Everything For You

33. ČÁST

Už tři dny přebývám v nemocnici a lítám mezi Maddison,,které se daří dobře a mezi Annie o které už se to bohužel říci nedá. Operovali ji ještě tu noc co se Maddy narodila. Měla krvácení do mozku. Nikdo nevěděl proč a co se stalo. Prostě ji na vyšetření zjistili krvácení ,a hned ji opreovali. Nevypadá to s ní moc dobře. Doktor jí dává šance na probuzení asi 50%. Buď se probudí a bude v pořádku,čemuž mám věřit asi na 5% nebo se probudí a nebude si nic pamatovat,to je větší pravděpodobnost,ale předpokládá,že bude mít doživotní následky. I když už se tři dny neprobrala,pořád doufám v těch 5%,že se probudí a všechno bude jako dřív. Naštěstí prý byl otok v mozku malý,takže by se měla co nejdříve probudit. Právě jsem se snažil usnout,ale nemohl jsem.

Co když se opravdu neprobudí? Co budeme dělat? Já jsem věčně pryč a kdo se o Maddy postará? Snad by to udělala máma,ale nedovedu si představit můj život bez Annie. Podíval jsem se na ni. Zhluboka oddechovala,připojená na přístroje a vlasy měla rozprostřené kolem hlavy. Přišel jsem k ní a dal ji pusu na čelo.

,,Annie,prosím,prober se." Chytil jsem její ruku. Věděl jsem,že mě nemůže slyšet,ale doufal jsem v to.

Otevřely se dveře a v nich stála její rodina.Máma,táta a sestry.

,,Zayne,měl by jsi už jít. Jsi tady už tři dny a spal jsi strašně málo." Pohladila mě Karen po zádech.

,,Ale..."

,,Opravdu si běž odpočinout,my tady zůstaneme,dokud se nevrátíš." Usmála se.

,,Díky Karen."

Zvedl jsem se a odešel domů.

S nikým jsem nemluvil,jen jsem si šel dát sprchu,převléct se a chtěl jsem zase jít zpátky.

,,Ty už zase jdeš?" Zeptal se mě Harry.

,,Asi ano."

,,Tak si dej aspoň něco k jídlu." Nabídl mi Nialla nátáhl ke mně pytel chipsů. To se moc často nestává.

,,Ne,díky." Vyhrkl jsem a rychle se hnal zpět do nemocnice.

Třeba tam přijdu a Annie už bude vzhůru. Bude se spokojeně usmívat a v náručí bude držet Maddison.

Na co zase myslím? Pořád si vymýšlím pohádky,i když vím,že se to nestane. Vstoupil jsem do vchodových dveří a vydal se k jejímu pokoji.

,,Pane Maliku?" Křikla na mě sestr,když jsem prošel kolem jejího ,,odpočívacího místa".

,,Ano?" Vratil jsem se zpět a nakoukl do dveří.

,,Doktor Roof by s vámi chtěl mluvit. Zastavte se u něj prosím."

Ztuhl jsem. Co když je jí hůř? Co když se něco stalo?

,,A-ano..." Vykoktal jsem a pomalým krokem se vydal do jeho ordinace. S malým zaváháním jsem zaklepal na dveře a vstoupil.

,,Á,pan Malik,prosím posaďte se."

Ukázal mi na židli naproti němu. Nejistě jsem se posadil.

,,Stalo se něco?"

,,No,nevím začít,ale vaše přítelkyně...

,,Je jí něco?" Zděšeně jsem vykřikl.

,,Pane Maliku,prosím uklidněte se."

,,Tak co jste mi chtěl říct?"

,,Vaše přítelkyně měla velice vážné ani ne zranění,ale spíše nemoc. Její krvácení způsobila sraženina v jedné z cév,které se vyskytují blízko mozku."