Dračí Duše [YAOI]

• 16 •

Vyprávění

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Kurzíva s oddělením (♦♦♦)- Děj mimo

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

 ♦♦♦

Slané slzy tekly jako vodopády. Nebyl jsem schopen slov. Nebo jsem spíš ani nechtěl říkat. Alexio se už neptal a jen mě konejšivě hladil po zádech.

Přestal jsem se dokonce i třást, ale pevné ruce mě i nadále obepínaly. ,,Matteo vzpamatuj se a v klidu mi odpověz-'' vzal mé tváře do dlaní a hleděl mi do očí. ,,Kdo to byl?'' zašeptal. Po chvíli hledění na sebe jsem to nevydržel. ,,Já-'' polkl jsem za účelem zahnat nervózní hlas. ,,Nemůžu! Prostě to nedám!...'' praštil jsem do jeho rukou a utekl z pokoje. ,,Matteo!'' ozvalo se ještě, než se dveře za mnou hlasitě zabouchly. 

♦♦♦

Mé nohy mi téměř nestačily, když se okolo mne míhaly stromy. Nevěděl jsem kam vede má cesta. Ani jsem na ni přes průhledné krystalky padající z mých očí nemohl vidět.

Zastavil jsem uprostřed hustého lesa. Moc velkou vzdálenost jsem ale i tak neurazil, jelikož zpoza stromů ještě prosvicovala světla z království. Sesunul jsem se zády po mohutném dubu a rukou si pročesával havraní vlasy. Neměl jsem sílu brečet, ale stále na mně zůstavaly pozůstatky po mém utrpení. ,,Jsem takový debil...'' povzdechl jsem si do kolen.

Až po nějaké chvíli se ozvalo šustění křídel. Rychle jsem se postavil na nohy. Menší drak se snesl vedle mne a díval se na mě hnědýma očima, zatímco jeho jezdec s nadávkami slezl. ,,Co si o sobě sakra myslíš? Řekl jsem ti, aby sis s ním promluvil, ale ne, že se s ním pohádáš a potom zdrhneš!'' nadával. ,,Co ti je po tom Darrene'' odsekl jsem a kráčel dál na druhou stranu od Fëy. ,,Tak to ne panáčku. Pěkně naklusej, nebo bude Alexio zuřit!'' chytil mě za ruku. Já se jen otočil a jemně ho praštil do hrudi. ,,Je mi to už fuk! Ať mě klidně zabijí!'' chtěl jsem mu dát alespoň pěstí do obličeje, ale v tu chvíli jsem nezaregistroval tu jeho, jak míří přímo do mého břicha. To už jsem ale nezachránil a padl do bezvědomí.

♦♦♦

,,Promiň, ale nedal sis říct, mladíku'' uchechtl se Darren nad omráčeným černovláskem, zatímco ho vynesl na hřbet Zorana. ,,Ani nevíš, jak mu na tobě záleží'' povzdechl si jezdec, než poručil drakovi, aby je odnesl zpátky do království.

♦♦♦

Nejdříve jsem byl opravdu zmatený. Rovzpomněl jsem si na vše, co se stalo, to ano. Ale proč jsem ležel momentálě spoutaný v jiné místnosti, jsem nechápal. Trhnul jsem rukou. Nečekaně byly okovy velmi silné, ale zároveň i jemné.

Zkoušel jsem ještě pár minut pokus o opětovný útěk, avšak bylo to marné. Navíc jsem ani nevěděl, kde to jsem. Prostě jsem si zase lehl, opřel se zády o čelo postele a vyčkával na něčí příchod.

A doopravdy jsem se dočkal. Do místnosti vešel bělovlásek. Stále měl ovázanou ruku, tentokrát i zavěšenou. Nejspíš se to zhoršilo. Nesl s sebou nějaké jídlo. Daroval jsem mu lítostivý pohled k jeho ruce. Dál jsem potom jen pohledem směřoval do prázdna. Měl jsem dosti smíšené pocity. Měl jsem sevřené srdce. Přeci jen - po několika dlouhých letech jsem uviděl matku, avšak ne tak, jak bych si ji představoval. Zastihla mě úzkost a já ji šířil i po okolí. Nechtěl jsem to tak, avšak mým pocitům se nedalo zabránit.