TM Riddle: Dědictví krve

ČISTÁ KREV pt. 2

TOM MARVOLO RIDDLE

DUBEN 1944

Půl roku. Téměř půl roku mi trvalo než jsem ji našel.

Fascinovaně přejedu rukou po zlatém kohoutku u umyvadla. Právě stojím v dívčí koupelně a stále nemohu uvěřit, že jsem našel vchod do Tajemné komnaty. 

Poprvé od doby, kdy jsem zjistil svůj původ, cítím opět neuvěřitelné vzrušení a napětí a zároveň... Vím, že tohle je něco, co bylo určené jen a pouze mně. Dědictví. Odkaz, který předám dál, přání, které chci vyplnit svému dávnému předkovi Salazaru Zmijozelovi.

Když zapátrám v mysli a podívám se zpět na události, které se odehrály v posledních měsících, na události, které vedly k tomu, že jsem konečně objevil Tajemnou komnatu... ani se to nezdá zase až tak dávno, co jsem o ní pouze četl v knize. Najednou mi ani nepřijde zbytečné to všelijaké vyptávání se, vymazávání pamětí, aby lidé nevěděli, proč a na co jsem se jich vyptával. Najednou mi všechno začne dávat smysl, dostanu důvod, proč být hrdý na to, kdo jsem.

Zavřu oči a zatřesu hlavou, abych z ní vyhnal všechny ty nadšené myšlenky, abych se mohl soustředit. Upřu pohled na maličkého zakrouceného hada na zlatém kohoutku a tiše vyslovím hadím jazykem dvě slova, která mohou jako jediná potvrdit, že  jsem skutečně Tajemnou komnatu našel, že se mi to jen nezdá.

"Otevři se."

ČERVEN 1944

V ruce třímám jednu z knih z oddělení s omezeným přístupem, když mě nepříjemný pocit donutí zvednout se a vydat se na školní chodby. Bylo už celkem pozdě, ale můj instinkt mě ještě nikdy nezklamal, proto, nehledě na to, že bych mohl potkat nějakého profesora a mít z toho nepříjemnosti, jsem se stejně vydal pryč z koleje.

Zamířím k Velké síni. Chodby jsou studené a tiché, osvětluje je akorát mírné světlo ze zapálených svící na zdech. Mou pozornost upoutá měsíc v úplňku a obloha bez jediného mráčku. Měsíc ozařuje překrásnou krajinu okolo Bradavic. Je možné, že je něco tak neskutečně krásné? A je možné, že to dokážu i přese všechno, co se děje, ocenit ještě i já?

Vyruší mě náhlý šramot v patře nade mnou a tiché hlasy a kroky. 

"To není možné, jak jen..."

"Co se jí stalo...?"

"Ta dívka je mrtvá!" 

Poodejdu kousek od okna a zaujatě sleduji pár mužů, jak nesou zakrytá nosítka, za nimi následuje ošetřovatelka a jedna z profesorek na bylinkářství.

"Riddle? Není rozumné se toulat po chodbách v tuto hodinu," ozve se najednou kousek za mnou.

Po zádech mi přeběhne mráz. Pomalu se otočím a zaměřím svůj pohled na Brumbála, stojícího na vršku schodiště. 

Na sobě má cosi, co připomínalo úbor na spaní, ale pravděpodobně to byl pouze jen jeden z mnoha Brumbálových hábitů v odstínu světle zelené.

"Omlouvám se, profesore Brumbále," provrtám ho pohledem a s lehkou nejistotou se ho otáži na něco, co mne již delší dobu děsilo. "Nechci vyzvídat, ale mohu se otázat, zdali je pravda, co se říká."

"Obávám se, že ano, Tome," odpoví Brumbál sklesle. 

Odpověď  na tuto otázku znám dříve, než ji stihne Brumbál vyslovit, ale slyšet to z jeho úst mi připomíná, že je to vše doopravdy reálné.

"I to, co se říká o škole? Nemohou ji přeci zavřít, nemám kromě Bradavic žádný domov," vyhrknu dříve než se nad tím pořádně zamyslím. 

Smutek, strach a zmatek mě zasáhnou jako nepříjemné kopnutí do břicha. Nerad, velmi nerad dávám své pocity najevo, ale zpráva, že chtějí zavřít Bradavice, mnou otřásla, zasáhla mne nepřipraveného. To, že bych měl přijít o jediné místo, kde jsem se cítil jako doma, mě ničilo.

Brumbál si dá ruce za záda a zkoušeně se nejprve zadívá do země a poté opět na mne. "Rozumím, Tome, ale obávám se, že ředitel Dippet nemá na vybranou..."

Rychle se nadechnu a bezmyšlenkovitě ze sebe vychrlím první věc, která mne napadne, aniž bych nad tím jakkoliv přemýšlel. "Takže kdyby to přestalo..., kdyby chytili toho, kdo je za to všechno zodpovědný...?" nechám otázku viset ve vzduchu a až poté mi dojde vážnost a hloupost slov, která jsem právě vyslovil.

Profesor mě zkoumavě prohlédne od hlavy až k patě. Mám pocit, že mi vidí až do žaludku, že jsem ani nemusel říct tuhle pitomou větu, která mne může prozradit..., že on už dávno věděl, že za tím vším jsem já.

"Je tu něco, co by jsi mi chtěl říci, Tome?" zeptá se Brumbál opatrně s ostražitým pohledem.

Zatají se mi dech. 

"Ne pane, nic," odvětím s hraným klidem, přitom uvnitř svádím souboj sám se sebou.

Polévá mne horko, cítím se pod jeho pohledem tak nesvůj... nenávidím tenhle pocit! Neměl bych se takto cítit! Nikdy!

Byla v nesprávnou chvíli na nesprávném místě? Možná, ale spíš se jen neprávem prohlašovala za čarodějku. Uršula Warrenová byla mudlovská šmejdka, která si nezasluhovala kráčet chodbami Bradavic.

Brumbál se na mě zkoumavě zadívá. "Ta dívka zemřela. Není jasné jak a proč, ale... domníváme se, že ji zabil netvor, který v poslední době ohrožoval studenty Bradavic," povzdechne si profesor a založí si ruce na břiše. "Vypadá to, že v Bradavicích už není bezpečno..."

Zamračím se na něj. Zamrazí mne v zádech, když uslyším Brumbála slyšet říkat něco takového. 

"Možná... kdyby se našel ten, kdo za tím vším stojí...?" vyhrknu dřív než se nad tím opět stačím zamyslet. Co to se mnou dnes je? Takový obvykle nebývám!

Brumbál mne propíchne zkoumavým pohledem a složí si ruce za záda. "Nechtěl bys mi... něco říct, Tome?" zeptá se starostlivým hlasem a já mám pocit, že mi opět vidí až do žaludku. Nervózně polknu.

"Ne pane," zatřesu hlavou, "nic."

Po několika tichých vteřinách, kdy mi málem vyskočilo srdce z hrudi, profesor odpoví. "Dobře, můžeš jít," řekne, otočí se na patě a odkráčí kamsi do útrob školy.

Mám pocit, jako by ze mne spadla obrovská tíha. Vyčerpaně se opřu o zábradlí a otřu si pot z čela. Nechápu, jak to, že z něj mám takový strach? Je to vůbec možné? Aby měl někdo jako já strach z někoho dalšího?

Ovšem, Albus Brumbál je bezpochyby jeden z nejlepších čarodějů. Já budu jednou ale lepší.

Zatřesu hlavou a rukama si opráším kabát, jako bych snad ze sebe chtěl smést všechnu tu temnotu, která mne neustále pronásleduje. Jenže to už nejde. Asi. Ztrácím se.

Do mojí mysli se vkrade ale naprosto jiná myšlenka, něco, co mne poslední dobou velmi trápilo. Jak mám zabránit tomu, aby se Bradavice nezavřeli? Musím najít někoho, kdo je vinen... A já vím naprosto přesně, kdo se na tuto roli skvěle hodí.

Prohrábnu si rukou vlasy a s vítězným úsměvem se vydám do sklepení.

Ahojky!! Moc se omlouvám za tak šílenou odmlku, ale zkouškové a škola jsou fakt děsný :( Nicméně nový díl je na světě, snad se líbil! :) Budu se snažit vydat další díl co nejdříve, tak doufám, že se mnou neztratíte trpělivost :)

Vaše Ridley C