Dračí Duše [YAOI]

• 24 •

Zákrok

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Oddělení ♦♦♦ - Děj mimo/posun času

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

Tenký kov projel tkání jako nic. Alexio zatnul své vypracované svalstvo, avšak to jsem si teď prohlédnout nemohl, i když bych zatraceně chtěl. Musel jsem se soustředit, abych nenapáchal více škody, jak užitku. Nejraději bych teď tuhle činnost předal dobrovolně někom jinému, ale už nebylo cesty zpět.

Vytáhl jsem jehlu, jež byla od krve. Nebylo to k údivu, když operuji živého muže, ještě k tomu krále. Tohle byla zatraceně vzácná krev.

Domotal jsem první steh, který jsem utáhl tak, aby se rozdělená kůže na sebe natiskla a došlo tak k perfektnímu zahojení.

Pevné vlákno jsem nožem odřízl a zadíval se na svůj začátek práce, který se poměrně vydařil. Byl to jeden z nejlepších chirurgických pokusů, co se mi kdy podařilo.

Abych nevěnoval pozornost jen estetickému ztvárnění uzlů na ráně, musel jsem taky zkontrolovat svého pacienta, který se netvářil nadšeně. Vlastně jsem v něm poprvé zahlédl kapku bolesti, kterou se on snažil rozehnat.

,,Ještě čtrnáct stehů, ty už půjdou rychleji,'' snažil jsem se ho tím uklidnit, i když to spíš bylo nevědomky mířené na mě, protože mé ruce se začaly třást.

♦♦♦

Vlhkým ručníkem jsem mu jezdil po čele, abych ho neprobudil. Sešití proběhlo v pořádku a mělo by se to do dvou týdnů nejdříve s léčením zahojit, avšak doposud jsem nevěděl, co má v plánu on. Kdyby se mu byť jen jeden steh uvolnil, nebylo by to k dobru.

Alexio naštěstí usnul, když jsem uklízel nástroje a nohu mu zavázal. Já byl také unavený, ale před ulehnutím do postele jsem se chtěl ještě Darrena optat na pár věcí ohledně Alexe. Také jsem chtěl vědět, jestli jsou ostatní v pořádku, včetně draků.

Proto jsem za sebou nechal bělovláska, který oddechoval s nohou položenou na polštáři, aby se nic horšího nestalo, a s tichým zaklapnutím dveří jsem s brašnou s obvazy kráčel do stájí.

♦♦♦

Plazi různých majitelů spali ve svých hnízdech. Jen z jedné odloučené uličky svítilo světlo. Tam jsem se také vydal za cílem najít dva jezdce z výpravy.

A opravdu se mi poštěstilo. Nejen, že tam byli všichni tři draci, ale také Darren s Leem, obstarávajíc si své šupinaté mazlíčky.

,,Matteo? Jak je na tom Alex?'' strachoval se Darren, když mě viděl.

,,Rána je sešitá doufám dost pevně, aby se mu nic nestalo. I tak ho budu v noci hlídat, měl možná i horečky, tak aby se mu při převalování něco nestalo. Sem jdu jen na skok, jestli jste vy v pořádku,'' pověděl jsem a zadíval se také na Lea.

,,Draci jsou vystrašení, hlavně Aeris. Ale fyzicky je na tom hůře Zoran se Sidonem. Mají pár škrábanců, které ani snad nestojí za ře-''

,,Podívám se na to, pokud mě k sobě oba pustí,'' narážel jsem na nezkušenost s lesním drakem, který se na mě nedůvěřivě díval a hladově sledoval každý můj pohyb. Nejspíš byl ovlivněn Leem, který seděl ve slámě opodál a pozoroval mé kroky.

Než stačil Darren něco namítnout, už jsem hladil Zorana a prohlížel mu tělo. Z brašny jsem vyštrachal hojivou mast. Zelenou lepkavou hmotu jsem pomazal všude, kde se jevil náznak škrábnutí.

To samé jsem se chystal udělat u Sidona, ale nejdříve jsem potřeboval svolení od Lea, které jsem v podobě kývnutí vzápětí dostal. Naznačil jsem mu ústy poděkování a dal se do práce i u zelenavého silného letce. Notnou chvíli si mě měřil zrakem a nenápadně mě očuchával, ale nakonec se i on smířil s tím, že se musí nechat prohlédnout a že se to bez osahávání neobejde.

♦♦♦

,,Darrene, můžeš na slovíčko?'' zeptal jsem se ho, když zrovna vedl konverzaci s tmavovláskem, který byl u svého draka.

,,Ano?'' řekl, když přišel ke korytu, kde jsem si já zrovna myl ruce od lepkavé léčivé hmoty. Do rukou jsem mu vtiskl podobnou pastu a pár obvazů. Nejdříve nechápal, ale já mu to vzápětí vysvětlil.

,,Lea moc neznám a silně pochybuji, že by si nechal pomoci. Viděl jsem, že má několik ranek a ty jsi s ním dobrý přítel, pokud vím. Bojoval s drakem Tristana, jak víš... No prostě mu to ošetři a já půjdu za Alexem,'' zacvakl jsem brašnu a přehodil si ji přes rameno.

,,Ale-,'' chtěl namítat, avšak to už jsem já stál dávno zády.

,,Mějte se,'' šeptnul jsem a nechával za sebou dva jezdce samotné, kráčíc k pacientovi, který mě teď potřeboval.

------------------------

719 slov

Adios