Everything For You

51. část

Možná je to všechno omyl. Celý můj život je jeden velký velký omyl. Vzpomínám si na chvíle,kdy sem si myslela,že budu slavná architekta nebo módní návrhářka. Na chvíle,kdy jsem neměla Maddison,jen jsem bláznivě milovala Zayna. A tohle je další omyl. Paul. Nevím,na co jsem myslela,když jsem mu řekla,že si ho vezmu. Musela jsem být zdrogovaná,jinak si to nedovedu vysvětlit. Asi proto teď stojím tady. Před jeho pracovnou ,se svými zavazadly za rohem,a klepu na dveře. Vcházím dovnitř a on se doširoka usmívá. Pomalu jdu až ke stolu a pokládám na něj klíče. Zaraženě na mě zírá.

,,Musím ti něco říct."

,,Poslouchám."

Nadechla jsem se a na sekundu zavřela oči. ,,Já...já takhle prostě nemůžu žít."

,,Co se stalo?"

,,Prostě...vím,že se mám za čtrnáct dní brát,ale nejde to. Nejde. Nemám svobodu. Nemůžu si vybrat šaty,boty,tabuli,oznámení,zkrátka nic!"

,,Co mi tím naznačuješ? Moc dobře to nechápu."

,,Já...odcházím." Podívala jsem se na něj. Do jeho očí,které byly plné lásky ke mně. Bohužel já-já ji neopětovala.

,,Annie..."

,,Paule,já...mám tě strašně moc ráda,ale to nestačí."

,,Annie,neopouštěj mě. Dám ti co jen budeš chtít! Dám ti i modré z nebe,ale modré z nebe,jen mě neopouštěj."

,,Já nechci modré z nebe Paule,mě stačí něco jiného."

,,Co,řekni mi co a já ti to dám!"

,,Osobu mi nedáš," pousmála jsem se.

,,To myslíš vážně?"

,,Myslím Paule,myslím. Nezlob se na mě prosím."

,,Proč An? Proč jsi mi dala tu šanci?"

Zapíchla jsem svůj pohled do země. Bolelo mě ho opouštět. Věděla jsem,že on mě miluje.

,,Trápil by ses se mnou,věř mi,tohle byla jen představa v naší mysli. Představa,že ty ho nahradíš,jenže to nejde."

Opatrně jsem sundala prstýnek z mého prsty a položilo mu ho do dlaně.

,,Dej ho té pravé," usmála jsem se. On jen koukal na jeho dlaně. ,,Sbohem Paule a někdy se ozvi."

Otočila jsem se a odcházela. Tentokrát ne do jiného pokoje, Tentokrát navždy pryč.

Můžete si pustit tohle,já to poslouchala,když jsem psala a rozbulela jsem se u toho :D https://www.youtube.com/watch?v=F-4wUfZD6oc

Maddison jsem dala do sedačky na místo spolujezdce,zavazadla jsem naložila do kufru a rozjela se. Přesně jsem věděla,kam a za kým jedu.

Zastavila jsem,ale nevyselda jsem hned jako obvykle. Zůstala jsem sedět a zírat před sebe.

Teprve po nějaké chvíli jsem otevřela dveře a vystoupila.

Zazvonila jsem na zvonek,v ruce jsem křečovitě svírala sedačku,až mé klouby zbělaly.

Dveře se rozletěly. Otevřel mi on,doufala jsem v to.

,,Ahoj,co ty tady?" usmál se.

Opatrně jsem položila Maddy na zem a podívala se na něj. V očích mě štípay slzy. Udělala jsem krok k němu.

,,An? Jsi v pohodě?" zasmál se.

Najednou jsem se mu hodila kolem krku a pěvně ho obejmula. Překvapením vydechl,ale své ruce mi obtočil kolem pasu a ještě pevněji si mě k sobě přitiskl.