TM Riddle: Dědictví krve

TAJEMNÁ KOMNATA

TOM MARVOLO RIDDLE:

PROSINEC 1944

Předposlední den v letošním roce. Za několik měsíců skočí mé studium v Bradavicích a já tak přijdu o svůj domov. Každý den si to uvědomuji stále víc a víc a přemýšlím, co mě může čekat až skočí tahle část mého života. 

Bylo už celkem pozdě navečer a protože byly vánoční prázdniny, hrad byl až na několik málo studentů téměř prázdný, takže jsme neměli s Elisabeth příliš práce jako primusové, i když jsme museli převzít povinnosti za prefekty, kteří zde nebyli. 

Rozhodl jsem se, že dnes využiju prefektské koupelny v pátém patře. Dnes byl obzvláště dlouhý den, který jsem strávil v Komnatě nejvyšší potřeby studováním černé magie, v poslední době mě nejvíce zaujaly spisy o uhranutí. 

Venku zuřila sněhová bouře a silný vítr byl slyšet zpoza vitrážových oken.

Dojdu ke dveřím do prefektské koupelny a na chvíli zapřemýšlím nad aktuálním heslem. "Dýňové paštičky." Dveře se s tichým zavrzáním otevřou a já vstoupím dovnitř s myšlenkou, že by mě zajímalo, kdo vymýšlí tyhle divná hesla.

Jakmile jsem uvnitř, tak se zarazím a můj pohled spočine na osobě v ohromném bazénku uprostřed místnosti, napuštěném až po okraj bublinkovou koupelí, ze které se vznášely do vzduchu bubliny nejrůznějších velikostí a barev.

V koupelně vládlo příjemné přítmí, místnost osvětlovalo pouze světlo, dopadající skrze barevná vitrážová okna a pár svíček vznášejících se u okraje bazénku.

Osoba v koupeli se na mě s překvapeným výrazem otočí, jakmile mě však spatří, znatelně se uvolní a nakloní hlavu na stranu s lehkým úsměvem na rtech.

"Tebe bych tady nečekala, Tome," usměje se na mě váhavě Elisabeth. 

Rudé vlasy má vyčesané nahoru, do očí jí padalo pouze několik volných pramenů vlasů. Byla ponořená až po ramena v koupeli a její zelené oči zářily jako dva smaragdy. 

Pokrčím rameny a beze slova přejdu k mramorové lavičce, na kterou začnu pomalu odkládat své oblečení. Elisabeth pravděpodobně čeká nějakou odpověď, ale momentálně mě nenapadala žádná chytrá odpověď, tak nechám její otázku bez povšimnutí. Uslyším šplouchání vody a ohlédnu se na Elisabeth, která plavala k opačné straně bazénku. Zůstanu ji pozorovat, jak se na opačném konci otočí a vrací se zpět, když doplave k okraji a sedne si na schod. Zadívá se na mě a ve tváři se jí rozprostře úsměv - než stačím jakkoliv zareagovat, šplouchne na mě vodu a začne se smát.

"Elisabeth!" zavrčím a zamračím se na ni, ale Elisabeth mezitím odplave opět na druhý konec bazénku, kde se usadí a začne si omývat paže.

Otráveně si povzdechnu, odložím poslední kus oblečení a vlezu do vody. Uvelebím se na schodu a nechám se omývat horkou voňavou vodou. Elisabeth doplave zpět ke mně a sedne si kousek dál. Ucítím na sobě její zelený pohled.

"Co je?" zeptám se trochu podrážděněji než jsem měl v úmyslu. Kousnu se do rtu a stočím svůj pohled na rudovlásku, která na mě upírala ty své veliké oči plné pro mě nezařaditelných emocí a pocitů.

Pokrčí rameny. "Já nevím... přišlo mi jen asi hloupé, že bychom tu seděli a mlčeli."

Trochu se pousměju a zavrtím hlavou. Ona byla snad jediný člověk, který mě svou přítomností naprosto neotravoval a nevadil mi. Naopak, cítil jsem se s ní uvolněný a v... bezpečí. "Nejsou náhodou koupele od toho, aby se člověk umýval a ne zbytečně tlachal, Elisabeth?" nakloním hlavu na stranu.