TM Riddle: Dědictví krve

GRINDELWALD MANOR

No nejsem skvělá, že přidávám další díl takhle "brzy"? :D Tenhle týden jsem dostala volno v práci a kromě toho, že mě téměř každý večer někdo tahá ven (všichni se ze mě snaží udělat alkoholika), tak nemám nic na práci (přiznávám, že uklidit můj pokoj by neuškodilo, ale co už) a můžu psát! :D

Pravděpodobně posledních pár dílů byla nuda, tenhle díl asi nebude výjimka :D Ale brzy se začne Tom snažit najít více o svých Zmijozelských předcích a... ;) Však uvidíte. Vaše Ridley C

P.S. na fotce Elisabethina mamča :)

P.S.2. Znáte někdo Shannara Chronicles? Já na to začala předevčírem koukat a stala se z toho moje další závislost :D ...OK už končím s vykecáváním :D fakt.

PROSINEC 1942

„Liss, zlato!" ozve se téměř z druhého konce nádrží devět a tři čtvrtě. Protočím oči a pohlédnu na svou ztřeštěnou a zároveň velmi elegantní matku Anastasii. Vedle mě stojí Tom, který nervózně přešlápne z nohy na nohu.

Pohlédnu do jeho tmavých očí a povzbudivě se usměji, chytnu ho za studenou ruku.

„Mami! Chyběla jsi mi!" řeknu, když konečně doběhne až k nám a obejmu ji. V obličeji mě zašimrají její světlé vlasy a začínám přemýšlet, jestli mě za chvíli neudusí v jejím pevném sevření.

„Zlatíčko, taky jsi mi tolik chyběla," zašeptá mi do uší a políbí mě na spánek. Poté se s dojatým výrazem ve tváři odtáhne, rychle zamrká a prohlédne si Toma. „Ty musíš být Tom," řekne s úsměvem a překvapenému Tomovi věnuje také jedno objetí.

„A-ano, pa-paní Grindelwaldová," vykoktá a oplatí jí nevěřícně objetí. Takhle zaskočeného jsem ho ještě neviděla.

Abych vám to vyjasnila, přesvědčila jsem své rodiče a také Toma (světe div se, dalo mi víc práce přesvědčit jeho), aby k nám přijel na vánoční prázdniny. Tom nikdy nejezdil domů do... sirotčince, kterému se domov rozhodně říkat nedalo.

„Říkej mi Anastasia, Tome," usměje se a pohladí ho po rameni, „a teď už pojďte, musíte být po té cestě vyhládlí!" zasměje se a už nás táhne pryč z nádraží.

Rychle ještě stočím svůj pohled za sebe a snažím se vyhledat své přátele, ale naneštěstí zahlédnu jen Chayenne, které ještě spěšně zamávám a pak už cupitám poslušně za mou matkou.

Byla noc a nervózně jsem se převalovala ve své posteli. Přemýšlela jsem nad Tomem a děsně mě štvalo, že nemůže spát ve stejném pokoji jako já, vždyť už nejsme malí, u Merlinových vousů!

Nakonec frustrovaně vydechnu, seskočím na zem a do rukou vezmu zapálenou svíci, která byla položená na stolku vedle mé postele. Obuji si bačkory a tiše se vykradu z pokoje.

Snažím se našlapovat co nejtišeji, dlouhou chodbu osvětlují jen svíce na stěnách. Před sebou mám ještě velký kus cesty, míjím pokoj svých rodičů a mé mladší sestry Catheryn. Spolu s námi zde ještě žijí babička s dědečkem a v nejvyšším patře našeho panství Grindelwald Manor žije rodina mladšího bratra mého otce.

Můj otec Henry je nejstarší potomek mých prarodičů. Celkem má tři mladší sourozence, dvě sestry a jednoho bratra, ale jelikož jeho sestry jsou provdané, tak v Grindelwald Manor nežijí.

Po několika dlouhých minutách se má výprava blíží ke konci a já stanu před velkýma dřevěnýma dveřma. Přiložím k nim ucho a snažím se zaposlouchat, když z pokoje uslyším hlas...