Dračí Duše [YAOI]

• 4 •

Armáda

♦♦♦ 

Klasicky - Matteo

Kurzíva s oddělením (♦♦♦)- Děj mimo Mattea - neví o něm

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor (Matteo x Sauron)

♦♦♦  

Konečně jsem se probral z pro mě dlouhé noci plné nočních můr. Sauron už vyhlížel jakékoli pohyby. Je to tady. Podíval se na mě s jeho očima, které zářily víc, jak kdy před tím. Jemně jsem ho pohladil po lesklých šupinách, jež jsem tolik miloval. Skřípavě se otevřeli dveře, kde stál tentokrát Kaito. ,,Je čas" šeptl mírně zklamaně a pokynul rukou, ať ho následuji. Mezitím do místnosti vešlo pět vojáků, nejspíš z kovárny, kteří šli přímo k mému drakovi. Naposledy jsem se na něj podíval a poté nejistě následoval Kaita do neznáma.

Prosím,buď opatrný....
Saurone

♦♦♦

Třískání kovů, zbraní a brnění doprovázelo mou přípravu na boj. Mimo pokřiků rozkazů kolem jsem vnímal i řev draků. Dokonce se mi povedlo i nějaké zahlédnout. Viděl jsem jich tu až moc. Přes pouštní, vodní a lesní, až po velké skalní a éterické. Zahlédl jsem také obrovského bílého draka, na kterého se snažilo snad tucet zbrojařů dát výzbroj a zlaté brnění. Vše mě fascinovalo a zároveň znepokojovalo. Ale na fantazírování nebyl momentálně čas. Kaito už mi podával vše možné a já to navlékl na sebe. Neměl jsem toho na sobě moc, jelikož jsem na draka potřeboval lehčí výstroj. Luk, meč na boj z blízka a pár omamných výbušnin. Vše jsem měl u sebe. Kaito mi ještě vysvětloval pár věcí, co se týče boje z dračího hřbetu. 

Byl jsem rád,že umím mluvit s draky. Saurona jsem nechal v klidu a nekomunikoval s ním,aby nebyl rozhozený. No i když... Spíš já jsem byl rozhozený. Právě nastupuji do války. Kdyby tu byl jiný král, bylo by to lepší. Jak se asi dostal na trůn?... Předchozí král neměl potomky a ani jiné potencionální nástupce na jeho místo.

Cukl jsem sebou, když se za mnou objevil jeden z mužů a dal mi ruku na rameno. ,,Král s tebou chce mluvit. Máš dojít do jeho pokoje" promluvil a potom odspěchal někam na dvůr,kde se scházeli všichni vojáci a draci.

♦♦♦

Abych byl upřímný, tak tohle byla dobrá šance, jak se odprostit od toho, co mi dělal. Zneužil mě i mého draka. Za to by měl zaplatit. Měl jsem plán, ale nevěděl jsem, jak ho provést. Válek jsem zažil celkem hodně, ale pouze jako poddaný.
Procházel jsem mírně osvětlenou chodbou a stále přemýšlel. Kvůli mému svědomí jsem málem minul dveře, kam směřovala moje cesta. Co po mě asi může chtít?
Poklepal jsem na dveře. ,,Mohu vejít pane?" Optal jsem se a vyčkával na odpověď. ,,Ano." Věšel jsem a rozhlédl se po místnosti. Pohledem jsem zabludil na něj. Stál u knihovny. Jeho pohled jako by mě vábil, abych šel blíž. Chtěl jsem se uklonit, ale on mě zastavil slovy ,,nemáme moc času,za chvíli začne opravdová válka". S tím přešel ke knihovně, vyhledal knihu se zlatým zdobením, které při prvním pohledu vypadalo, jako znak rostliny, jež jsem neznal. Vzal ji do ruky a vyhledal stránku, která tam nejspíš ani nepatřila, nebo byla něčím výjimečná. Na první pohled možná ne, jelikož to byla prostě obyčejná prázdná stránka, ale pán vyslovil něco nesrozumitelného a prstem kreslil po povrchu stránky.

 Byla z drahého papíru a blyštivá písmena, která se pod královou rukou zjevovala, to také dokazovala. Chtěl jsem ustoupit o krok, avšak moje zvědavost mě přikovala na místě. Sledoval jsem světlé pramínky, které zázračně poletovaly kolem. Jejich konce se ale začaly zbarvovat do černa. Když se začaly nebezpečně kroutit, už jsem musel ustoupit alespoň o půl kroku. Měl jsem strach z neznámého. A tahle věc byla nejen neznámá, ale podle všeho i nebezpečná. Najednou se vlákna vpila do pánovy ruky. Už jsem chtěl utéct, avšak král mi tou rukou stiskl rameno, kde jsem měl znak. Nejdřív se nic nedělo, avšak hned jsem pocítil změny. Jakoby se mi temnota dostávala pod kůži. Bolelo to jako čert. Možná i hůř. Bolestné výkřiky se rozléhaly místností. Než bylo vše u konce, zahlédl jsem králův pohled. Byl škodolibý.