Dračí Duše [YAOI]

• 37 •

Zmizení

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Oddělení ♦♦♦ - Děj mimo/posun času

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

Blížší prozkoumání jen potvrdilo jeho domněnku o tom, jak moc se má teď bát o život černovlasého muže, co se teď na hřbetu Onyxe proháněl daleko v nebezpečné divočině.

Ve spěchu a převádění  klisny si ani nepovšiml, že ve slámě polehává složený papírek. Až při cestě nazpět ho konečně spatřil a neváhal zjistit, co se v něm ukrývá.

Pevně sevřel psaníčko v rukou a snažil se přečíst roztřesený text na něm. Lidé z nižších vrstev neuměli moc psát a navíc on byl téměř doktor. Ani to, že to musel psát s jistotou ve spěchu, mu nepomáhalo.

Nakonec však písmena rozlišil a vyšla mu nehezká zpráva. Utrvrdilo ho nejen v tom, že jel na koni, ale také, že nechce být znovu zachráněn.

Matteo ho odháněl. Nechtěl mít krále v jeho blízkosti. Mimo otce to bylo pro Alexia poprvé, kdy pocítil, že někomu nesahá ani po paty.

Mohl by ho jednoduše zatknout, ale to by bylo už poněkolikáté a navíc - proti jeho vůli. Chtěl, aby se tu zabydlel, byl jeho přítelem, či něco víc. Ale jednoduše ho potřeboval mít ve své blízkosti.

Papírek složil a dal ho do kapsy od kalhot.

Tentokrát mi už neutečeš.

♦♦♦

Situace se změnila. Kdyby se mi změnila jen barva oči, nevadilo by to. Ale teď byl můj pohled jiný. Až vražedný a zastrašující.

Mé vystrašené tělo tomu sice nebezpečnost nedodávalo, ale i tak jsem si byl jistý, že se mi lidé budou vyhýbat. Pokud to nebude zrovna stráž.

Vylezl jsem po omytí z vody a sedl si na sluníčko, abych oschl. Paprsky mě příjemně lechtaly na tváři, která byla zkroucená v podivné grimase.

Tušil jsem, že během cesty nastanou komplikace. Že Onyx ztratí podkovu, že třeba dojde pitná voda či jídlo. Ale toto jsem opravdu nečekal.

Navíc jsem nevěděl, co se mnou v Pëtalu udělají. Zatknou mě? Umučí mě? nebo mě rovnou pošlou na smrt?

I když jsem si byl jistý, že v údolí draků žije mnoho podivínů, tak takovouhle raritu tam určitě nezažili.

Se svým osudem jsem byl víceméně smířený. V žaláři už jsem žil a bití se mi též dostalo.

Kapky ze mě konečně opadaly. Onyx se natvářil, že by se mu nikterak chtělo odcházet, avšak musel jsem nám najít bezpečný nocleh. Měla to být poslední noc před naším cílem.

Zamlaskáním jsem si vysloužil jen otrávený pohled. Onyx měl přeci své jídlo, tak proč by se obtěžoval chozením.

Byl jsem tedy nucen vstát a dojít si pro něj. Kámen úrazu byl, když škubl hlavou do výšin a uši nenávistně sklopil dozadu.

,,Ale noták. Musíme jít,'' přemlouval jsem ho.

Bylo to jako mluvit do dubu. Místo přívětivého pohledu se ke mně otočil prdelí a několikrát zašvihal ohonem.

,,Onyxi... Nechtěj mě naštvat,'' zatahal jsem ho intenzivně za žíně, ale s tak velkou horou svalů to ani nehlo.

,,Pán tu má svou šťavnatou travičku,'' odfrkl jsem si.

Po dlouhém přemlouvání jsem to chtěl už vzdát. Nemohl jsem na něj ani vylézt, protože neměl sedlo a okolo něj nebyla žádná vyvýšenina či pařez, na který bych mohl vylézt.

Ptom jsem měl ale nápad.

,,Chudák Ellen... Určitě se na tebe sklesle ze shora kouká, jak nového pána zlobíš,'' podíval jsem se na nebe.

Moc dobře jsem věděl, že má na ni slabost. Aby taky ne. Byla to úžasná dívka a kdybych nebyl orientačně trochu mimo, možná bych si s ní něco začal.

Ale za tohle by mě určitě zabila. Přemlouvat koně ve jménu mrtvého... To by mě někdo musel brát za blázna.

Hřebec se naštvaně oklepal a loudavě přišel ke mně. Dokonce i sklopil hlavu, abych ho mohl jednoduše vzít za otěže.

,,Tak je hodný kluk, vidíš, že to jde,'' pohladil jsem ho po žuchvě a táhl ho s sebou mezi stromy.

♦♦♦

Ve chvíli, kdy se domlouval se stájnou o převedení koně do stejného boxu, přiběhli dva mladíci.

,,O-Omlouvám se pane za tuto chybu. H-Hned-'' rozklepaně se snažila stájná omlouvat.

,, Není to tvá chyba, už jsem to říkal. Jen tu kobylu převeď na své místo.''

Dívka se s rychlou poklonou ztratila bělovlasému muži z očí a pomalými kroky, aby nevyplašila polospící koně, šla udělat svou práci.

Dva mladší ochránci se akorát vydýchávali. Ale vypadali pokojně - možná proto, že konečně našli, koho hledali.

,,Beze slova si jen tak odejdeš a nás necháš na pospas papírům. Celý ty,'' vyčerpaně vyčítal Darren Alexovi jeho lenost, co se týkalo podepisování smlouv a rozsudků. Vždy si na to někoho zavolal, protože měl náhodou v tu chvíli 'důležitější věci na práci'. No, a jak to tak bývá, povolal si na to někoho, kdo mu byl zrovna po ruce. Takže to ve většině případů schytal Leo nebo Darren.

,,Bylo to důležité. Navíc se stalo to nejhorší, co jsem očekával," zoufale se chytl Alex za kořen nosu a krokem šel k nejposlednějšímu boxu, aby jim ukázal, co se stalo.

Muži nevěřícně sledovali tu prázdnost a bronzový štítek na dveřích s nápisem 'Onyx'.

,,Musíme naplánovat cestu."

------------------------------

Kapitolka nic moc, ale snad to opět přežijete (jako by někdy byla lepší....)

836 slov

Adios