličky.

Nikdy jsem tohle nikde neviděl. Koně se snažili nehýbat, jen občas si nějaký z nich popošlápl, avšak jinak bylo ve stáji úplné ticho. Člověka jsem sice neviděl, ale i tak jsem se pro případ schoval opět na své místo.

Jenže kámen úrazu byl, když mi na mokré podlážce od vody z vědra podjela noha a já dopadl zadkem na zem. Lehce jsem zaskuhral, ale musel jsem se teď hodně tišit, aby mi tento ''nelegální'' útěk vyšel.

,,Kdo je tam?'' zeptal se cizí hlas. Nepoznával jsem ho. Ani jsem nevěděl, jestli to je dobré nebo špatné znamení.

Byl jsem potichu jako myška. Žena, jak jsem poznal podle hlasu, opětovně pískla. Onyx tentokrát zakročil a šel se také podívat, co se na chodbě děje.

,,Díky bohu Onyxi, můj pán by mě zabil, kdyby jsi tu nebyl,'' řekla kdesi z dáli. Poté jsem jen viděl, jak lucerna i s pro mě nezvaným hostem, odcházela pryč.

Oddechl jsem si. Vstal jsem ze země a ještě zkontroloval chodbu, jestli je osoba vážně pryč. Ještě jsem zahlédl její světlé vlnité vlasy, než zavřela hlavní dveře. Co jsem z této události pochopil, tak toto byla podkoní - občas jsem ji podle vidění vídal na pastvinách.

Bylo neskutečné štěstí, že jsem Onyxovi nestihl nasadit uzdu. Kdyby ho viděla nastrojeného, určitě by sem šla to omrknout. Oklepal jsem ze sebe podestýlku a přešel k Onyxovi.

,,Díky, chlapče. Bez tebe by to nevyšlo,'' poplácal jsem ho po krku. Nijak na to nereagoval, jen sklopil hlavu a zívnutím si protáhl čelist.

Ještě před nasazením uzdečky jsem ho pohladil po chřípí. Naštěstí nechal hlavu dole a já tak nemusel lézt na nějakou bednu, abych mu ji nasadil.

Musel jsem však ještě něco zařídit. Když jsem slyšel větu, že by tu nebohou dívku zabil, musel jsem něco udělat. Nechci, aby to dopadlo, jako Ellen.

Musel jsem nějakým signálem či zprávou dát najevo, že nesmí jí nesmí nic udělat. Vytáhl jsem z brašny pergamen a začal psát další dopis. Připadal jsem si, jako když dělám nějakou akci pro vesnické děti. Dával jsem mu nápovědy, po kterých šel. Avšak tato zpráva měla mít opačný účinek. Aby se vrátil a zapomněl. Byla tu sice jen malá šance, že za mnou nepůjde, ale i tak jsem to mohl zkusit.

Alexio, králi Fëy.

Pokud tohle čteš, tak jistě už víš, že zde nejsem. Onyx je v pořádku o toho se bát nemusíš.