Dračí Duše [YAOI]

• 36 •

Oči

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Oddělení ♦♦♦ - Děj mimo/posun času

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

Po neskutečně piplavé práci s kusem lana a jeho připevňování na několik míst jsem si bohužel nemohl jen tak sednout do trávy. Dal jsem si za úkol najít vodu a to maximálně do setmění.

Vrátil jsem se nazpátek k sedlu, které jsem pečlivě uschoval pod hromadu listů a orvaných větví. Doufal jsem, že to nikomu nepřijde natolik podezřelé, aby to prozkoumal.

Pískl jsem. Zlatý grošák přešel loudavým krokem ke mně. Pohladil jsem ho po nozdrách a vzal ho za otěže připnuté k uzdě, která momentálně tvořila jedinou jeho výstroj.

Onyx se neustále oháněl ohonem, když jsme se protoukali mezi větvemi, které se ode mne ihned odrážely do nosu hřebce. Tomu se to samozřejmě nelíbilo, a tak často zareagoval zaržátím nebo zastavením.

Když už jsem ho takto popohnával po čtvrté, aby se zase rozešel a dával mu dlouhé kázání o tom, že do večera musíme najít vodu, tak jsem si ani nevšiml, že za nedalekým křovím vidím pohyb.

Tím pohybem bylo nějaké zvíře. Ne natolik vysoké a hubené jako člověk, ale bylo toho mnoho.

Rukou jsem odvážně odkryl křoví. Mohlo to být třeba včelí hnízdo a bodnutí by mi určitě neusnadnilo cestu.

Naštěstí jsem tentokrát nenarazil na roj hmyzu se žihadly.

Tito malí opeřenci sic měli jisté "žihadlo", avšak na opačném konci těla, než jejich blanokřídlí kamarádi.

Lesknutí tyrkysových peříček, na kterých jsem mohl oči nechat, mě natolik zaujalo, že jsem si ani nevšiml, že jsem našel, co jsem hledal.

Kolibříci poletovali kolem a velkou rychlostí mávali malými, ale silnými křidélky.

Paprsky se odrážely od čisto čisté vodní hladiny, která se plynule linula lesem. Její vlnky se hbitě vyhýbaly oblázkům, které byly jejich nárazy omílány už dlouhá léta.

Kameny vypadaly kluzce, avšak já byl neoblomný. Sundal jsem prošlapané kožené boty a šlápnul na nejbližší stanoviště v řece.

Onyx se mezitím dal do žíznivého hltání vody, až jsem slyšel, jak mu tekutina proudí krkem.

Narozdíl od něj jsem se začal omývat. Tedy úplně jsem se nevysvlékl. Přeci jen - mohl by tu pobýhat nějaký úchyl, co si libuje v chlapech s puchýři na nohou a zhmožděným tělem.

Opláchl jsem si obličej, vlasy a trochu jsem namočil košili, aby mi při jízdě nebylo takové teplo.

V neposlední řadě jsem si nabral vodu, abych měl do zásoby.

Teď přišla ráda na Onyxe. Našel jsem pískovou část, jež sestupovala lehce do vody. Nerad bych, aby sebou hřebec seknul.

Zatáhl jsem za otěže a kůň udělal první nejistý krok do vody. Byl jsem si téměř jistý, že na ni je zvyklý už od elfů, avšak po zážitku v bažinách, kdy málem utonul ve vodnatém blátě jsem očekával vzpouzení.

Onyx se jako správný chlapák neostýchal dát do vody všechna čtyři kopyta. Dokonce si i zadní nohu povolil a uvolněně koukal po sebe.

Byl jsem rád, že to nebral hystericky.