Dračí Duše [YAOI]

• 44 •

Na půl cesty

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Oddělení ♦♦♦ - Děj mimo/posun času

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

,,Eric už nežije?" překvapeně řekl Mitch.

Ani jsem nemusel odpovídat. Věděl, že bych si z takových věcí srandu nedělal.

,,Jsem sirotek," konstatoval jsem. Nezmínil jsem se o tom, že by má matka mohla být nejspíš naživu, i když v jiné podobě.

,,...Ale mám někoho, kdo se o mě postaral, když jsem byl na dně," uchechtl jsem se při vzpomínce na první setkání s královskou skvadrou.

,,Jo? A koho pak?" zajímal se Mitch. Byl jsem rád, že nevyzvídal o smrti otce víc.

,,N-No,..." nervózně jsem přidal do kroku.

,,Tak kdo to je?"

,,Král Fëy...," šeptl jsem.

,,Nerozumím ti v tom větru," řekl Mitch.

,,Král Fëy," zopakoval jsem hlasitěji.

,,Ten se postará o každého," odfrknul si.

Trochu se mě to přeci jen dotklo - teď jsem se cítil jako jen jeden z desítek jedinců, o které se takto stará.

,,Jenže já mu zachránil ve válce život, a on mě na oplátku zachránil několikrát a postaral se o mě víc, než bych si zasloužil."

,,A proč jsi tam nezůstal, když ti tam bylo dobře."

,,To jsi zapomněl, jak vypadám? Bude ze mě zrůda," oklepal jsem se nervozitou. Už teď jsem měl začínající výrůstky šupin na zádech.

Mitch toto dál nekomentoval. Jen šel dál, až jsem už konečně zahlédl špičky zlatého paláce uprostřed města zalitém nocí.

Hradní stráže si nás pečlivě prohlédli, avšak když uviděli svého kolegu ve vedení, jen ledabyle mávli rukou na povolení ke vstupu na území.

Onyx už byl znaven celou štrekou. Navíc nám předtím Alpha, griffin Mitche, překazil náš plánovaný spánek.

Naštěstí teď cesta vedla víceméně jen z kopce. Pëtalské údolí dostalo své jméno právoplatně.

Pro Onyxe tohle byla těžší zkouška. Jeho podkovy vydávaly šoupavý zvuk, jak se při brždění třely o skalnatý podklad.

Stále jsem okoukával prostor kolem mne. Bylo to mohutné území, přeplněné obchodními kramky i obyvatelnými domy.

Při pohledu víc na sever za celý palác se zde rozléhal mohutný les, na jehož konci se podle vyprávění měl nacházet lodní přístav.

Stále jsem tomu nemohl uvěřit. Byl jsem konečně tam, kam jsem chtěl dojít. Sice to byla jen polovina cesty, avšak i tak to byl pro mne výtězný bod.

Slezly jsme až na mekčí povrch. Pěšina byla stále z kopce, ale pomalu se měnila z nepříjemného štěrku na hlínu a jíl.

Mitch se náhle otočil.

,,Vím, že chceš být vyslyšen u krále. Zařídím to, ale nebude to dříve, jak zítra. Řeknu mu, že je to naléhavé. Do té doby můžeš přespat u mě a svého koně postavit do stání u seníku," písknutím si přivolal Alphu a vzal ho za otěže.

,,Díky moc, rád se vyspím i na seně," poděkoval jsem vřele.

,,Jsi můj přítel a i když mám rodinu a dítě, najde se pro tebe pohodlnější místo u nás v teple, než mezi stébly."

,,Ty máš rodinu? O tom ses mi nezmínil."

,,Představím ti je. Moje dcerka nejspíš bude spát, ale žena na mě vždy čeká, než přijdu z hlídky," přidal do kroku, když se před námi objevil krásný domek s přístavkem.

,,Odvádí ti koně. Jak že se jmenuje? A koukal jsem, že má kvalitní elfské vyřezávané sedlo z jelení kůže," obdivoval práci neznámého ševce z jiného rodu a přitom jezdil prsty po skulinkách a ševech na sedle.

,,Je to Onyx. Je to opravdu výjimečný hřebec. On a jeho předešlá majitelka mě zachránili před zkázou. Tenkrát mě vůdce jednoho elfského kmenu, Exaranto, chtěl na pokraji mé smrti vyhnat z jeho území, jelikož jsem byl prý pro jeho rod nebezpečný," vyprávěl jsem příběh a šel po jeho boku do stájí, kde jsme oba naše chlupaté přátele začli odstrojovat.

,,No a v ten moment se za mě postavila jedna dívka a s tímto hřebcem mi pomohla na svobodu i s léčivy. Poté to pro mě byl šok, když jsem se dozvěděl, že dostala trest smrti."

Podíval jsem se koutkem oka na Mitche, jehož tvář ozařovala lehká záře z lampy u dveří.

,,Promiň, mluvil jsem moc?" omluvil jsem se a zavřel dveře ke stání.

,,Rád poslouchám tvé příběhy. Je zajímavé, jak ses za tak krátkou dobu od úpadu království bratra Alexia dokázal tolikrát zranit a zase se z toho vyhrabat," odfrkl si.

,,Pojď, udělám ti čaj a dám ti něco k snědku," nabídl a osvicoval svítilnou cestu k hlavnímu domu.

,,Jo, to bys byl hodný."

------------------------------------

Další výmluva já vím. Ale nálada nebyla, musela jsem dělat dva dny deník na praxi do školy, abych se s tím nepatlala jako vždy na poslední chvíli a dnes jsem byla na slavnostech 💪 příští týden to nebude o moc lepší, protože jsou zase slavnosti v mém rodném městě.
(Mám více domovů u know)

So se opět omlouvám, ale modlete se, abych chytla v týdnu psací náladu.

784 slov

Adios