Dračí Duše [YAOI]

• 21 •

Střet

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Oddělení ♦♦♦ - Děj mimo/posun času

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

Při otázce, kterou vyslovil, mnou projel zvláštní pocit. Závisely na tom životy všech, co jsem měl kdy rád a co mi pomáhali. Mohl bych říct, že to pro mě bylo těžké rozhodování, avšak v hloubi duše jsem věděl, co mám udělat.

,,Půjdu s vámi, pane,'' rozhodl jsem se a zbraň sklopil, s čímž jsem se svěšenou hlavou kráčel za tím, kterému hrál na obličeji pobavený a vítězný úšklebek.

,,Věděl jsem, že jsi slabý,'' šeptl mi do ucha. To ale nečekal, že jeho náhlé přiblížení ke mně mi hraje do karet. Neslyšně jsem zvedl svůj meč a sekl ho do lýtka, kde se nacházel jeho znak.

To způsobilo bolest jak jeho drakovi, tak i jemu. Předtím jsem nevěděl, jaké s ním má spojení, avšak teď mi bylo k dobru, že mají tak silné pouto, že když se zraní jezdec, zraní se i drak.

Po tom, co se sesunul na zem a snažil se si zacpat ránu alespoň rukou, jsem spatřil, že temná magie pomalu mizí. Zmizela z Darrena, Zorana a v dálce jsem už viděl běžícího Alexia s Leem, jehož jsem konečně poznal, i když ve zvláštní situaci. Ostatní draky ještě zužovala nějaká ta černota.

,,Musíme utéct! Na Zorana!'' Vykřikl Alexio, mezitím, co Leo běžel zaměstat Tristana draka, který dost zuřil, ale přes přeseknutou nohu nic nezmohl. Rána do zneku jezdce mu dokonce i zeslabila křídla, takže let nebyl možný.

Darren už seděl na svém drakovi a podával mi ruku. Já se ho tedy pevně chytil.

Náhle se stala zvláštní situace. Zoran vzletěl, což jsem chtěl v tu chvíli jeho jezdce zpleskat za to, že Alexia nechal dole se svým nemilosrdným bratrem, avšak když jsme byli kousek nad zemí, ucítil jsem, že se Alexio drží mé pravé ruky. Viseli jsme od sedla dolů jako žebřík.

Když jsem se ohlédnul dolů, zjistil jsem, proč tento rychlý chvat Darren udělal. Tristan se za tu dobu zvedl a přiblížil se blízko k nám a tím nás ohrozil.

O pár vteřin později jsem si připadal, jako když mi na ruce přibylo závaží. Respektivě jsem si myslel, že Leo nějak zahnal draka toho, co nás obtěžoval, ale skutečnost byla jiná.

Tristan se zachytil za nohu Alexia. K tomu, aby mě sundal a znemožnil mi útěk, mu stačilo jen máchnutí ruky, což mi v této situaci téměř utrhlo ruku, za kterou se Alex držel. Tohle už jsem nevydržel a než stačil oný nový návštěvník naší paluby vytáhnout nůž a bodnout Alexia, tak jsem se s bolestivým výrazem ve tváři pustil Zorana, který tu situaci nechápal taktéž, jako zmatený Darren.

Pád nebyl bolestivý, ale skutečnost, co jsem viděl před sebou, byla mnohem horší. Pád nás roztrousil do okolí. Alexio měl zraněnou nohu. Viděl jsem krev a bolest v očích ostatních. Leo bílého draka sice zahnal, avšak Zoran i jeho jezdec teď leželi pod černými provazci, bez možnosti úniku. Bylo to jen na mně.

Otočil jsem se na Tristana a vyběhl po něm, avšak než jsem se stačil byť jen vzpomatovat a doběhnout k němu, podlomila se mi kolena a já zase zažíval muku. Bylo mi jasné, že na mě opět použije černou magii, abych se mu podrobil.

Bývalý král se s rozseklou končetinou dobelhal k Sauronovi, který to celé musel sledovat a i když se snažil se vymanit z magie, nešlo to.

Tristan ho pohladil do krku, na což Sauronio reagoval škubnutím hlavy a zúženými zorničkami. Já jsem se začal dosti potit a bál jsem se dalšího jednání mučitele.

,,Pamatuješ si pravidla, které jsem ti dával? Porušíš je a bude trest,'' sjel jemně rukou po rukojeti meči. Druhou rukou trochu odkryl šupinu.

V tu chvíli, jako by nemohla nastat horší, ve mně hrklo. Se Sauroniem jsem myšlenkovitě mluvit nemohl, ale naše pohledy promlouvaly za nás.

,,Počkat!'' vykřikl jsem a posunul se blíže k nim po zemi. ,,T-To mi nemůžeš udělat,'' zoufale jsem se na něj zadíval.

,,Já můžu vše,'' odpověděl na to. ,,Chtěl jsem jen pobočníka se silným drakem, co by mi splnil každé přání, ale ty jsi nikdy nebyl poslušný. Jsi jako divoké zvíře, stejně jako tvůj drak!'' vykřikl z plných plic.

Nestačil jsem k těm dvoum ani natáhnout ruku. Nestačil jsem nic říct. Poslední sbohem, rozloučení... A můj nejbližší přítel se s bolestným nářkem složil k zemi, stejně jako mé vyčerpané tělo, nad kterým se vznesl černý prach z neplatného znaku dračího jezdce.

Stejně jak se Tristan objevil před našima očima, tak se stejně rychle vytratil, což mě v tuto chvíli nezajímalo. Mé oči byly prázdné, to jsem věděl i bez zrcadla. Má jedna polovina duše zmizela, to jsem veděl i bez Darrena. Avšak mé srdce stále bilo a to jsem věděl i bez doteku na hruď.

Nikdy bych si nepřál víc, aby ten zatracený krevní střed mého těla přestal pracovat nebo aby bylo spojení tak silné, že bych zemřel taktéž. Právě teď bych dal můj vlastní život za ten Sauronův, protože ten nikdy neměl vyhasnout.

Beze sova jsem se zvedl a pomalými kroky jsem se dostal až k temně barevnému drakovi, který před pár chvilkami naposledy vydechl. Ztratil jak lesk těla tak i očí. Jeho rána přestala krvácet, jakmile se jeho srdcem projel kovový nepřítel.

Mé slzy se vytratily. Nebo se možná báli vyjít na povrch. Chtěl jsem být vždy silný. Být jako Sauron. Avšak teď, jako bych zamrzl. Neschopen pláče jsem mu mou dlaní zavřel víčka. Nebýt té krve, vypadalo to, jako by spal. Jen jako...

Spatřil jsem za sebou stín něčeho velkého. Myslel jsem, že se Tristan vrátil, aby mě konečně dodělal. Ale takovou milost by mi momentálně neposkytl.

Na mém rameni se objevila ruka. Napůl jsem otočil hlavu jen abych se ujistil, kdo je tím, co mi tímto gestem nejspíš přeje upřímnou soustrast.

Byla to minuta ticha. Oběť nesmyslného střetu, jenž se nikdy nemusel stát, ležela přede mnou.

,,Matteo,'' řekl tiše Alex, když jsem se zvedl a s menším úsměvem se na něj otočil.

,,Počkej... Krvácíš,'' šeptl jsem v klidu a přešel k Zoranovi, kde jsme měli pár zdravotnických potřeb. Poté jsem se zase vrátil k bělovláskovi, který se v polosedu opíral o svou dračici.

Klekl jsem si k němu a odtrhl kus látky z kalhot, které byly už tak zničené. Včichni byli zmatení z mé reakce.

Motal jsem a motal. Stále dokola, byl to algorytmus, který jsem měl už z tátovy ordinace. Ani na prohlášení mého jména jsem nereagoval. Nepohnul jsem hlavou a neodtrhl pohled.

,,Je ještě někdo zraněný? Ošetřím to,'' vstal jsem a obvaz uklidil zpět do brašny. Leo byl sice trochu poškrábaný, ale zavrtěním hlavy mou pomoc odmítl.

Nikdo na nic neodpovídal. Jen jsem na sobě občas ucítil pohledy. Avšak modré oči na mně visely stále. Zabodávající se do mé duše, která byla roztříštěná na chladné kousky střípků.

,,Můžu tě o něco požádat, Alexio?'' přešel jsem k němu. Vzal jsem jeho ruku a položil ji na rukojeť meče u jeho opasku. Opatrně kývl hlavou.

,,Ukonči to. Chci, abys mě zabil a pohřbil se Sauroniem,'' podíval jsem se mu rozhodně do očí. Myslel jsem to vážně na svou smrt, avšak on se na mne jen zmeteně podíval.

,,Udělěj to, prosím...'' poklekl jsem a sklopil hlavu. Nechápající se ostatní jezdci na naši dvojici otočili. Darren, jakožto můj dobrý přítel, udělal dva rychlé kroky k nám, ale Alexio ho máchnutím ruky zastavil.

Když jsem uslyšel zvuk zbraně, jak ji muž přede mnou vytahoval z pochvy, neubránil jsem se úsměvu a mou poslední slzu nechal stéci po tváři.

Zase se setkáme, Sauronio.

-----------------------------

1224 slov

Adios