Everything For You

2. ČÁST

Chtěla jsem,aby si toho nikdo nevšimnul,ale Harry vidí všechno.

,,Je to kvůli Zaynovi?" zašeptal neslyšně.

Jemně jsem přikývla.

,,Já....mám k tomu osobní důvody a navíc....ehm - musím se sžít s Washingtonem, že jo." Musela jsem si rychle něco vymyslet.

,,A kdy letíš?" Podíval se na mě Liam.

,,Zítra v deset."

,,Už v deset?" vykřikl překvapeně Louis. Opět jsem přikývla.

,,Je to tvoje rozhodnutí,ale nevím,kdo nám tady bude tak dobře vařit." Hodil po mně smutný pohled Niall.

,,Val Vám může vařit,pokud se k ní budete chovat lépe," řekl tiše Zayn a Harry ho probodl nenávistným pohledem.

,,No,ale teď už pojďme jíst." Vzala jsem si příbor a dívala se do talíře,abych nemusela pozorovat jejich výrazy. Zayn na mě koukal,cítila jsem jeho pohled. Celou večeři bylo nezvyklé ticho. Když jsme dojedli,umyli jsme se Zaynem nádobí,ale ani slovo jsme neprohodili. Pak jsem si šla sbalit a lehnout si.

Vyrušilo mě zaklepání na dveře.

,,Tady Harry,můžu dál?" řekl přes dveře.

,,Jasně pojď." Posadila jsem se a Harry vedle mě.

,,Chtěl jsem ti jenom říct,že já jsem tady pro tebe,můžeš mi říct všechno,beru tě jako ségru."

Vděčně jsem se usmála a stiskla mu ruku.

,,Víš,potřebuju jen čas. Vím,už jsou to 3 měsíce,ale já pořád memůžu zapomenout. Potřebuju Zaynovy doteky,jeho objetí a jeho něžné polibky. Nemůžu to bez něj vydržet." Opřela jsem se o něj a rozbrečela se. Objal mě a hladil po vlasech.

,,Bude se mi po tobě stýskat." Hlas mu drhl.

..Nebreč,jsi chlap," zasmála jsem se. Harry byl můj nejlepší kamarád. Rozuměli jsme si ve spoustě věcech. On a Liam mi bude chybět nejvíce. Pevně jsem ho objala a vzlykala mu do trička.

,,S kým budu chodit nakupovat?" Snažil se mě trochu rozveselit.

,,Se Zaynem. Ten ví o nakupování nejvíce ze všech."

,,Ona ta bolest přejde."

,,Tím jsi nejsem zas až tak jistá."

,,Tak já už půjdu, ať můžeš jít spát, ano?" Pomalu vstal a odešel. Lehla jsem si do postele a brečela schoulená. Najednou mě ale vytrhl křik. Neslyšela jsem pořádně,tak jsem si trochu pootevřela dveře a poslouchala.

,,Co to ksakru Harry mělo znamenat?" křičel Zayn.

,,Co co mělo znamenat?"

,,Tvé dnešní chování k Val!"

,,A jak jsem se choval?" Harry byl klidný.

,,Nedělej,že nevíš! Takhle se k ní chovat nebudeš! Hned zítra se jí omluvíš."

,,Zrovna ty mě budeš poučovat o chování."

,,Já se na rozdíl od tebe chovám dobře."

,,Dobře? Dovol,abych se zasmál."

,,A co dělám, tak špatného?" Rozhodil rukama.

,,Pokoušel ses někdy myslet na Annie? Celé noci kvůli tobě brečí!" Teď už křičel i Harry. Podíval jsem se na dveře od pokojů kluků,kde všichni vystrkovali hlavy.

,,Mně říkala,že je v pohodě."

,,Jasně,zrovna ty bys mohl vědět něco o tom,že zraněný člověk vždy říká,že je v pohodě! Ve skutečnosti se z ní stává hromádka neštěstí. Do Washingtonu jede jenom kvůli tobě a ty se před ní ještě ocucáváš s tou blonckou! Jak jí asi je? Zamyslel ses někdy nad sebou?"

,,Neměli jsme na sebe čas."

,,Jasně,a proto teď chodíš s holkou,která bydlí někde úplně v háji a vidíš se s ní ještě méně než s An!"

,,Harry,to je jenom naše věc."

,,Ne není! Ty ji neutěšuješ každý večer,ty neposloucháš její trápení. Pomalu jí ani ahoj neřekneš."

Zayn mlčel, a pak se vydal po schodech dále nahoru. Rychle jsem zavřela dveře a skočila do postele. Za chvíli se dveře otevřely. Dělala jsem,že spím.

,,Annie?" zašeptal Zayn.

,,Já vím že nespíš." Nereagovala jsem. ,,Chtěl jsem ti jen říct,že mě to mrzí." Chvíli ještě čekal,ale pak odešel. Nevěděla jsem,jak reagovat.