Everything For You

44. část

Stál jsem na zahradě a kouřil cigaretu.

Už je to měsíc. Měcí a stav Annie se nijak nezlepšil. Pořád jsem u jejích rodičů,protože leží v nemocnic tady. Byl jsem zoufalý. Každý den má naděje,že všechno bude zase jako dřív,klesala. Čekal jsem,až mi zazvoní telefon a řeknou mi,že...Ne! To se nestane.

Silně jsem si potáhnul a zavřel oči. Už dlouho jsem se pořádně nevyspal. Maddison je v poslední době nějaká nepokojná a pořád musí něco kousat,asi jí porostou zoubky. Karen mi s ní hodně pomáhá,bez ní bych to nezvládl. Byla tady už i moje máma.

Típnul jsem cigaretu a šel do pokoje za Maddison.

Sledovala s úsměvem točící se kolotoč nad její postýlkou.

,,Pokládku,nechceš papat?" Naklonil jsem se nad ni. ,,Udělám ti sunar."

Polechtal jsem ji a ona se začala smát. Usmál jsem se.

,,Hned sjem zpátky."

Šel jsem dolů do kuchyně,připravit jí jídlo.

,,Co tady děláš?"

Prudce jsem se otočil. Stál tam Liam.

,,Připravuji Maddy sunar."

,,Aha,máma s námi chce mluvit."

,,Teď?"

,,Jo."

Následoval jsem ho do obýváku. Neměl jsem tušení,co nám chce říct.

Posadil jsem se na pohovku. Karen se na nás podívala uslzenými očima.

,,Byli jsme za doktorem," začala.

Naskočila mi husí kůže.

,,A?" pobízel ji Liam.

,,Dal nám papíry k podpisu,že souhlasíme,že ji odpojí od přístrojů."

Roztřásl jsem se. ,To by přeci neudělali,nedali by souhlas,aby ji zabili," uklidňoval jsem se.

,,My..." nadechla a potáhla. ,,Rozhodli jsme se,že to podepíšeme."

Zůstal jsem na ni civět. Srovnával jsem si věci v hlavě. Pokud to podepíšou,odpojí An od přístrojů,a pak...zemře.

,,Ne!" vykřikl jsem. ,,Nemůžete ji zabít!"

,,To ani nechci,ale nemáme jinou možnost."

,,Nesmíte to podepisovat."

,,Zayne,měsíc se její měsíc nelepší,zemřela by tak či tak."

,,Jak tohle můžete říct? Nesmíte to podepsat."

,,Už...je pozdě,podepsali jsme to."

,,Nemůžete mi ji vzít," zašeptal jsem mezi slzami. Liam seděl a koukalpřed sebe.

,,Zabvíme ji zbytečného trápení."

,,Nebudete se cítit jako vrahové? Vždyť dáte příkaz,aby vám zabili dceru,osobu,kterou miluju více než sebe a matku Maddison!"

,,Zayne,uklidni se prosím."

,,Jak se mám uklidnit,když jste mi právě oznámila,že Annie zítra zemře."

,,Probuzení nedávají žádné naděje."

,,Ale ona nemůže umřít!" zakřičel jsem a vyběhl co nejrychleji ven. Z očí se mi kutálely vodopády horkých slz.

,,Nemůžou ji přeci odpojit,"šeptal jsem pro sebe. ,,Nemůže zemřít."

Doběhl jsem na místo,kde se to všechno stalo. Posadil jsem se na obrubník. Měl jsem chuť si sednout doprostřed cesty,stejně jako ona.

Zaklonil jsem hlavu a nechal po sobě volně padat déšť.

Doufal jsem,že tohle je jen hloupý sen.

Uvědomil jsem si,že jsem nedal Maddy najíst. Zvedl jsem se a poamlu šel domů.

Tu noc jsem nespal. Tiše jsem vzlykal do polštáře,a když se rozednilo,věděl jsem,že dnes uvidím Annie naposledy.

Vstal jsem a vzal do ruk její fotku,kterou jsem měl položenou na nočním stolku. Usmívala se. Dal bych všechno za to,abych mohl znova vidět její úsměv.

Vzpomněl jsem si na to,jak jsem ji poprvé uviděl. BYlo to,když nás dali skupinu dohromady,v X-factoru. Tenkrát jí bylo asi patnáct nebo šestnáct a mioc jsem si jí nevšímal,nezajímala mě.

Teprve,když jsme se začali scházet s rodinami od kluků,zalíbila se mi.

Její úsměv mě dostával do kolem a chtěl jsem s ní strávit každý den svého života.

Jenže jsem se styděl. Styděl jsem se jí říct,že se mi líbí. Vlastně mi tak trochu pomohl Liam.

Pak přišel rozchod. Byli jsme na turné v Americe a já se začal scházet s jistou Valerií. S Annie jsem se rozešel esemeskou,jinak bych to nedokázal. Vrátil jsem se zpět a nemohl se jí podívat do očí. Pořád jsem ji miloval,ale věděl jsem,že se ke mně nevrátí.

Dozvěděl jsem se,že je těhotná. Nechtěl jsem věřit,že je to dítě moje,ale bylo.

Nechtěla se ke mně vrátit.

Živě jsem si vybavil tu noc,kdy málem potratila.

Pokaždé,když jsem slyšel pláč z jejího pokoje,chtěl jsem za ní jít a chytnout ji do náruče.

I přes to,co jsem jí všechno udělal se ke mně vrátila zpět a narodila se nám Maddison.

Na to si také dobře vzpomínám. Nevěděl jsem,jestli mám být šťastný,že se narodila nebo propadat beznaději,protože Annie byl v ohrožení života.

A teď? Teď se mám dívat na to,jak smysl mého života umírá.

Oblékl jsemse a pěšky šel k nemocnici. Všude byli ti ,,nenápadní" fotografové.

Šel jsem rovnou k pokoji An. Už tam byli doktoři.

Přistoupil jsem k její posteli a naklonil se nad ni.

,,Vždycky budeš moje jediná," zašeptal jsem. Na její tvář dopadlo pár mých slz. Setřel jsem je. ,,Neboj,my to s MAddison nějak zvládneme. Chci ti jen říct,že jsem ti hodně ublížil,omloouvám s eza každou chybu,kterou jsem udělal. Miluju tě Anniea vždycky budu,nikdy nezappomenu na tydny,které jsem strávil s tebou."

Naklonol jsem se a políbil ji na její ochablé rty. Poslední polibek.

,,Můžeme?" zeptal se doktor. Karen se na mě podívala. Chytil jsem Annie za ruku.

,,Zayne,nechceš jít raději ven?" navrhla mi,ale sama vypadala,že za chvíli omdlí.

Razantně jsem zakroutil hlavou. ,,Chci být s ní až do poslední chvíle."

Přišli ještě dva doktoři. Mé slzy dopadaly ne její ruku.

,,Zayne," uslyšel jsem has. Bylo to,jako by Annie mluvila vedle mě,ale když jsem se na ni podíval,vypadal pořád stejně.

,,Zayne,já tě neopustím. Nenechám tě tady s Maddison beze mně."

Mám sna halucinace? Opravdu jsem ji slyšel mluvit.

,,Nenechávej mě zemřít..."

Byl jsem jako v tranzu. Musel jsem si urovnat myšlenky. Řekla: ,,Nenechávej mě zemřít."

,,Počkejte!" vykřikl jsem.