Everything For You

32. ČÁST

ANNIE

To čekání bylo nekonečné Pět hodin jsem jen ležela a monitorovali mi kontrakce. Konečně už přišla sestra a něco zkontrolovala na obrazovce.

,,Myslím,že už jste připravená."

,,No konečně." Oddechla jsem si.

,,Převezeme vás na sál."

,,Dobře,prosím řekněte mé přítelkyni,že už to bude,sedí na chodbě."

,,Jistě."

Převezla mě na sál a nechala mě tam se slovy,že doktorka hned přijde. Přála jsem si,aby už přišel Zayn. Jako by mě poslechnul,protože se naráz rozletěly dveře a on vběhl dovnitř.

,,Zayne." Vydechla jsem.

,,Annie,jsem tady." Chytil mě za ruku a odhrnul mi pramen zpocených vlasů. Vděčně jsem se usmála.

Po krátkém čekání,přišla doktorka.

,,Tak maminko,jste připravená?" Zeptala se mile.

,,Můžu snad být na něco takového připravená?"

,,Fyzicky připravená jste." Ujistila mě. ,,Řekla bych,že můžeme začít. Není jediný důvod,proč to oddalovat."

,,Fajn." Svolila jsem.. ,,Ať už je to za mnou."

Natáhla si rukavice a podívala se na mě. ,,Až vám řeknu,zatlačíte. A zhluboka dýchejte,ano?"

Byla to velká bolest,ale menší,než když jsem měla kontrakce.Vlastně se mi celkem ulevilo,že už je to tady. Trvalo to snad hodiny,než doktorka konečně vykřikla,že vidí hlavičku.

Už jsem byla vysílená,ale musela jsem tlačit dál. Chudák Zayn,dočista jsem mu musela drtit ruku.

,,Už jen párkrát a máte to za sebou." Povzbuzovala mě.

Zanedlouho jsem uslyšela slabý pláč.

,,Je to holčička." Usmála se doktorka. Myslela jsem,že mi ji hned dají pochovat,ale někam ji odnesli. Asi na kontrolu,pomyslela jsem si. Položila jsem si hlavu a šťastně se usmívala. Najednou jsem ale ucítila příšernou bolest hlavy a začala jsem ztrácet vědomí. Ještě jsem cítila,jak někdo vykřikl na doktorku a prsty na svém krku. Pak už se mnou jen někdo třásl a vzlykavě šeptal Annie...

ZAYNE

,,Annie!" Zakřičel jsem a sesunul se na zem.

,,Pane,měl by jste jít ven." Řekla mi sestra a pomohla mi na nohy.

,,Ale Annie..."

,,My se o ni postaráme."

Vystrčila mě ven. Zdrceně jsem došel k lavičce,kde seděli kluci,Dan s El,rodina Annie a moje máma. Všichni vypadali dost na dně,takže asi zjistili,co se stalo.

Hned jsem se vrhnul mámě do náruče.

,,Zlatíčko..." Zašeptala.

,,Mami,ona umře."

,,Ale neumře." Hladila mě po zádech.

,,A Maddison hned někam odnesli,já-já se bojím."

Sedl jsem si na lavičku a dal si hlavu do dlaní. Její rodiče popíjeli kávu a byli duchem nepřítomní. Kluci taky nevypadali nejlíp. Holky brečely,Liam měl červené oči,Niall si třel spánky,Harry vypadal,že se taky každou chvíli rozbrečí a Louis mě objal kolem ramen.

,,Zatím žije." Utěšoval mě.

,,Ale co když už dlouho nebude?"

,,Zayne,musíš být silný,kvůli ní. Třeba jen omdlela."

,,Ale co když umře?"

,,Na něco takového prosím ani nemysli." Promluvil Liam.

Konečně vyšla doktorka.

,,Co je Annie?" Vykřikl jsem.

,,To bohužel nevíme,zatím leží v bezvědomí a děláme vše pro to,abychom to zjistili."

,,A Maddison?"

,,Jen jsme jí museli udělat pár vyšetření. Nemá ještě dostatečně vyvinuté plíce,a tak ji musíme dávat injekce a musí zůstat v inkubátoru,ale bude v pořádku. Co se týče vaší přítelkyně,dáme vám vědět,až něco zjistíme. Klidně běžte domů."

,,Ne! Zůstanu tady."

Budu s ní. V téhle chvíli ji neopustím.

,,Můžu prosím vidět Maddison?"

,,Jistě,ještě je potřeba vyplnit nějaké papíry."

Šel jsem za ní dlouhou nemocniční chodbou,až jsme došli k místnosti,kde ležela Maddy.

Přišel jsem k jejímu inkubátoru a podíval se na ni. Byla tak krásná. Spinkala a připadalo mi,jako by se usmívala. Věděl jsem,že je to nemožné,ale prostě mi to tak připadalo. Pohla ručkama a já se usmál. Tak tohle je moje dcera. Tohle malé roztomilé stvořeníčko je moje.

,,Pane Maliku,můžu vás poprosit o vyplnění těch papírů?"

,,Samozřejmě." Následoval jsem ji do kanceláře.

,,Takže jak už jsem pochopila,bude se jmenovat Maddison."

,,Maddison Elisabeth."

,,Dobře." Zapsala to do papírů. ,,Matka je Annie Jessica Payne a otec Zayn Javadd Malik."

,,Ehm-píše se to s měkkým i."

,,Vy jste Zain s měkkým i?" Tázavě se podívala.

,,Ano,jen se prostě podepisuju Zayn a tvrdým y."

,,No dobře. Maddison váží 2 kilorgramy a 500 gramů,což je velice dobře,protože kdyby měla méně,mohla by také zemřít. A má 45 centimetrů."

,,Takže bude v pořádku?" Zeptal jsem se.

,,Žádné komplikace nejsou,takže pravděpodobně ano."

Díky Bohu!

,,A přijmení bude mít Payne nebo Malik?"

To jsem nevěděl. S Annie jsme se sice bavili,že bude mít přijmení po mně,ale nic jsme nerozhodli.

,,Asi Malik."

Maddison Elisabeth Malik.

,,Prosím,můžu vidět Annie?"

,,Pane Maliku..."

,,Prosím."

,,No tak dobře,ale jen na chvíli."

Vešel jsem k ní do pokoje. Byla připojená na přístroje a na obličeji měla dýchací masku. Sedl jsem si vedle ní a chytil ji za ruku.

,,Jmenuje se Maddison Elisabeth Malik. Doufám,že ti nevadí,že jsem jí dal mé přijmení. Váží dvě a půl kila a měří 45 centimetrů. Prý bude v pořádku. Teď musí ležet v inkubátoru a dávají jí injekce,protože ještě nemá vyvinuté plíce. Je vážně krásná."

Usmál jsem se přes slzy. Na to,že byly čtyři hodiny ráno. ráno,jsem nebyl vůbec unavený. Byl jsem tak zoufalý a

na spánek jsem neměl ani pomyšlení.

.Ona tě potřebuje An,všichni tě potřebujeme. Prosím,vrať se nám."