Everything For You

113. část

Otevřel jsem oči. To byla noc. Annie se pořád v noci budila s brekem. Teď je stočená v klubíčku a pevně se tiskne ke mně. Opatrně jsem si k sobě přitáhl ruku, kterou jsem ji objímal a dal jí pusu na čelo. Pak jsem vstal šel udělat něco k snídani. Jsem příšerně unavený. Vytáhl jsem z lednice pomerančový džus a nalil si ho do sklenici. Přiložil jsem si ji k ústům, když se připlížila Annie. Nalila vodu do varné konvice.

,,Dobré ráno," řekl jsem.

,,Omlouvám se," špitla.

,,Za co?"

,,Za tu noc. Nemohl jsi kvůli mě spát."

,,Za to se nemusíš omlouvat."

Nasypala do hrnky instantní kávu. ,,Nevyspal ses a musíš pracovat. Vracíš se do Ameriky, že?"

,,No já..." kousnul jsem se do rtu.

,,Vracíš." Zalila si kafe. ,,Mohla jsem si to myslet. Marco měl tehdy pravdu." Pomalu se došourala do obýváku.

Povzdechl jsem si, dal nádobí do myčky a posadil se vedle ní.

,,Neplakej, prosím. Ničí mě to takhle tě vidět."

,,Já vím, že jsem všechno zničila, ale bez tebe to nezvládnu."

,,Zařídím si to tak, abych do Ameriky nemusel, stejně už zbývá jenom pár koncertů." Objal jsem ji.

,,Potřebuju tě, Zayn. Teď tě nejvíc potřebuju."

,,Já vím."

,,Strašně moc tě miluju, víš to, že ano?"

,,Já tebe taky."

,,Půjdu si lehnout."

,,Udělal jsem snídani."

,,Nemám hlad."

,,Musíš něco sníst. Jedla jsi naposledy včera ráno a ještě jsi tomu moc nedala."

,,Nemám chuť."

,,Nebudu tě do ničeho nutit, ale měla bys do sebe něco hodit."

,,Jdu do ložnice."

Přinutil jsem se k úsměvu a pustil ji. Počkal jsem, až zavře dveře do pokoje. Dal jsem si hlavu do dlaní a měl chuť zakřičet. Všechno to dusím v sobě. Nemůžu před Annie ukázat, jak moc jsem zničený. Ublížilo by jí to ještě víc. Nevím, co mám dělat. Dokonce ani nevím, jak si pomoct, hlavně jak jí pomoct. Každé slovo ji může zničit. Bojím se. Strašně moc se bojím. Připadal jsem si naprosto beznadějně. Nemůžu dělat nic. Nemůžu dávat najevo svůj smutek, a taky ho nedokážu držet v sobě. Jediná chyba znamená konec a já nevím, kudy ven.