Dračí Duše [YAOI]

• 7 •

Přesun

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Kurzíva s oddělením (♦♦♦)- Děj mimo Mattea - neví o něm

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

Vše v elfštině bude přeloženo na konci odstavce 

  ♦♦♦  

Porozhlédl jsem se po hvězdách. 'Ellen' je v překladu hvězda. Zářivé souhvězdí Phoenicis a Draconis se ukázali ve své podobě. Byla nejviditelnější. Dále Boötis, Cassiopeiae s Crateris běhaly po obloze. Dokázal bych se na to dívat hodiny. Důležitou hvězdu, Severku, jsem bohužel nezahlédl, jelikož ještě byly občasné mraky. Povzdechl jsem si. Překrásná to noc. Myšlenkami jsem na chvíli od blyštivých diamantů na obloze přesunul ke všemu, co se stalo a co se stane. Můj drak je pryč. Nemůžu se s ním nijak spojit. Dostal jsem se do vesnice elfů, kteří mě moc v lásce neměli. Navíc mě nahání potrhlý král, který mě chce nejspíš opět uvěznit. Opřel jsem se zády o hrubou kůru stromu a nechal volný průchod myšlenkám. Musím se zítra dostat na bezpečné místo. Vůbec si nejsem jistý, jak dopadnu v příštích dnech. Přežiji to? 

Byl jsem zoufalý. Po tváři mi sklouzla první slza. Potřeboval jsem klid, avšak když je teď všechno nejasné, nedokázal jsem jen tak vše vypustit z hlavy. Dolehlo to na mě jako těžký kámen. Sklopil jsem si hlavu na kolena, které jsem omlácenýma rukama objal. Ale dost Matteo! Táta říkával - Bojuj za druhé. Až ti teprve nikdo nezbude, bojuj za sebe. Musím bojovat za Sauronia. Zaťal jsem pěsti a promnul si spánky. Půjdu něco sníst, a potom půjdu na kutě. Onyx už měl hlavu níže položenou a očka měl zavřená. Koně si lehají na spaní, jen když se cítí v bezpečí. On byl pravý opak. Stál celým tělem v pozoru, jen hlava odpočívala. Vešel jsem dovnitř stromu, kde jsem rozdělal látkový kapesník, ve kterém byl zabalený Lembas. Elfský tradiční chléb. Jsou velmi chutné. Občas se i u nás v království objevil pocestný, co nám za naše služby zaplatil tímto pokrmem. Nožem jsem si kousek odřízl a zbytek nechal na horší časy. Chléb ve mně mizel jako v bezedném džbánku. Zkontroloval jsem spícího Onyxe. ,,Kde jsi,Saurone'' promluvil jsem do prázdného lesa snad s nadějí, že by tam někde byl. Ulehl jsem do suché trávy ve stromu a usnul.

  ♦♦♦

Když už sluneční paprsky dosahovaly na mé tělo, konečně jsem se vzbudil. Onyx už venku taktéž stál v pozoru a užíval si dopolední sluníčko stejně, jako já. Vyhrabal jsem se z útrob kmenu, a když jsem stál na svých nohou, oklepal jsem ze sebe veškerou podestýlku. Rád bych se i protáhl, avšak bolest ze zranění mi nedovolila byť jen poskočit. Musel jsem na všechno opatrněji. Měl jsem na sobě ještě nějaké stehy a z mých vlastních zkušeností jsem věděl, že se dobře přetrhávaly. Hřebeček se na mě podíval, avšak potom se s nezájmem otočil a pokračoval ve své snídani. 

Dal jsem si za úkol, že dnes musím zajít nenápadně do města, nejlépe do knihovny a najít něco, jak je možné se spojit s drakem nebo jakkoliv zjistit jeho pozici. Avšak musel jsem to udělat s nejvyšší opatrností a nikde se nezviditelnit. Nesmějí vidět můj znak. Jsem si jistý, že ten dopis rozeslal všude, kam mohl. Nejdřív jsem se ale musel trochu umýt, abych vypadal jako člověk a ne masový vrah. S tou zaschlou krví na těle jsem se k tomu vzhledu opravdu blížil. Sbalil jsem věci, jež jsem tu včera používal a šel směrem ke koni. Ani nezvedl hlavu a nevšímal si mě. Vzal jsem do obou rukou sedlo s dečkou. Nasadil jsem ho koni výš ke krku a aby pasovalo, sjel jsem s ním po kohoutku na jeho hřbet. Připnul jsem podbřišník. Zbývalo nauzdit. To by bylo jednoduché, pokud bych tu neměl koně, co má 180 centimetrů v kohoutku a já byl takový prcek. Měřil jsem něco okolo 172 centimetrů, což bylo na muže v tomto věku docela málo.