Everything For You

102. část

sem vzhůru. Slyším šramot zezdola. Skoro celou noc jsem nespala. Přemýšlela jsem o tom, co říkal Marco. Vstala jsem a pomalu šla doů. To bude určitě Zayn. Na sobě mám jen dlohý svetr nad kolena, tlusté ponoky a přeležený drdol.

Věděla jsem, že to bude on.

,,Ahoj," usmál se na mě. ,,Nevzbudil jsem tě?"

Chtěla jsem odpovědět, ale z úst mi vyšlo jenom zachrčení. Odkašlala jsem si.

,,Nemůžeš mluvit. Liam říkal, že jsi nějaká nakřáplá, není ti dobře."

,,Ne." Konečně jsem vydala hlásku.

Objal mě. ,,Úplně hoříš, jsi nemocná."

,,Je mi dobře."

,,Vždyť nemůžeš mluvit. Máš strašné kruhy pod očima a... ty jsi brečela?" Odtáhl se. Sklopla jsem hlavu. ,,Kdo ti co udělal?"

,,Nic," zachraptěla jsem.

,,Bob mi volal, že tady byl Marco, je to kvůli němu?"

Mlčím.

,,Je to kvůli němu! Co ti řekl?"

,,To, co tobě. Proč jsi ještě tady, když sis vybral kariéru místo nás?" Strašně mě při mluvení bolí v krku.

,,Cože?" Pustil mě ze svého objetí a zadíval se mi do očí.

,,Nedělej, že nevíš."

,,To je... já ho vážně zabiju!" Vypadal hodně naštvaně. Pustil mě, hodil na sebe bundu a vyběhl ven. Teď mám jistotu, že to není pravda. Došourala jsem se do kuchyně a postavila si vodu. Opravdu mi nebylo dobře. Asi na mě něco leze. Být nemocná je to poslední, co bych teď chtěla.

ZAYN

Tohle už vážně přehnal. Dojít za Annie a nakecat ji něco takového. A dokonce zkusit podplatit doktorku! Chce nás rozeštvat. Je to magor! Nejraději bych ho zabil. Vyndal jsem z kapsy zvonící telefon.

,,Ano, Bobe?"

,,Už jsi doletěl? Zajedu pro tebe."

,,Právě jsem na cestě k Marcovi."

,,S chladnou hlavou."

,,Rozbiju mu hubu!"

,,Raději tam jedu nebo ho ještě zabiješ."

Stejně má smůlu. Už zvoním na zvonek. Je mi jedno, že je šest ráno. Otevírá mi.

,,Byl jsi za Annie?"

,,Co prosím?"

,,Moc dobře vím, že jsi byl u nás a co jsi jí řekl!"

,,Doufal jsem, že aspoň ona bude mít rozum."

,,Ty bys měl dostat rozum!"

,,Nevypadala, že by mi nevěřila, když jsem řekl, že to dítě nechceš."

,,Ty idiote! Nesmí se rozrušovat!" Jednu jsem mu vrazil. Nevydržel jsem to. ,,Celou noc probrečela! Je na rizikovém těhotenství, může potratit ty hajzle!"

Uchopily mě něčí ruce a táhnou mě od něj.

,,Ještě jednou se k ní přiblížíš!"

,,Garantuju ti, že jednou nebo později přijdeš k rozumu! Udělám pro to všechno."

,,Jdi někam" Ještě jednou něco řekneš Annie a nepřej si mě."

,,Možná by ji měl rozrušit více, abych dosáhl svého."

,,Klidně odejdu ze skupiny, ukončím kariéry, vzdám se všeho, ale ne mojí rodiny!"

,,Zničila ti život. Podívej, kdybys neměl dítě, mohl by sis užívat a mít kterou holku bys chtěl."

,,Sám nemáš rodinu, nevíš co to je a já bych to za žádnou cenu nevyměnil!"

,,Zayne, uklidni se," klidnil mě Bob.

,,Přísahám, že to takhle nenechám! Annie ani dětem neublížíš!"

Bylo mi někde, že jsem vzbudil celou ulici a lidi na mě čuměli z okna. Zařídím, aby toho kreténa vyhodii a už nikdy se v našem životě neobjevil.

,,Bobe, vezmeš mě domů?" Otočil jsem se na něj.

,,Samozřejmě."

,,Díky, že jsi přišel, asi bych ho zabil."

,,Chápu tě."

,,Ani nevíš, jak mě to naštvalo. Kdy ty kecy cpe do mě, snesu to, ale když přileze za Annie a řekne í tohle..."

,,Ten chlap zná jenom prachy."

,,Zařídím, aby ho vyhodili. Annie je nemocná a ještě k tomu na rizikovm, kvůli té nehodě, co měla loni. Nesní se rozrušovat, může se cokoliv stát."

,,Já to vím?"

,,Proč je to všechno tak složité?"

,,Řekl bych, že tahle setina managmentu nemůže překousnout, že se vážeš k rodině."

,,A co je na tom špatného? Jsem takhle šťastný. Nelituju ničeho. No přiznávám, že občas jo, ale Annie ani muk."

,,Budeš mě potřebovat?"

,,Asi se ti nechce jet do Bradfortu, že?"

,,Mám zajet pro tvou mámu?"

,,Přesně. Chci, aby byla s An."

,,No tak dobře."

,,Díky moc."

,,Odpoledne jsem zpět."

,,Ještě jednou díky."

Odjel a já jsem znova vytáhl telefon, abych zavolal mámě a požádal ji, aby přijela.

Když jsem přišel domů, An byla v kuchyni, protože jsem slyšel téct vodu. Mé tušení bylo správné. Sedí u stolu, čte si a pije čaj.

,,Jsem zpět."

Zvedla hlavu. ,,Kde jsi byl?"

,,No, ehm."

,,Neudělal jsi nic, že ne?"

Musel jsem napínat uši, abych ji vůbec slyšel, strašně chraptěla. ,,Ne, neudělal, ale jenom díky Bobovi."

,,Byl jsi za Marcem?"

,,Ano."

,,Nemusel jsi to řešit."

,,Ale ano, musel."

,,Zayne, že se nic nestane?" Podívala se na mě těma svým dokonalýma hnědýma očima, které teď vypadaly nemocné, ale přesto byly nejkrásnější na světě. Usmál jsem se a pohladil ji po ruce.

,,Neboj, zahoď to za hlavu, hm? Nikdo nám neublíží. Slibuju."