Everything For You

122. část

Vzbudila jsem se nějak kolem jedenácté a rozhodně jsem se necítila o nic líp než v noci. Skoro celou noc jsem totiž strávila v koupelně a zvracela. Dala jsem i do pusy žvýkačku, ale při její sladké chuti se mi jenom zvedl žaludek. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Prázdno.

,,Zayne?" Z úst vyšlo jen zachrčení. Nic. Nevrátil se. Opatrně jsem vstala a doušourala se do koupelny. Vysvlékla jsem si tepláky a tričko a vlezla do vany. Je to takový divný pocti, když zmizly jeho a Maddiiny věci. Venku pršelo. Déšť bubnoval na střešní okno. Povzdechla jsem si. Nevím, co mám udělat. Zachovala jsem se špatně, já vím, ale jak to teď spravit? Možná by stačilo se omluvit. Zayn by přeci nebyl s Maddy dlouho beze mě. Dnes se určitě vrátí.

Po sprše jsem si sedla s hrnkem čaje na pohovku a zapnula televizi. Dvanáct, jedna, dvě, tři hodiny byly pryč. Došla mi trpělivost. Natáhla jsem se pro mobil a vytočila jeho číslo. Byla ve mně malá dušička. Nebral to. Zrovna, když jsem se chystala to vzdát , ozval se jeho hlas.

,,An?"

Zadrhla jsem se. Nevím, co říct.

,,Haló! Annie? Jsi to ty?"

,,A-a.-a-ahoj." vykoktala jsem.

,,Stalo se něco?" zeptal se s povzdechem.

,,Ne."

,,Tak proč mi voláš?"

Znova jsem mlčela.

,,Hééj! Co je?"

,,Promiň," řekla jsem skoro šeptem.

,,Proč říkáš promiň?"

,,Omlouvám se za všechno. Přehnala jsem to," přiznala jsem se. Doufala jsem, že to vezme dobře, že vše bude jako dřív, že se vrátí. Nic jsem si nepřála víc.

,,Říkáš mi teď promiň?" řekl po chvíli.

,,Ano."

,,Teď, jo?" Nechápala jsem, kam tím míří. ,,Nezdá se ti, že je to trochu pozdě?"

,,Já..."

,,Promiň to nespraví, An."

,,Ale já..." chtěla jsem něco říct.

,,Víš, ono jde odpustit, ale ne zapomenout. Promiň bych čekal hned na začátku, ne po tom všem. Měl jsem trpělivost."

Chce mě zase naštvat? ,,Víš co? Že jsem se vůbec snažila. Jak vidím, nechybím ti."

,,Naše hádky mi opravdu nechybí."

,,Omluvila jsem se ti. Přiznávám, že jsem chybu udělala já, co ještě více chceš?"

,,Vidíš, zase jsi naštvaná. Vím, že kdybych se vrátil, bude se to opakovat. Věř, že tohle je pro nás tři nejlepší."

,,Hm, tak fajn, potvrdilo se to, co si celou dobu myslím."

,,A to je?"

,,Jsi namyšlený sobec. Myslíš jenom na sebe, ale nikdy se nevcítíš do těch druhých. Hlavně, že tobě je dobře!"

Ticho. Bylo slyšet jenom jeho dýchání.

,,Proč jsi ticho? Proč mi nezačneš říkat, co všechno je špatného na mně?"

Nadechl se. ,,Promiň, ale nemám si s tebou co říct."

Ukončil hovor. On mi to normálně položil! Ještě chvíli jsem držela telefon u ucha, než mi ruka sjela dolů a mobil spadl na zem. Kdo by se měl omluvit teď? On. Co jsem já udělala špatně? Můžu mu říct už jen jediné. Nemám si s ním co říct.