TM Riddle: Dědictví krve

ZÁHADY Z MINULOSTI

ŘÍJEN 1944

Netrpělivě si poposednu na dřevěné lavici a zavrtím hlavou, když nebelvírský střelec Connor Mason prohodí prostřední brankou camrál a tribuna plná nebelvírských studentů hlasitě zajásá. Jasně, ráda se chodím dívat na famfrpál, ale není to moje zrovna nejoblíbenější činnost, obzvlášť, když máme s Tomem na starosti nyní tolik práce.

"Pro lásku Merlinovu, Elisabeth, alespoň předstírej, že fandíš!" drkne do mě Salvatore a nadšeně zatleská Connorovi.

Protočím oči a zatleskám, Chayenne se na mě podívá a uchechtne se. "Hlavně ne tak nadšeně."

Obdařím Chayenne otráveným pohledem a následně očima zapátrám očima ve zmijozelské tribuně, ale Toma nikde nevidím. Zmijozelský tým sice dnes proti Nebelvíru zápas nemá, ale obvykle Tom chodívá na všechny zápasy famfrpálu, pokud dobře vím. Nevědomky pokrčím rameny a pak se opět zaměřím na zápas - mrzimorský chytač Jake Warner zrovna proletěl kolem nás ohromnou rychlostí, ale i tak mi neušlo, že jeho pohled zavadil o mou kamarádku Chantal, která ho naprosto hltala pohledem, což mě okamžitě rozesmálo.

"Hlavně se neposlintej, Chantal," nakloním se se smíchem k mé kamarádce, která po mně střihne výhružným pohledem.

"Ne, že to někomu vyžvaníš, Elisabeth!" sykne na mě výhružně a to mě přiměje se rozesmát ještě víc. "Kde máš vůbec Riddlea, dneska jsem ho tady neviděla," ušklíbne se na mě a nadzvedne jedno obočí.

Pokrčím rameny. "Co já vím, nedělám mu chůvu." 

Chantal zavrtí hlavou a povzdechne si, nakonec se ke mně opět nakloní, aby mohla překřičet ohlušující jásání našich spolužáků. "U vás dvou jeden nikdy neví, přeci jen, díky tobě přestali ti jeho poskoci ubližovat ostatním studentům, takže...," pousměje se, "no, já jen, že spolu zase trávíte hodně času, co ses vrátila do Bradavic, myslela jsem si před rokem, že tě to už přešlo."

Zamračím se na svou kamarádku. "Chantal, mezi mnou a Riddlem nic není, vážně, jen jsme oba primusové, tak máme spolu spoustu práce, to je všechno," odpovím zamračeně, ale vím moc dobře, jak lžu. Proč vůbec lžu své kamarádce? To se tolik bojím její reakce? Asi ano, ani se tomu nedivím, po tom, co mi všechno Tom udělal a... ano, je pravda, že mezi námi není nic víc než... přátelství? Ani nevím, jak to pojmenovat, ten podivný vztah mezi námi dvěma. I když vím moc dobře, že já k němu cítím něco mnohem víc než jen pouhé přátelství.

"Jak myslíš, ale víš, že se komukoliv z nás můžeš kdykoliv svěřit... I co se týče tvých pocitů ohledně Grindelwalda, vím, že to pro tebe nemusí být lehké," usměje se na mě a chytne mě za ruku. Oplatím jí úsměv, ale následně leknutím poskočím na lavici, když Salvatore nadšeně opět vyskočí a začne křičet z plných plic.

"JOOOO! POTTER JE NEJLEPŠÍ!" ozývá se ze všech stran.

Vyhráli jsme. James Potter chytil Zlatonku.

Pročítáním vybraných knih jsme s Tomem v Komnatě nejvyšší potřeby strávili několik dlouhých hodin, dnů, nakonec týdnů. Měli jsme tak spoustu času, abych Tomovi povyprávěla o svém roku v Kruvalu. Řekla jsem mu toho hodně, jen jsem samozřejmě vynechala všechny části, které se jakkoliv týkaly Gellerta Grindelwalda. Nebyla jsem si jistá, že Tomovi mohu stoprocentně věřit. Zatím ještě ne.

Všechen ten čas strávený v knihách.... už jsem začínala mít pocit, že je to celé beznadějné, ale přece jen nakonec jsme něco objevili. Bohužel nás to také stálo pomyslnou cestu zpátky do minulosti. Přesněji řečeno do dne, kdy jsem Tomovi pomáhala vytvořit viteál v Zapovězeném lese.