Dračí Duše [YAOI]

• 50 •

Spolusetkání

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Oddělení ♦♦♦ - Děj mimo/posun času

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

Temné provazce, které doposud tvořily má pouta, znemožňujíc mi cokoliv udělat, slábla. Mé já se pomalu mohlo postavit v té černé prázdnosti.

Na jakoukoli otázku, na kterou jsem se zeptal, doufajíc, že mi někdo odpoví, se nic neozvalo. Jen já sám a má ozvěna.

Nohy těžké, ruce taktéž. Avšak volnost na srdci bylo to, co jsem už delší dobu chtěl pocítit.

Poslední věc, co si pamatuju, byly oči mé matky a následovný pohled velkého monstra, stojícího nad ní.

Následovně mě přepadla nehorázná bolest, která ale stejně, jak přišla, tak odešla. Přebýval jsem sám v nicotě několik hodin.

Sžírala mne zima a pocit nejistoty, ve které jsem se topil.

Najednou se to však stalo. Temnota sice nezmizela, ale u srdce mě příjemně hřálo jako když roztopíte vyhaslá kamna. Plamen pohlcoval mou duši, ale nespaloval ji. Jen ji svým teplem utišoval a ukolébal ku spánku, ke kterému jsem se doprovolně uložil sám.

♦♦♦

Ostré světlo donutilo má víčka zůstat pospolu. I bez možnosti vidět jsem však poznal jemnost královských peřin.

Poroučil jsem tělu se hnout, avšak to odporovitě cuklo a zabořilo se zpět do hedvábných polštářů.

Se zavrzáním dveří jsem procitl. Modré panenky nejdřív vůbec nebraly ohled na to, že někdo leží ve stejné místnosti, do které osoba, jež patřily tyto oči, přišla.

Ozvalo se cvakání, jak král došel k oknu a zatáhl rudé závěsy. To jsem konečně otevřel své oči a tiše zavolal jeho jméno.

,,Alexi?...'' zněl jsem ustaraně. Přeci jen, jak jsem viděl, už když sem vešel. Nechodil úplně přirozeně a navíc měl ke všemu berle.

,,Matteo!'' jako by jeho svraštělý obličej nikdy neexistoval, se dopajdal k posteli, jenž náležela původně jemu. Berle s třísknutím ležely na zemi a já ucítil jeho ruce okolo mého těla.

Jeho úsměv byl stejně bělostný jako jeho vlasy. Lehce mi přejel konečkami prstů po hraně tváře.

,,Jak ti je?'' optal se do ticha.

,,Popravdě jsem zmatený. Nic mě nebolí, jen mám strašně ochablé svaly,'' přiznal jsem a znažil se mu položil ruku na hruď.

Dlouho má dlaň na jeho srdci nesetrvala, protože jsem prostě nebyl schopný ji tam udržet, ale on ji sevřel v těch svých velkých dlaních.

I přes to, že jsem odsud vlastně před pár dny dobrovolně utekl , jsem každý den vzpomínal na jeho dotyk jemných rukou a na moment, kdy jeho rty přitiskl na ty mé.

,,No, bodejď bys nebyl celý ochablý, když ležíš ve stejné pozici už dva týdny,'' zasmál se tiše.

,,C-Co?'' zrudl jsem. Netušil jsem, že bych mohl být po tom incidentu tak dlouho mimo.

Nahnul se blíže, až jsem mohl sledovat nebeské plamínky, jak se mihotají za rozšířenými zorničkami. Dech se mi zrychlil a očividně si dával závod s tepem, který nezůstal pozadu.

To teplo. Opět jsem ho ucítil. Horká slza se zkutálela z červených lící a já se do hřejivého polibku usmál. Palcem setřel cestičku říčky na mé tváři.

,,Miluji tě,'' šeptl jen pro mě. Bylo to jako pohlazení pro duši.

,,J-Já...,'' znervózněl jsem. Bylo jasné, že po tom dopise, co jsem mu tenkrát zanechal, nemůžu teď tvrdit opak. Přitahoval mě a já se nebál ho utvrdit slovy oboustranné lásky.

,,Taky tě miluju, strašně moc,'' zakryl jsem si víčka a s úsměvem na tváři se položil zpátky do přikrývek.

Uplynulo pár chvil. Tichých, ale i pár slov jsme prohodili. Řekl mi pomalu vše, co se za tu dobu stalo. Že po příletu do Pëtalu se mě vrhnul sám hledat, jelikož se Darren zranil při cestě za Leem. Při mém patřičném zděšení mne uklidnil. Prý je v pořádku a Leo na něj dává náležitý pozor.

Pokračoval dál. O tom, jak ho Aeris dovedla až do propasti, kde zahlédl mou přetvářku. Zbytek vyprávění jsem samozřejmě neznal, protože v tu dobu jsem jaksi trčel hluboce ve své mysli.

Zasekl se v momentě, když se tenkrát dostal úplně až k mé osobě. Pohledem jsem ho donutil, ať to vyklopí, jinak ať si mě nepřeje.

Tak se zmínil o tom, že jsem ho bodnul kudlou, kterou jsem původně měl zabít svou matku.

Hned na to mě ale ujišťoval, že to nic není a navíc, že jsem to vlastně neudělal já.

Moc dobře jsem věděl, proč mi to nechtěl říkat. Zná mě moc dobře na to, aby udělal něco, co rozbouří mé emoce. Ja ho k tomu ale vyburcoval, takže jsem si neměl nač stěžovat.

,,Takže to jsem ti udělal já, jo?'' potvrzoval jsem znovu jeho řeč a poukázal při tom na jeho obvázanou nohu. Nesměle pokývl, ale potom mě pohladil po černých pramenech.

,,Nic si z toho nedělej. Udělal si pro mě tolik věcí, že ti to budu do budoucna splácet ještě hodně let. Doufám tedy, že spolu se Sauronem zůstanete po mém boku.''

Málem se mi zastavilo srdce. Tak dlouho jsem neslyšet z jiných úst vyjít jméno mého draka.

,,S-Se Sauronem?'' rozplakal jsem se. Povedlo se tedy. To, o co jsem se od spojení snažil, se opravdu vyvedlo.

Zase jsem se objevil v objetí toho, kterého miluji. A že jsem teď jeho silné ruce okolo sebe opravdu potřeboval.

Ve společném objetí jsme setrvali další chvíle při vyprávění zbytku příběhu. Byl jsem mimo kvůli vejci, do kterého se postupně přesunula Sauronova duše, která předtím posedla mé tělo.

Brečel jsem. Tohle byly pravé slzy. Byly v nich uschované všechny emoce.

Zlost na sebe samého, že jsem zranil svého přítele. Smutek, že jsem viděl svou matku, která byla mnoho let uvězněna. Radost, že jsem to vše přežil. Štěstí, že mí přátelé stáli celou tu dobu při mně. Nadšení, že Sauron nejspíš dal bude žít, až se vejce opět vylíhne. Sebelítost, že se ze mě ze dne na den stala taková troska. Lítost pro ostatní, kteří se po mém útěku se strachem hledali mě i naději.

Něco ale se slzami neodešlo. Láska pro člověka, který stál bok po boku už od chvíle, kdy jsem mu já zachránil život. Ani jsem nechtěl vědět, jak by to dopadlo, kdybych tenkrát nenechal Saurona ten otrávený šíp chytit. Možná bych byl opět ve spárech Tristana, či mrtvý na území Elfů.

Co víc si mladý lékař ze zničeného království může přát.

Mám domov, přátele, lásku i svou ztracenou duši Saurona zpět.

Někde v srdci jsem věděl, že se na mne zeshora dívá otec i Ellen s úsměvem na tvářích.

A kdo ví, třeba i zpoza stromů vykukuje tmavé stvoření se zlatýma očima a kontroluje svého syna na cestách životem.

-------------------------------------------
Dámy a pánové, poslední oficiální kapitola je zde

Nebudu se zde dlouho rozepisovat, to nechám až na bonusovou kapitolu a epilog

Snad se díl líbil a připravte se na poslední let

1097 slov

Adios