Dračí Duše [YAOI]

• 26 •

Terč

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Oddělení ♦♦♦ - Děj mimo/posun času

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

,,Pomalu! op-'' řekl Alex, když jsem se rychle vydal jeho směrem. Mé ruce jsem obepnul okolo jeho hrudi.

,,Přece se toho tolik nestalo,'' ujišťoval mne. Já jen sklopil hlavu stále v jeho těsné blízkosti.

,,Já se tak bál,'' přiznal jsem se a udělal raději krok od něj. Nechtěl jsem, aby si o mně bůh ví co myslel.

,,Jsem v pořádku, jen to musím rozchodit,'' usmál se a chytil se zdi.

,,Žádné chození nebude. Jdeš zpátky do postele!'' nakázal jsem mu a vměstnal se pod jeho ruku jako opora pro chůzi.

,,Ale ale, máš nějakou drzou tlamičku, Matteo,'' poškádlil mě a udělal první krok zpátky dovnitř.

,,To od tebe nebylo hezké. Se o tebe celou dobu starám a ty se mi odvědíš tímhle?'' uraženě jsem po něm hodil pohled.

Na to mi neodpověděl do té doby, než si sednul na postel.

♦♦♦

,,Matteo, nakloň se ke mně,'' pobídl mě, když jsem se chystal odejít.

,,A to ti mám jako teď věřit? Co když mi ukousneš ucho?'' nedůvěřoval jsem mu v této chvíli bez toho, aniž bych měl obavy, co udělá.

Když ale ze mě byť jen na chvilinku nespustil oči, přiklonil jsem se k němu.

Doposud nevím, jestli to byla chyba. Poslední věc, na kterou bych u něj pomyslel, se právě stala.

,,Stačí ti tohle jako odměna?'' Ušklíbl se po náhlém polibku, který mi dal na tvář.

Stál jsem tam jako opařený. Doslova jsem tak vypadal, jelikož mé tváře chytily rudou barvu a mé srdce začalo hlasitě bít.

,,E-Ehm... A-Asi půjdu spát...,'' rozhozený jsem se tedy otočil na patě a rychlou chůzí šel do vedlejší místnosti, kde jsem poslední dny přespával.

Neřekl jsem ani dobrou noc. Jen jsem zabouchl dveře a ani se neohlídl po jeho grimase na tváři.

Sundal jsem ze sebe špinavé oblečení a jen ve spodním prádle padl do měkké postele. Peřiny krásně chladily mou rozpálenou tvář. I přes to mi ani tohle nedokázalo snížit teplotu natolik, abych mohl klidně usnout.

♦♦♦

Ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, i přes to, že jsem poslední den nespal, tak ani teď jsem se nedočkal uklidňující tmy.

Všechny myšlenky se v noci točily jen okolo Alexia. Jako by to byl jeho záměr mě takto rozhodit.

Po tom, co jsem své nohy shodil z postele a zbrkle se na ně postavil, mě nenapadl lepší nápad, než jít takto ve spacím oděn do vedlejšího pokoje.

Možná jsem měl tak zastřenou mysl nemožnými věcmi, že jsem si to ani neuvědomil. Každopádně následky byly tak či tak stejné.

Bělovlásek již seděl u okna, se zraněnou nohou nataženou dolu, a zaujatě si četl jakousi knihu a k tomu popíjel čaj.

,,Nevěděl jsem, že tu ''odměnu'' budeš brát tak vážně. To, že tě ráno uvidím polonahého, se mi ale dosti zamlouvá,'' mrkl a upil svého nápoje.

V tu chvíli jako by mi někdo vrazil facku a já si uvědomil, v jaké situaci se nacházím. Před králem jedné z největších zemí se promenáduji jako nějaká poddaná, co se chystá pána přede mnou obveselit.

,,H-Hned jsem zpátky,'' vypadlo ze mě, otočil jsem se na patě a odkráčel do pokoje, kde jsem se zavřel.

Jako kdyby se po tom zranění změnil. Je škádlivý a dovoluje si... No jo, je to vlastně král a vůdce. To oni takoví většinou jsou.

Ale nikdy jsem nečekal, že já budu jeho terčem.

A ten terč se pod jeho rukama začíná pomalu, ale jistě, rozpadat.

-------------------

Omlouvám se za krátkou kapitolku, ale měla jsem toho tenhle týden pokrk <3

589 slov

Adios