TM Riddle: Dědictví krve

/NE/DOKONALÁ IGNORANCE

ZIMA - JARO 1942

Ten večer jsem do knihovny jako naschvál nešla. Co si Riddle myslí, že budu skákat, jak on píská?! Nejsem žádný jeho poskok!

„Tak jo, Salvatore, ale když to pak nepůjde odstranit, můžeš si za to sám," říká opatrně Chantal. Sedíme ve společenské místnosti a Salvatore celé odpoledne naléhal, aby mu někdo kouzlem změnil jeho vlasy v černé a lehce vlnité. Prý, aby vypadal více jako Ital! „Elisabeth, nechceš to přece jenom zkusit spíš ty? Ty přeměňuješ židle v labutě i se zavřenýma očima a dokonce bez hůlky!"

Zasměju se. „Ani náhodou, chci vidět, jak bude mít pak Salvatore třeba růžové vlasy!" ušklíbnu se a Chantal se zamračí. „Chce toho po tobě moc," objasním. Povzdechne si.

„Chantal, ona tě jenom popichuje, ale tak šup, šup!" pobízí ji Salvatore.

Je pravda, že Salvatore Aristo se sice opravdu narodil v Itálii a má italské předky, ale jeho modré oči a světle hnědé vlasy mu moc na té „italskosti" nepřidávají. Svůj nový vzhled chce hlavně kvůli Lucretii, má na ni zálusk. Chudák holka.

„Chevelure noir!" namíří Chantal hůlku na Salvatora a vysloví kouzlo. V tu chvíli se jeho vlasy sice zbarvily do krásně ebenové barvy, ale neuvěřitelnou rychlostí začaly růst. Salvatore se vyděšeně díval na své nově černé vlasy, jak během několika vteřin narostly do délky jednoho metru a rostly dál.

„Chantal! Co jsi to provedla!" vykřikával nahlas dokola a prohrabával se svými dlouhými vlasy, teď už dosahujícími až na zem. Celá společenská místnost byla rázem zaplněná smějícími se studenty.

Chantal vyděšeně sledovala Salvatora a já se jen spolu s Jamesem a Chayenne dusila smíchy. „No, Chantal, tohle... je ještě lepší... než jsem si představovala," vypravím ze sebe mezi výbuchy smíchu.

„Ale no tak, Salvatore, teď ti to konečně sluší," zhodnotí se smíchem jeho vzhled James a ušklíbne se. Uskočí stranou, když se po něm Salvatore ožene rukou.

„Pottere! Já tě zabiju!" křičí, pak se nasupeně podívá na vyděšenou Chantal. „My dva si to ještě vyřídíme!" řekne a rozeběhne se za Jamesem. Jaký to byl krásný pohled, když prolétl místností a za ním vlály jeho vlasy.

Riddle na mou nepřítomnost v knihovně před několika dny nijak prozatím nereagoval. Při hodinách mě jenom zlostně probodával očima, až asi po dvou týdnech jeho nepříjemný výraz vystřídal výraz ublížený. Vypadá to, že změnil taktiku, ale mě nedoběhne!

V březnu začal velmi rychle roztávat sníh, až nakonec všude na školních pozemcích nezbylo nic než bláto a kaluže. Často pršelo, což nesnáším, takže jsem chodila ven, jen když to bylo nutné - pouze na hodiny bylinkářství a péči o kouzelné tvory.

Dnešní den započínáme mým docela oblíbeným předmětem, obranou proti černé magii. Vyučuje ji příjemná profesorka Galatea Merrythoughtová, kterou zbožňuje Salvatore. On sám by se chtěl jednou stát učitelem obrany proti černé magii. Nenávidí ji, protože kvůli ní ztratil prarodiče. Kdyby tak věděl, že jsem před pár měsíci pomáhala Riddleovi krást knihy o černé magii...

Profesorka Galatea ladně vplula do třídy a mile se na nás usmála. „Tak, třído, dnes si budeme zkoušet svěrací kouzlo a obranu proti němu!" zahlaholí. „Udělejte si dvojice... nebo ne, budete si tahat jména svých protivníků, to bude větší zábava," usměje se nadšeně a mávnutím hůlky vykouzlí měšec s našimi jmény. „Tak začneme!"

Studenti se začali strkat, protože chtěli mít co největší výběr, postupně odcházeli od stolu paní profesorky buď s nadšeným, nebo otráveným výrazem. Konečně přišla řada na mě. Chantal, Chayenne, Salvatore i James už byli ve dvojicích s někým jiným, takže jsem mohla doufat, že si vytáhnu alespoň Lucretii, Eileen nebo Cygnuse.