Dračí Duše [YAOI]

• 6 •

Útěk

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Kurzíva s oddělením (♦♦♦)- Děj mimo Mattea - neví o něm

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

 Vše v elfštině bude přeloženo na konci odstavce 

 ♦♦♦  

Dál jsem se už nezmohl vůbec na nic. Jen jsem ležel a snažil se nevnímat pronikavou bolest v mém boku. I když to bylo ostatně lepší, než když jsem se sotva plazil před pár hodinami. Nebo dny? Ani nevím, jak dlouho jsem byl mimo své vědomí. Chtěl jsem se posadit, ale ruce mě neposlouchaly a já sjel zase se syknutím zpátky do původní polohy. 

,,Musíš ležet'' řekla osoba poblíž a jemně mi položila ruku na hrudník. ,,Ale S-Sauron...'' snažil jsem se s ním spojit, ale nešlo to. ,,Shhh... Tvého draka jsme bohužel neviděli. Našli jsme tě bezvládně ležet v úkrytu na hranicích, avšak byl jsi sám. Momentálně jsi v zemi elfů, v Argónii. Pomůžeme ti se vyléčit alespoň ta lehčí zranění.'' Tito elfové byli obzvlášť milí. Byl jsem rád, že na mě nenarazila nějaká tlupa temných elfů, kteří měli za koníček mučit své oběti. Taky se rádi míchali do černého trhu. Několikrát se u nás v ordinaci objevili,že by nám prodali některé z jejich 'tajných léčivých přísad'. Bůh ví, odkud je vzali. Stále jsem byl ale v šoku, že mě našli samotného bez Sauronia.

Momentálně jsem byl neschopen jí nějak odpovědět a tak jsem jen přikývl. Ale to se mi nezdálo dostačující. ,,Hantanyë l-len'' dodal jsem a usmál jsem se. ''Quetilyë Eldalambenen?'' zajiskřilo jí v očích z nadšení. Měla krásné fialové vlasy, jež ve tmě působily až jako havraní křídla. ,,Eh, j-jen trochu'' odkašlal jsem si. ,,Nepotkávám moc lidí, co mluví elfsky. A nemáš vůbec za co'' Darovala mi ještě jeden malý, ale hřejivý úsměv. 

,,Tula sinomë'' ozvalo se ode dveří a dívka se špičatýma ušima odešla. Zůstal jsem sám. Byla to útulná místnost v takovém tom rodinném duchu. Vše bylo ze dřeva, sem tam nějaké ozdobné kvítí a listy. Jistým způsobem mi to připomínalo můj dům. Nevím, jestli to bude možné, ale někdy bych se tam chtěl vrátit. Třeba jen podívat. Povzdechl jsem si nad vzpomínkami. Už tak mi chyběli rodiče. To si nezasloužili. Obvázanýma rukama jsem si protřel obličej. Nebylo mi vůbec dobře. Snažil jsem se usnout, ale vyrušil mě rozhovor z venku. 

                                                             ♦♦♦                                                               

Hantanyë len - Děkuji Vám 

 Quetilyë Eldalambenen? - Umíš elfsky? 

 Tula sinomë - Pojď sem 

  ♦♦♦  

,,Ela'' ,,Tullë  Ohtar.'' Odposlouchával jsem všechno. Přes tenké stěny příbytku to nebylo těžké. ,,Ma?Man ná ta?'' ,,Rómen aran'' ,,Ma?!Mallo túles?'' ,,Et nórië Fëa'' ,merseldo'' ,,Ava cárë!'' ,,Ava aista,... '' potom jsem slyšel jen šepot. Nejspíš odcházeli dál od chaty.  ,,Sakra'' zaklel jsem a to ze dvou důvodů. Začal mě bolet znak a ze strachu, že jsem nevěděl, o kom mluvili. Modlil jsem se, aby to to nebyl můj bývalý věznitel, protože mikdo nevěděl, jak se král jmenoval. Ale nikdo jiný mě nenapadal. Musel jsem odtud pryč, ale mé zakletí mě nepouštělo. Možná mě chce pán udržet zde a dojde si pro mě. Tohle není dobré. Bolest se čím dál více zvyšovala a já se zmítal.