Everything For You

77. část

ZAYN

Potřeboval jsem ven. Chtěl jsem si prohlédnout Veronu,tak jsem se domluvil s Liamem.

Před hotelem jsme se podepsali a vyfotili se s fanynkami.

Když jsme se jim ztratili,zapálil jsem si. Konečně!

,,Nekouříš před An,co?" poškleboval se mi Liam.

,,Spíše pře Maddison,kde je Annie,tam je ona."

..A kde je vůbec máš?"

,,An zůstala na pokoji,není jí dobře," odpověděl jsem a potáhl si.

,,Je nemocná?"

,,To asi ne,jen nechtěla vstát z postele,protože se jí chtělo zvarcet."

,,Prý není nemocná." Odfrkl si. ,,To jsi ji tam nechal samotnou?"

,,Nechtěla,abych s ní zůstal,ale poslal jsem tam Eleanor."

,,Ach jo,já se z té ségry jednou zblázním."

,,To myslím každý."

,,Měli bychom si na tu naši holku dávat pozor,švagře." Zasmál se.

Nakrčil jsem nos. ,,Neříkej mi tak,zní to strašně."

,,No jo ty nádhero."

Tohle město bylo vážně kásné. Škoda že je Annie tak špatně,ale snad si to tady ještě prohlédneme. Tedy obchody určitě,protože těch je zde vážně hodně.

Zrovna jsme byli v jednom z nich. Do oka mi padly nádherné šaty. Měly květinový vzor,balónovou sukni a krátké,mírně nabírané rukývky. Něco přesně pro An. Vzal jsem ramínko a otočil se na Liama.

,,Hele,myslíš,že by slušely Annie?"

Přeměnil si je pohledem. ,,Jsou pro ni jako ušité,ale víš,že nesnáší,když jí něco kupujeme."

,,Jééé,jenže já jí chci něco koupit a tyhle šaty jí budou slušet."

,,Dělej jak myslíš. Nepokoušej pokušitele."

Vítězně jsem se usmál a už je nepustil z ruky.

Celé odpoledne jsme strávili nakupováním. Italská móda je dokonalá.

Nakonec jsme byli tak unavení,že jsme vynechali oběd a šli zpět do hotelu.

,,Jsem tady!" zakřičel jsem ode dveří a i s taškami se nahrnul dovnitř.

Eleanor a Annie seděly na pohovce. Vypadalo to,že ř ešily něco důležitého,protože jenom co mě El uviděla,zvedla se a odešla se slovy,že nás nechá o samotě.

,,Co se děje?" zeptal jsem se trošku zaraženě,když jsme byli sami.

Annie sundala nohy z pohovky a zastrčila si pramen vlasů za ucho. Nevypadala,že by mne vnímala.

,,Co se děje?" zopakoval jsem.

,,Cože?" Zmateně se na mě podívala. S ní vážně nco je.

,,Co.Se.D-ě-j-e?"

,,Ale nic." Postavila se,vzala hrnek od kávy a zamířila do kuchyňky.

,,Nevypadáš,že by se nic nedělo."

,,Jsem unavená."

Moc dobře jsem věděl,že tohle není z únavy,ale raději jsem nic neříkal.

,,Něco jsem ti koupil." Změnil jsem téma.

,,Kolikrát mám říkat,že mi nemáte kupovat žádné dárky?"

,,Ale tenhle se ti bude líbit."

,,No tak dobře."

Dal jsem jí do ruky tašku.

,,Nejsi to ty,kdo mi vždycky vyčítá,že mám hodně oblečení? Teď mi dávej něco z OODJI."

,,Další kousek tě nezabije."

,,Jsi si jistý?" Podívala se na obsah. ,,Jsou krásné."

,,Vážně se ti líbí?"

,,Jojo,jsou opravdu nádherné."

,,Tak to jsem rád...no,domluvili jsme se s klukama na oběd,půjdeš s námi?"

,,Promiň,anení mi dobře,zůstanu tady."

,,Zůstanu s tebou."

,,Ne,dobrý,jen běž,já půjdu spát."

,,Vážně?"

,,Jasně,užij si to."

,,Mám vzít teda aspoň Maddy?"

,,Nemusíš,před chvílí se probudila,bude chtít jíst."

,,No tak dobře,kdyby něco volej a telefon měj pořád u sebe."

,,Rozkaz," zasmála se a políbila mě na krk,aby si nemusely stoupat na špičky.

Vůbec jsem ji enchtěl nechávat samotnou,ale div mě nevystrčila ze dveří. To by mě tedy vážně zajímalo,co se děje. Jedno vím určitě,tady něco není v pořádku.