Dračí Duše [YAOI]

• 45 •

Probuzení

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Oddělení ♦♦♦ - Děj mimo/posun času

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

Plamínky a poletující odpalky se mu lepily na tmavé vlasy. V tuto chvíli mu to bylo jedno, jelikož zaujatě pozoroval střed ohniska a sem tam tikal očima na Darrena, jenž ležel vedle něj.

Jeho grimasa v obličeji se stále měnila a Leo se o něj bál. Jeho samého by taková dávka jedu oslabila jen málo, avšak pro ostatní to bylo nebezpečné.

Všechno bylo špatně. Načasování nemohlo být horší. Zoranovy svaly ochably zrovna nad roklí a oni se zřítili dolů.

Když mluvíme o drakovi - Zoran usnul stejně, jako jeho jezdec. Bylo to dobře, neboť se stále jen ptal na Darrena a nebyl schopen říct nic jiného než slova omluvy.

Sidon ho hlídal. I když na to na první pohled nevypadal, tak se o dvojici taky bál. Byl úplně povahově stejný jako Leo.

,,Ugh...,'' ozvalo se vedle něj. Leo jen pootočil hlavu doprava na to ležící neštěstí, avšak nic neřekl. Darren stále spal. Naštěstí.

Leo nikdy necítil větší úzkost, než když viděl potrhaného Darrena. Sice se na několika misích už zranil, ale nikdy nedával tolik najevo bolest, jako teď.

Bylo to pro jeho tělo něco nového, co nerozeznal. Tmavovlásek tenhle jed okusil už v ranném věku, když se učil lukostřelbu a kamarád ho omylem trefil do ruky.

Moc dobře vzpomínal, jak ho po dvou dnech proklínal, že nedával pozor a způsobil mu dlouhé a nudné ležení v posteli.

Zastřený ve vzpomínkách mu ani nedošlo, že se osoba vedle něj pohnula.

,,Co s-se..'' snažil se o zvednutí Darren.

Leo ho beze slov zatlačením na hruď položil zpátky do lehu. No, předešlým pokusem blonďáka se zvednout teď dolehl na Leovo stehno.

Zraněný chtěl něco říct, ale drakobijec z povolání ho prstem na rtech utišil, přičemž mu druhou rukou začal probírat zlatavé prameny, lesknoucí se až do červena díky ohni.

Darren se začervenal, avšak Leo to ani nezpozoroval. Možná to bylo kvůli tomu, že Darrenova tvář byla v jednom ohni.

,,Co tě to sakra napadlo?'' obořil se na něj tiše Leo. Moc dobře věděl, že není dobré křičet na lidi s horečkou.

Darren chtěl mluvit. Tak moc. Ale nemohl. Na stěnách krku cítil nepříjemné teplo. Kdyby promluvil, o pár chvil později by mu v jeho dutinách vybouchla výbušnina s velkou dávkou bolesti a utrpení.

,,Já bych tím vším ještě prošel, ale ty ses tam připletl a oni tě sestřelili. Víš, jak to bylo nebezpečné?''

,,Pr-omiň... Ale bylo mi- líto, jak jsme s-se pohádali,'' syknul Darren a chytil se za ránu těsně nad tříslem.

,,Hlavně lež a opovaž se něco dělat. Jsi ještě oslabený, ale do rána bys měl být schopný chodit,'' nakázal Leo, přičemž se odsunul a Darrenova záda podložil batohem, aby byl v polosedu.

Sám se zvednul a začal se prohrabovat koženou lékárničkou. Moc se v těchto věcech nevyznal, ale musel něco udělat.

,,Musím ti to převázat,'' poklekl k němu a rozepínal mu pásek.

Darrenův dech se zrychlil. Sice ho už polonahého viděl, ale vždy to většinou bylo za Darrenovými zády. Například před chvílí ho musel už jednou ošetřit, jenže to on byl ve spánku.

S načervenalou tváří se odvrátil směrem k tmavému lesu, i když mu to moc na rozpačitosti nepomohlo.

Kalhoty byly dole. Darren se stále nedíval nikam jinam, než na kmeny dubů vedle nich.

Byl rád, že jeho spodní prádlo nemuselo být též dole. Avšak i tak musel Leo lem posunout níž, aby se k ráně dobře dostal.

,,Do Pëtalu se nedostaneme včas,'' oznámil nezaujatě a čistil dnes už po druhé ránu po šípu.

Světlovlásek se zarazil. Tohle mu po celou dobu nedošlo.

Už se cítil lépe. Jed pomalu odezníval, a tak i přes kázání Lea, že se nemá hýbat, mu svou roztřesenou ruku položil na tu jeho, která se snažila ho šetrně ošetřit.

Leo se na něj chladně podíval, až z toho dostal Darren husí kůži, i když ležel jen necelé dva metry od ohně. Zimou to určitě nebylo.

,,N-Nech mě tady, to už zvládnu,'' usmál se menší.

Leo mu nečekaně položil ruku i s tou jeho na rozpálené čelo. Jeho velká ruka příjemně chladila. Darren přitiskl dlaň více na čelo.

,,Napadají tě fakt debilní nápady díky té horečce,'' zasmál se.

Bral to jako odmítnutí k odletu. Darren se konečně cítil, jako by se nikdy nepohádali a to, co se předešle stalo, jako by nikdy nebylo. Věděl, že by ho Leo nenechal ve štychu.

Syknul, když se mu opět začal Leo hrabat v ráně.

,,V-V tomhle nejsi fakt, d-dobrý,'' snažil se ho upozornit na to, že ho to fakt bolí i s jeho lékařskou pomocí, která vyzařovala pouze ze selkého rozumu.

,,Snad nejsi taková brambora, abys tohle nepřežil,'' poškádlil ho ještě víc Leo a přilil více léčivého roztoku, jenž tak Darrena pálil.

,,T-Ty jsi fakt hajz- tsch,'' sykl znovu Darren a vražedně ho probodl pohledem.

,,Kdybys za mnou neletěl, tak by se ti to nestalo,'' doobvázal poslední část obvazu a přesunul se k Darrenově ruce, kde měl ještě jednu malou ranku.

,,M-Mě sem poslal Alex. Choval j-jsem se sklesle potom, co se s-stalo mezi n-námi...,'' usmál se a překryl si oči paží.

Leo se jen zamračil. Měl by to možná vyčítat Alexiovi, že Darrena poslal téměř na smrt, ale na druhou stranu to bylo jejich povolání a Darren nesl za své konání značnou zodpovědnost.

,,Omlouvám se.. Že jsem tak vyjel..,'' provinile řekl Leo.

,,To nic, j-já bych se měl omluvit, ž-že jsem tě urazil,'' omluvil se taktéž Darren.

Poté už jen mlčeli. Leo pomáhal světlovláskovi, aby se napil a najedl.

Byl klid. Tichý vánek si pohrával s ohněm, než uslyšeli i šustění kdesi v keři.

Sidon spolu z dvěma jezdci zpozorněli, když se náhle poza stromů se vynořila menší postava, s čímsi v rukou.

Leo sáhl po meči a byl připraven bránit zraněného Darrena, když v tom osoba promluvila.

,,Leo...'' šeptla žena, než vešla na světlo.

Leovi to hlava nebrala, jak se jeho matka mohla dostat přes stěnu, která brání už po desetiletí vchod drakobijců do dračích zemí.

On se však jen zvednul. I kdyz ji před pár hodinami viděl, šel ji obejmout, což už přes pět let neudělal.

-----------------------------------------------

1026 slov

Adios