Dračí Duše [YAOI]

• 10 •

Květina

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Kurzíva s oddělením (♦♦♦)- Děj mimo Mattea - 

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

    ♦♦♦   

Uprchlík odešel. Starý pán si byl již jistý, že to byl jistě ten hledaný. Dokonce byl i překvapený, že na místě jeho odložených zbraní teď ležel zlaťák. Možná by se nad ním mohl slitovat, ale jistá odměna za předání byla lákavější, než nějaká obyčejná milost. Peníze si strčil do kapsy. Zašel do sousedství ke svému starému příteli. Dříve spolu chodívali do jedné školy a dokonce i třídy. I v dospělosti a momentálním stáří byli nerozluční přátelé, až někdy vypadali jako bratři. ,,Co je starý brachu? Už jsem myslel, že se nestavíš a uvidím tě nejdříve na tvém pohřbu'' ,,Znáš to, práce a práce. Není jednoduché udržet chod města. Ale teď k věci. Máš ještě ty tvoje holoubky?'' optal se starší. ,,Sokoly! Sokoly! Kolikrát ti to mám opakovat, že to nejsou žádná holoubata! Nebo už jsi tak slepý, že nerozeznáš druh ptáka?'' poškádlil ho soused. Společně se zasmáli.

Když smích utichl, knihovník pokračoval: ,,Potřebuju něco akutně poslat. Myslíš si, že nějaký z těch tvých ptáčků dokáže letět i v noci?'' popošlápl na místě. ,,Nevím, co může být tak akutního, ale samozřejmě ti pomůžu'' odpověděl a vyšel ven. ,,Jen to zajdu domů napsat'' ,,Dobrá, vystrojím nejlepšího posla, co tu mám. Doufám, že nerandíš na dálku s nějakou slečinkou'' byl to opravdu veselý chlapík. ,,Ale prosím tě, vždyť já mám ženu a děti..'' odpovídal a mezitím rychlejší chůzí kráčel do svého domu. Vzal jeden z pergamenů, jenž měl naskládané v poličce nedaleko dveří od knihovny. Stačilo už jen rozsvítit svíci, namočit husí brko do inkoustu a začal psát co nejvíce krasopisně. Přeci jen, to bylo určené králi, takže se snažil, aby to vypadalo co nejdůstojněji.

Milý králi Alexio ||.,

Mám podezření na mladíka vašeho popisu. Černovlasý muž si u mne v knihovně prohlížel knihu vzácných draků. Respektive obsidiánového draka. Mohl by odpovídat vašemu přání. Jsem starosta města Ebetsu. Pokusím se ho co nejdříve zdržet, avšak to nebude možná tak jednoduché. Proto s dovolením doporučuji se sem dostavit co nejdříve, což pro vás nebude problém.

Starosta města Ebetsu

Dopsal poslední slovo. Ještě na spis párkrát zafoukal, aby se zbytečně nějak písmo nerozmazalo. Potom už to vše zabalil do malého balíčku, který důkladně obvázal koženým páskem s červenou pečetí a znaku města, skládajícího se z obrázku řepy a obilných klasů po stranách. Dopis důkladně zabalený strčil do kapsy a vykročil z domu směrem k zadním vrátkům domu jeho dobrého přítele, který ho už vyčkával s koženou rukavicí a na ní s velkým dravcem. Měl toho sokola jako svého domácího mazlíčka. Navíc byl jednou zakouzlený. Jeho majitel si totiž přál, aby vždy letěl tam, kam mu řekne. Od té doby mu stačil říct osobu nebo město a sokol si toho dotyčného našel. Starosta mu podal dopis a muž vlastnící poštovního sokola opeřenci k noze přivázal onen balíček. ,,Potřebuji to poslat králi ze zemi Fëa, dokáže ho najít?'' ,,Sice je podivné, že o toto žádáš zrovna ty, ale ano. Maximálně do tří dnů by měla být zpráva u příjemce'' ujistil ho a zašeptal poslovi jméno krále ze vzdálenější země. Sundal sokolovi čepičku, která mu doposud zabraňovala vidění. Pták pootočil hlavou. Jeho zorničky se zúžily do jedné užší černé linky. Za to v panenkách se mu značně zablýsklo. Pochopil svůj cíl cesty. Otevřel zobák, z něhož vyšel tichý skřek a k tomu roztáhl i svá křídla a párkrát jimi zamával, aby si je před letem protáhl. Stále se vlastník dopisu díval na posla, jemuž svěřil tento úkol. Párkrát zamával křídly, než byl bez pomoci sousedovy ruky ve vzduchu. To už ale vyletěl vzhůru, proťal dým z komína vedlejšího domu a už ho v temné noci nespatřili.