Everything For You

121. část

Takhle pozdě už se mi nechtělo jet do Bradfordu. Jsem na to až moc unavený. Zamířil jsem k Liamovi. Proč zrovna k němu? Nevím. Potřebuji někoho melancholického. Zazvonil jsem na zvonek a on po chvíli otevřel v pyžamu. Vykulil oči.

,,Zayne? Co tady děláš?"

,,Pššt! Vzbudíš Maddison," upozornil jsem ho. ,,Nemohl bych tady přespat?"

Uhnul na bok, abych mohl vejít. ,,Mám se ptát, co se stalo?"

,,Když řeknu metaforu, pochopíš to?"

,,Možná."

,,Spadli jsme do propasti."

,,Áha, dáváte si pauzu?"

,,Hm," pokrčil jsem rameny. ,,Vlastně nevím, kdo to chtěl. Já nebo ona... Ona mi řekla, ať vypadnu."

,,Chceš si promluvit?"

,,Až ráno, prosím."

,,Dobře, chceš něco půjčit?"

,,Ne, díky, máme věci ještě zabalené a díky, že tady můžeme přespat."

,,To je jasný, dobrou noc."

Vyšel jsem po schodech nahoru a zamířil do známého pokoje. Opatrně jsem uložil Maddy vedle sebe a sám si lehnul. Stejně jsem nemohl usnout. Asi bych ani nespal, protože mi začal o půlnoci zvonit telefon. Rychle jsem to zvednul, abyh nevzbudil Maddison.

,,Ano, Karen?"

,,Zayne, proč mi Annie nezvedá telefon?"

,,Proč voláš takhle pozdě?" řekl jsem místo odpovědi.

,,Já jí volám už od desíti, potřebuju se jí na něco zeptat. Mohl bys ji prosím zavolat?"

,,Eh-Karen, já nejsem s Annie."

,,Chceš mi snad říct, že se takhle v noci potuluje po Španělsku sama?"

,,No, my už nejsme ani ve Španělsku."

,,Cože? Kde je?"

,,Normálně, doma."

,,A ty jsi teda kde?"

,,U Liama."

Chvíli mlčela. ,,Proč?"

,,Trochu jsme se pohádali, nic vážného."

,,Ty jsi ji nechal samotnou?"

,,Co jsem měl dělat, když mě vyhodila?"

,,Víš co? Raději se tam zajedu podívat, mohlo se jí něco stát."

,,Karen, je noc, pravděpodobně spí."

,,Jak můžeš být takhle v klidu?" skoro zakřičela. ,,Nezvedá mi telefon!"

,,Když ti nezvedá telefon už měsíc, zvykneš si."

,,Co se s tebou stalo? Jindy bys byl strachy bez sebe."

,,Jenže teď je jiná situace, nemám chuť řešit Annie a její náladu, jdu spát, dobrou." Třísknul jsem s telefonem a zabořil hlavu do polštáře. Poslední, co mi teď chybělo. Všichni se zblázněte, že nebere telofon. Co to kecám? Ve skrytu duše se bojím, mám o ni strach. Znova jsem se natál pro telefon a vytočil její číslo. Skoro jsem se lekl, když to zvedla.

,,Co je?" vyprskla.

,,Annie, já vím, že teď není doba na to, abych ti volal, ale nezvedáš Karen telefon. Máme o tebe strach."

,,Ty jsi poslední s kým chci mluvit."

,,Tak proč jsi mi to zvedla?"

,,Protože nedokážete pochopit, že chci mít od všeho pokoj!"

,,Ehm- no dobře, už vím, že ti nic není, tak zatím."

,,Už mi laskavě nevolej! Nechci tě ani vidět ani slyšet."

,,An..."

,,Běž si k nějaké blondýnce a mně dej pokoj."

,,Ty jsi úplně vedle, nemůžu si s tebou aspoň jednou rozumně promluvit."

,,Nejlepší bude, když se mnou nebudeš mluvit vůbec, budeme spokojeni oba dva."

,,Annie..." řekl jsem, ale ona už to položila. Tak fajn, přistoupím na její pravidla.

ANNIE

Proč mi pořád někdo volá? Určitě mám chuť s někým mluvit. Ať mi dají všichni pokoj. Po asi desátém zazvonění telefonu jsem se naštvala a vzala to.

,,Co je?" vyprskla jsem.

,,Annie, já vím, že teď není doba na to, abych ti volal, ale nezvedáš Karen telefon. Máme o tebe strach."

Nadechla jsem se. ,,Ty jsi poslední s kým chci mluvit."

,,Tak proč jsi mi to zvedla?" zeptal se pitomou otázkou.

,,Protože nedokážete pochopit, že chci mít od všeho pokoj!"

,,Ehm- no dobře, už vím, že ti nic není, tak zatím."

,,Už mi laskavě nevolej! Nechci tě ani vidět ani slyšet."

,,An..."

,,Běž si k nějaké blondýnce a mně dej pokoj," neodpustila jsem si poznámku. Vždyť mám pravdu.

,,Ty jsi úplně vedle, nemůžu si s tebou aspoň jednou rozumně promluvit."

,,Nejlepší bude, když se mnou nebudeš mluvit vůbec, budeme spokojeni oba dva," řekla jsem a položila to. Ať jde do háje. Když má se mnou nějaký problém, ať se první podívá na sebe. Hlavně, že s ním se dá rozumně bavit. Jediný, s kým se tady nedá bavit je on.