Dračí Duše [YAOI]

• 25 •

Myšlenky

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Oddělení ♦♦♦ - Děj mimo/posun času

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

Po návratu do královské místnosti se téměř nic nezměnilo. Možná jen Alexio, který měl hlavu pootočenou nastranu, jinak bylo vše na svém místě. Hlavně, že jeho noha se ani nepohla. To bylo v tomto stavu hlavní.

Když jsem krále kontroloval (Ne nijak důkladně, abyste si nemysleli, že se snažím najít výmluvu pro osahávání jeho vypracovaného těla) zlekl jsem se. Jeho teplota stoupla a mě nezbývalo nic jiného, než mu každou půl hodinu mokřit a měnit ručník, aby se ráno cítil lépe.

♦♦♦

První paprsky se prodíraly přes skleněná okna a dopadaly na postel, kde ležel Alex a já seděl naokraji. Celou noc jsem se snažil ani oka nezahmouřit, což se mi i povedlo a místo toho jsem se staral o pacienta.

Teplota naštěstí klesla natolik, že jeho pleť měla již normální barvu. Navíc už nevypadal tak nemocně, jako předtím.

I přesto, že jsem byl sám vyčerpaný, pustil jsem se do převazování dolní končetiny.

Za celou tu dobu se neprobudil. Mohlo to být ze ztráty krve nebo z šoku. Popravdě jsem ani neměl pomyšlení na to, že by mohl být v tak hlubokém spánku kvůli psychické stránce.

Ani jeden jediný steh se nepovolil. Takže jsem mu ránu okolo opatrne vyčistil a nakonec důkladně obvázal.

V tu chvíli, když bylo vše dokončeno, se ve dveřích objevil Darren s tácem v ruce, že kterého stoupal běloučký kouř.

,,Zdravím tě Matteo. Promiň, že jsem se včera už nezastavil, ale měl jsem dost práce s Leem," omlouval se a položil nádherně vonící snídani na stolek kousek ode mne.

,,Nevadí. Snad se nestalo nic vážného, hmm?" pošťouchl jsem ho. Předešlý den nebyl totiž moc nadšený, když jsem ho nechal s Leem samotného.

,,N-No.. Jak bych to řekl...,'' podrbal se za zátylkem a nervózně popošlápl z místa o kousek vedle ,, , nejdříve i tak odporoval, ale potom se nechal,'' usmál se. Věděl jsem, že se stalo možná něco více, avšak nehodlal jsem se ho vyptávat, protože už v této chvíli se značně červenal.

,,Alespoň se nechal. Já bych na něj sáhnout nemohl, ukousl by mi ruku pohledem, jako se tomu stalo málem ve stájích,'' zasmál jsem se a přisunul si k sobě talíř s jídlem.

,,A... Jak je Alexovi?'' nejistě šeptl s pohledem stočeným k němu. On naši přítomnost naštěstí nevnímal.

,,Bude v pořádku. Jen nevím, proč spí takovou dobu... Celou noc jsem se mu snažil snížit horečku. To se mi sice povedlo, ale čekal jsem, že aspoň otevře oko, nebo pohne rukou... Já se jen modlím, aby to neměl z psychické stránky, protože já už bych se dávno sesypal, být na jeho místě,'' mluvil jsem o tom všem jako o lhostejné záležitosti. Avšak Darren moc dobře věděl, že to v hlavě nemám v pořádku.

,,Matteo... Hlavně se netrap kvůli němu. Pár zranění už má za sebou. Navíc by ses měl postarat také sám o sebe. Po tom incidentu s tvým drakem vypadáš jako schránka bez duše. Slib mi, že se dáš dokupy... Jinak bych se do toho vložil já se Zoranem a to nechceš,'' vyhrožoval a založil ruce na hruď.

Na to jsem mu jen odpověděl úsměvem a krátkým mávnutím k jeho osobě, jež odcházela kamsi ven, než jsem se otočil k Alexiovi a díval se na jeho tvář bez emocí.

♦♦♦

Dalších několik hodin až do večera jsem pouze sledoval Alexia. Nic neříkaje, jen jsem přemýšlel, jak to teď bude dál.

Nejspíš se vydám hledat matku, nebo tak něco... Ale rozhodně tu nemůžu zůstat. Když o tom tak polemizuji... Napáchal jsem více škody, než užitku. Alex sice říkal, že je Sauronio stále se mnou a naše duše jsou teď v jednom těle, avšak já na tom nevidím nic pozitivního.

Možná, že mi s tímhle lhal... Vzal to jako možnost, jak mě přemluvit k životu.

Zkontroloval jsem ho a nechal ho v klidu spát, zatímco jsem se vydal ven na vzduch k ohradám. Koně se tam sice nepásli, jelikož je pastevci před nějakou dobou odvedli do boxů.

Ale i tak to byl krásný pohled. Prázdné pastviny mi daly možnost se soustředit jen a jen na to, co mi probíhalo v hlavě.

Začalo se vše tříštit. Byl jsem jako zrcadlo, které doposud i v úplném stavu přinášelo neštěstí.

To se ale vzápětí opět slepilo, když jsem zaslechl ten hlas, na který jsem témeř dva dny čekal.

,,Matteo, musel si zrovna teď jít ven? Ani nevíš, jak jsem musel vypadat, když jsem se přidržoval zdí. Máš jediné štěstí, že nikdo nešel kolem, '' zavtipkoval bělovlásek, opřený o futra venkovních dveří s kapkami potu na čele.

,,Alexi!'' vykřikl jsem a běžel jsem za ním, abych ho pokáral za to, že vylezl z postele.
Ale i tak jsem byl rád, že už je opět zpátky.

----------------------------

795 slov

Adios