Everything For You

120. část

Odemkl jsem dveře a vešel dovnitř. Bylo deset hodin večer. Docela rušný den. Maddison mi spala v náručí, tím pádem bylo tahání kufrů těžší. Rozsvítil jsem si. V celém domě byla tma. Tedy aspoň v přízemí. Všechno jsem nechal tak a zanesl Maddy do její postýlky. Je toho na ni moc. Pořád jsem váhal, jestli jít do naší ložnice nebo ne. Annie musí být tam, protože tady měla věci. Nakonec jsem zabral za kliku a pootevřel dveře. Zde se svítí. Seděla v tureckém sedu na posteli a koukala před sebe. Když uslyšela můj pohyb, prudce se otočila. Teď zírala na mě. Ticho. Jen jsme na sebe koukali.

,,Takže jsi tady," prolomil jsem napětí.

,,Hm," pokrčila rameny.

,,Proč jsi to udělala?"

,,Nevím." Odvrátila ode mne pohled a dívala se na své ruce. Všiml jsem si skleničky whisky vedle ní.

,,Jak si to jako představuješ?" zvýšil jsem hlas. ,,Přijdu a ty nikde!"

,,Promiň," špitla.

,,Žádné promiň, Annie. Tohle jsi opravdu přehnala! Víš, že já snesu dost, ale tohle je příliš!"

,,Zklamal jsi se ve mně?"

,,Vždycky jsem si myslel, že se dokážeš ovládat, řešit problémy vyříkáním, ne utíkáním! Myslel jsem, že jsi rozumná a...ano, zklamala jsi mně."

,,Tak proč jsi tady?" zakřičela i ona na mně.

,,Protože tě miluju!"

,,Vážně? Nevypadá to tak. Bylo ubohé utéct, já vím, ale zkus mě pochopit."

,,Ať se snažím, jak nejvíc to jde, nedokážu to. Chápal jsem to, když si nechtěla mluvit, když si brečela. Ale to, jak každý večer piješ, pak se příšerně pohádáme a ty si utečeš. Kdyby to bylo doma, možná to pochopím, ale že odletíš z dovolené, ne, promiň!"

,,Za všechno můžeš ty!"

Zalapal jsem po dechu. ,,Já? Děláš si ze mě srandu, že jo?"

,,Všechno jsi zničil! Vidíš, nedokážeš nic jiného, než po mně řvát."

,,A ty nedokážeš nic jiného, než se opít, vyčíst to všem okolo a zdrhnout! Přiznej si chybu!"

,,Chyba byla každá minuta s tebou!"

,,Nebaví mě to. Nechci takhle žít a ty očividně nechceš být se mnou. Fajn, asi máš pravdu, nejlepší bude, když si dáme pauzu. Potřebuješ si od všeho odpočinout, chápu. Jen mě to mrzí."

,,Tak běž no! Vypadni!"

,,Jdu, ale Maddison si beru s sebou. Nemůžu ji tady nechat s tebou!"

,,Jasně, vezmi si ji! Vždyť já nejsem schopná se o ni postarat."

,,Až se vzpamatuješ, budeme se o tom bavit, teď to nemá cenu."

,,Nechci tě už ani vidět! Vypadni! Slyšíš? Jdi někam!"

,,Taky že jdu!" Prásknul jsem dveřma. Ticho. Vážně jsme si teď tohle řekli? Nechce být už se mnou? Pomalu jsem se loudal zpět k Maddy, a abych ji nevzbudil jsem si ji vzal. Ještě že jsem nevybaloval. Zamkl jsem za sebou. Možná to tak bude lepší. Naposledy jsem se podíval do jejího okna. Stála tam a pozorovala mě se skleničkou v ruce. Ranila mě. Všechno mi to vyčítá. Nasedl jsem do auta a rozjel se. Asi pojedu do Bradfordu. Ono se to zase vrátí do normálu. Snad...

ANNIE

Práskl dveřmi. Zůstala jsem na ně zírat. Co jsem mu to jenom řekla? Odejde? Vždyť jsem ho vyhodila. Pomalu jsem se zvedla a nalila si whisky. Přešla jsem k oknu. Odcházel. Otočil se na mě. Po tváři mi stekla slza.

,,Vrať se, prosím," řekla jsem do prázdna. Nasedl do auta a odjel. Všechno jsem zničila. Hodila jsem se skleničkou o zem a spadla na kolena. Jsem blbá. Zayn měl pravdu, neumím si přiznat chybu. Přitom já všechno ničím. Ztratila jsem chuť vůbec žít. Vždyť to nemá cenu.