Everything For You

99. část

,,Máš všechno?"

,,Snad ano."

,,Dej vědět hned, jak přistanete. Poslal jsem pro tebe řidiče, bude tě čekat. Bob, znáš ho."

,,Nemusel jsi."

,,Přiletíte do Londýna ve dvě odpoledne."

,,Zayne, já vím."

,,Zvládneš to?"

,,Neletím poprvé."

,,Dobře, dobře, jen mám strach. Budeš v Londýně?"

,,Přespím doma, vezmu si věci a ráno pojedeme do Wolverhamptonu, už jsem domluvená s našima."

,,Skvěle, za pět dní tam přijedu. Rád bych letěl s vámi, ale nemůžu."

Políbila jsem ho. ,,Musíme jít, oznamují náš let."

,,Maddinko," zvedl ji. ,,Nezlob maminku a dej mi na ni pozor."

,,Jo."

,,Brzo za vámi přijedu, ano?"

,,Zavolám ti, až budeme doma."

Znova mě políbil. ,,Budete mi chybět."

,,Ty nám taky."

,,Tak běžte, ať to stihnete. Ne, že by mi to vadilo..."

,,Jdeme, pojď Mad."

,,Já ci dolů."

,,Ne, teď nemůžeš jít sama a řekni tátovi ahoj."

,,Ahoj tati."

,,Mějte se, ahoj."

Sedly jsme si do letadla a Maddison se hned dožadovala sezení na klíně. Ach jo, letět osm hodin, Chtěla bych se umět přemisťovat jenom zavřením očí a vybavením toho místa.

,,Mami, kde je táta?"

,,Táta musel zůstat tam, ale přijede za námi. My pojedeme za babičkou a dědou."

,,Já ci tátu."

,,Nemohli jsme zůstat s tátou broučku. Poletíme dlouho, spinkej."

Hrála si s mou rukou a něco žvatlala. Pokud neusne ona, nemůžu spát ani já. Kolik má to dítě energie.

Usnula až dvě hodiny před přistáním. Moc jsem se tedy nevyspala.

Když jsme přistáli, nechtěla jsem ji budit, tak jsem ji vzala do náruče a šla si pro zavazadla. Bob už nás čekal. Hned jak mě uviděl, přiběhl a pomohl mi s věcmi.

,,Dobrý den, paní Malik."

,,Zdravím Bobe, jak se máte?"

,,Dobře, děkuji, vy?"

,,Ujde to."

,,Jaký byl let."

,,Dlouhý," zasmála jsem se.

,,Dám Maddison do sedačky."

,,Jistě." Otevřel mi dveře a já opatrně připoutala Maddy do sedačky, aby se nevzbudila. ,,Mám vás odvést domů?"

,,Ano, dnes zůstanu v Londýně, zítra pojedu do Wolverhamptonu."

,,Budete mne potřebovat?"

,,Ne, pojedu sama."

,,Když tak máte číslo."

,,Dejte si volno."

,,Mám volno pořád, když jsou v té Americe, klidně vám budu chodit nakupovat," zasmál se a odbočil do naší ulice. ,,Zayn mi nařídil, ať vám odnesu zavazadla do pokoje, nesmíte tahat nic těžkého."

,,Zayn to přehání."

,,A vy se divíte?"

,,Ani ne."

,,Máte klíče?"

,,To jsou samé otázky. Mám je v kabelce."

Vystoupila jsem u auta, vzala Maddison a odemkla vchodové dveře. Bob mi vynesl kufr a rozloučil se s námi. Bylo půl třetí. Maddison už se probrala. Posadila sem ji do židličky a připravila jídlo. Při tom jsem zavolala Zaynovi. Chvíli trvalo, než to zvedl. Doufám, že už koncert nezačal. Naštěstí ne.

,,Ahoj, už jsme doma."

,,Skvěle, my jdeme za pět minut na stage."

,,Aha, tak nebudu zdržovat."

,,Nezdržuješ, už jsme se rozezpíval."

,,Ať se vám to povede."

,,Jo, díky, zavolám ti potom na skypu. Běž si lehnout."

,,Nemůžu, Maddy spala celý let a teď je čilá jako ptáček."

,,Mám tam někoho poslat? Třeba Sarah, určitě má...lásko promiň, musím jít, zavolej jí."

,,Jasně."

,,Miluju tě, ahoj."

,,Taky, ahoj," řekla jsem, ale to on už neslyšel. Nechápu, jak to stíhá. Napustila jsem si sklenici vody a otočila se.

,,Maddison!" zakřičela jsem zděšením. Rozházela jídlo všude kolem sebe a strašně se tomu smála. ,,Kolikrát ti mám říkat, že jídlem se nehází?" Vzala jsem utěrku a začalo to utírat. ,,Druhé jídlo nedostaneš."

,,Neci."

,,Kdyby tě tak viděl táta."

,,Ci tátu."

Povzdechla jsem si. ,,Maddy."

,,Táta, táta, táta!" Bouchala lžičkou o stolek. 

Protřela jsem si čelo. ,,Maddison, prosím." 

,,Táta!"

Vzdala jsem snahu o to ji nakrmit a raději se ji snažila zabavit. Jenže zlobila jak čert, neustále pobíhala po domě a když jsem ji dala hračku, s odporem ji odhodila. 

Kolem osmé si sedla a začala mít ospalá očka. Konečně něco dobrého. Vykoupala jsemj i a uložila do postýlky. Ona vážně usnula hned při první pohádce! Potichoučku jsem se vytratila a také si dala sprchu. Zasloužilý odpočinek. Lehla jsem si do postele a zavřela oči. Byla jsem nesmírně unavená, usnula jsem téměř hned.