Everything For You

30. ČÁST

ÚNOR

Pořád jsem pod dozorem. El už sice odjela,ale za to přijela Dan. Cítím se jako vězeň. Kluci jsou teď ve Švédsku,což není zase tak daleko. Letadlem hodinu a půl letu. Už za měsíc bude Zayn v Británii,aby mohl být u mě. Už za měsíc se nám má narodit dítě. Je to neuvěřitelné.

,,Nechtěla bys dneska do divadla?" zeptala se mě Dan.

,,A ty bys chtěla?" otázala jsem se nazpět.

,,No celkem jo,ale jak chceš ty."

,,Půjdu ráda,aspoň si užiju trošku společnosti."

,,Tak fajn,začíná to v osm,takže tak v sedm vyjdeme."

,,Volal ti Liam?"

,,Jo,mám tě pozdravovat."

,,Měla bych zavolat Zaynovi."

,,Vždyť jste si volali ráno."

,,No a?" Pokrčila jsem rameny.

,,Ale nic." zasmála se a podala mi mobil. ,,Tak volej."

,,Teď asi ne,mají zkoušku,je tam teprve 11."

,,To znamená..."

,,To známená,že mám hlad." Doplnila jsem ji.

,,Víš že začínáš být horší než Niall?"

,,To nejde," zasmála jsem se.

,,Ale máš k tomu sklony."

,,Jenže já jím za dva."

,,V tom případě má Niall tři žaludk," vyprskly jsme smíchy.

,,Ne ,že mu to řekneš."

,,Já?"

,,Ano Annie,ty."

,,Ale prosím tě," zaculila jsem se.

,,No neusmívej se jako sluníčko. Kdo vykecal Liamovi,že jsem mu oholila nohu."

Při té vzpomínce jsem vybuchla smíchy. Liam kdysi Dan v noci pořád kopal,tak se naštvala a oholila mu nohu. Nejdříve podezříval Louise,potom mě,tak jsem se samozřejmě bránila.

,,Musela jsem se bránit,vyhrožoval mi,že mi vyhodí oblečení."

,,Jasně,to jsi nemohla říct někoho jiného? Byl na mě naštvaný."

,,Dan,myslíš,že má cenu řešit rok staré věci?"

,,Jo,má." Založila si ruce.

,,Já si zase myslím,že by bylo dobré,udělat to jídlo."

,,Asi máš pravdu,uděláme si salát?"

,,Máme zeleninu?"

,,Mám dojem,že ano."

,,Tak jo."

Udělaly jsme si salát s rajčaty,okurkem a salátovým sýrem. Chtěla jsem tam dát i olivy,ale bylo mi řečeno,že Dan olivy nejí. Sedly jsme si na pohovku a zapnuly televizi.

,,Hm nic.." Přepínala jsem programy.

,,A zase nic." Doplňovala mě Dan.

,,Hele,tady je film." Nepřepnula jsem to a nechala běžet nějaký film.

,,Počkej,to znám." Začala luskat prsty a přemýšlet.

,,A co když je to pravda, řekla jsem suše.

,,Jo! Jak to víš?"

,,Už nějaký ten pátek nedělám nic jiného,než jenom čumím na filmy."

,,Navrhuju,abychom se šly projt,až to skončí."

,,Jo,to by bodlo,čerstvý vzduch."

Dodívaly jsme se tedy na film a vydaly se na procházku do parku.

,,Koupím si tady ty pražené oříšky,jo? Počkej na mě." Došla jsem ke stánku a stoupla si do fronty. Za mnou stály dvě ženské a něco si pořád šuškaly. Bohužel zapomněly na to,že já nejsem hluchá.

,,Taková mladá," šeptala ta jedna.

,,Ti mladá dneska nemají rozum. Myslíš,že ví,kdo je otcem?" odpověděla na to ta druhá.

,,Určitě ne,to jsou takový ty holky,co chodí po večírcích ,a pak otěhotní ani neví s kým"

Vřelo to ve mně.

,,Promiňte madam,máte problém?" Otočila jsem se.

,,Ale ne," zasmála se ta jedna.

Naštěstí už na mě přišla řada,takže jsem nemusela poslouchat,jak mě ty dvě drbou.

,,Co to tam bylo?" zeptala se Dan,když jsem k ní přišla zpátky.

,,Ále, dvě čarodějnice nemají nic jiného na práci,než se o mně bavit," zakoulela jsem očima.

Byly jsme venku ještě asi další hodinu a přišly jsme tak akorát,abychom se stihly připravit do divadla.

Vzala jsem si červeno-zlaté šaty,které trochu zakrývají mé těhotenství. Vlasy jsem si stáhla do drdolu a jemně se namalovala. Ještě si vzít kabelku a mohly jsme vyrazit. Seběhla jsem dolů do obýváku a začala hledat mobil.

,,Normálně představ si,že mi Liam teď volal a říkal,že dneska mají tiskovku."

Jenže v tu chvíli jsem pocítila tlak v podbříšku a vzápětí i po stehnech začala téct voda. Do háje, mně praskla voda!

,,Dan..." zamumlala jsem zděšeně.,,Dneska asi do divadla nepůjdeme. Já asi...rodím."

Dan celá zbledla a rychle mi pomohla vstát.

,,Za-zavolej Zaynovi," prosila jsem naléhavě.

,,Jasně,zavolat Zaynovi. Běž se obléct,a já ti mezitím skočím pro věci.

Vysíleně jsem si došla pro kabát a opřela se o zeď. Dan za chvíli přiběhla i s mými věcmi a mobilem v ruce.

,,Nezvedá to,ale potom mu ještě zavolám."

,,Dobře." Kývla jsem.

Dan mě pevně chytila a já se o ni opřela. Bylo vidět,že je nervózní a neví,co má dělat.

,,Dan ,uklidni se prosím."

,,Promiň." zamumlala.,,Já jen,že jsi měla rodit až za měsíc."

,,Dobře,ale teď už jeďme."

Dovedla mě do auta a vyjela z parkoviště.

Nemohla jsem uvěřit,že už je to tady. Za pár hodin budu v náručí držet Maddison. Teď už se nebudu starat jen o sebe,ale i o ni. Ona vždycky bude na prvním místě. Za chvíli se stanu matkou. Jenže...bude všechno v pořádku? Přišlo to moc brzy.