Dračí Duše [YAOI]

• 33 •

Trauma

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Oddělení ♦♦♦ - Děj mimo/posun času

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

Po mužově boku jsem se spolu s Onyxem dotáhl až k ohništi, kde kupodivu panovala moc dobrá nálada. Nejspíš nejsou tací, jak ostatní vyprávějí. Místo bručounů a zlých bojovníků jsem zpozoroval jen bandu ožralců, co si vyprávěli trapné historky a nekontrolovatelně se jim smáli.

,,Cos to zase přitáhl Rene? Tos vytáhl někde z bažiny, ne?'' Narážel nejstarší fousáč nejspíš na mou špinavou tvář od rychlé jízdy lesem.

,,Tohle je-‚'' začal mírně chraplavě, ale já jsem mu skočil do řeči.

,,Jsem Matteo Saluteo. Utíkám z Fëy před králem a chci se zabydlet v Pëtalu. Doufám, že mě tu na jednu noc necháte přespat. Pokusím se vám nezaclánět,'' nasadil jsem lehký úsměv.

Všichni okolo ztuhli a podívali se ze mě na Rena, muže, který mi dovolil s nimi ponocovat. V tuto chvíli jsem znejistěl a popošlápl si. Cítil jsem se nestabilně a nebylo to tím, že jsme byli v bažinách, kde se pod vámi každou chvíli něco propadalo. Byl to svíravý pocit, jako bych řekl něco špatně nebo že jsem situaci špatně vyhodnotil a podcenil.

,,Není to riskantní? Co kdyby sem Alex strčil nos? Jeho drak je dostatečně silný na to, aby sám pár vesnic rozmetal,'' ozvalo se z kraje, kde sedával menší muž, ale jinak nebyl rozdílný od ostatních. Taktéž mě tiše podezíral.

,,Nepřijde sem,'' sebejistě jsem konstatoval, ,,strávil jsem po jeho blízkém boku pár týdnů, takže vím, jak přemýšlí. I když mě jistě chce zpátky, nikdy by neohrozil draky z letky.''

Tohle ostatní ohromilo natolik, že jen přikývli a pokračovali v pití lahodných nápojů. Až na Weina, jenž si mě nějakou dobu ještě prohlížel. Věděl jsem, že mě nebude mít moc v oblibě a proto jsem i doufal, že tuto noc přežiju.

♦♦♦

Při spadlém stromu, o který jsem si opíral hlavu, jsem ležel a díval se na tmavě modré nebe. Onyxovi jsem jen povolil podbřišník, aby si na chvíli odpočinul. Nechal jsem ho pást mechem a rákosem, jak se mu zlíbilo.

Zbývalo už jen pár hodin do východu Slunce. Za tu dobu jsem několikrát usnul, avšak kvůli nezvyklé bolesti těla jsem se budil.

Jako by se mi odstré kopí chtělo dostat ven z těla. Snažilo se protrhnout mi kůži, která do té doby byla pevná a zdravá, jako nikdy.

Sáhl jsem si na záda. Zezadu pod šíjí až po ramena mě bolel celý jeden pás. Bylo to nesnesitelné.

Nahmatal jsem si jen ztvrdlou kůži, která malinko vystoupávala a tak tvořila hrubý, nepravidelný povrch. I když jsem v ordinaci viděl mnoho věcí, tohle se mi zdálo přeci jen trochu podezdřelé.

Ale byl čas si ještě chvíli zdřímnout. To ''cosi'' na mých zádech jsem vyhodnotil jako jizvy z toho pádu z Aeris, či jako štípance od komárů, kterých v tomto biomu bylo požehnaně hodně.

A tak jsem se uvelebil do svého pláště a nechal se na pár hodin unášet černo černou tmou.

♦♦♦