Dračí Duše [YAOI]

• 14 •

Léčba

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Kurzíva s oddělením (♦♦♦)- Děj mimo

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor

♦♦♦

Otáčel jsem se opatrně za původcem hlasu. Spíš jsem tedy pohnul jen hlavou. Bílá kštice ho ihned prozradila a barva jeho draka taky tak. Nejdříve jsem z toho velkého bílomodrého tvora nemohl spustit oči. ,,Posloucháš mě vůbec?! Mohl si umřít!'' Zvolal a chytl mě za předloktí. Sklopil jsem hlavu. ,,Já... Omlouvám se, nemohl jsem ho jen tak nechat...A stejně, kdo by mne sháněl?'' zeptal jsem se nazpět a ironicky se uchechtl. ,,Tvůj drak by o to nestál a já také ne'' šeptl jako by ta zpráva byla jen a jen pro mě. Zarazil jsem se. ,,Můžeš vstát?'' prolomil ticho a vzal mou ruku do těch svých o poznání větších dlaní. ,,Nejsem si jist-'' Musel jsem se zaseknout kvůli vystřelující bolesti. ,,S-Strašně mě bolí záda. Onyx narazil do nějaké neviditelné stěny. Mám pocit, že v tom měl prsty Exaranto...'' přemýšlel jsem.

To, co bych opravdu v této chvíli nečekal, byl smích. Alexio se smál. Jeho drak zakřivil svůj obličej do zvláštní grimasy. ,,Všechno ti vysvětlím, až se vrátíme. Budu ti muset vymyslet nějaký trest, když se v takovém stavu plížíš ven'' vzal mě do náruče. Sykl jsem, ale nic jsem nedělal, i když bylo zprvu divné, že mě nesl.

♦♦♦

Po nějaké chvilce jsme se už pomalu vznášeli nad zemí. ,,Pořádně se drž. Kdyby jsi tu spadl, už by se ti ta sebevražda, o kterou se už pár dní snažíš, povedla. Potom bych ti nemohl splnit můj slib'' jeho slova odnášel vítr, ale i tak jsem je pochytil. Pevně jsem se ho držel. ,,Aeris můžeš přidat na tempu, on se jistě udrží'' zasmál se. ,,Tak Aeris...'' ,,Ano. Má dračice a duše. Je úžasná, i když občas tvrdohlavá'' usmál se. Drak se na to jen ošil. Byla to typická ženská.

Zhlédl jsem světélka království, které se stalo pro teď mým domovem. ,,Wow... To je úžasné'' nad tou krásou přestával rozum stát. ,,Zavři tu pusu, nebo tě tu něco zadusí. Mouchy dobře nechutnají'' opět se zasmál. Byl o poznání optimističtější a veselejší, než ve válce.

Krouživým letem jsme se snášeli na nádvoří, odkud jsem před pár hodinami prchal. Aeris sebou škubla, když jsme se konečně ocitli na pevné zemi, až se zaprášilo. Né, že by mi lety na dracích nějak vadily. Spíš jsem je miloval, ale v tomto momentě, přitisknutý na vládci země Fëa a s mými bolavými zády, jsem si výlet na dračím hřbetě moc neužíval.

Po přistání jsem se stále rozpačitě držel Alexiových boků. ,,Já-'' ,,Nic neříkej. Vyřešíme vše až vevnitř. A ne, že si znova uděláš nějakou procházku, jinak bych tě musel spoutat'' vyhrožoval. Já se ho pustil a on mohl seskočit z Aeris. ,,Tak skoč, pomůžu ti'' řekl a natáhl ke mně ruku. Musel jsem přehodit nohy na jednu stranu a poté nějakým způsobem sklouznout. Nakonec se to i podařilo, i když jsem si u toho hodně zanadával.

Jenže to bych nebyl já, kdyby se něco nestalo. Noha se mi jaksi podlomila a než stačil starší bělovlásek zareagovat, už jsem ležel před ním na zemi. Upadl jsem přímo na bolavá záda a štěrk tomu moc také nepomohl. ,,Jsi v pohodě?'' zeptal se a skláněl se nade mnou. V tu chvíli jsem si snad myslel, že jsem si vyrazil dech. ,,Pojď, nebo si ještě něco víc uděláš'' povzdechl si. Cítil jsem se jak největší tupec. Podepřel mě zespoda a já tak měl svou ruku okolo jeho ramen. Pokulhával jsem vedle něj a pohled jsem měl upřený do země. Měl bych se sebrat a dělat, že jsem v pohodě, jako jsem to předstíral už dlouhou dobu, ale takto to doopravdy nešlo.