Everything For You

41. část

Jel jsem dost rychle a tiše vzlykal. Cesty byly volné,takže mi nic nebránilo jet nepovolenou rychlostí. Najednou se Maddy rozplakala.

,,Pššt! Neplakej Mad," utěšoval jsem ji,ale ještě svůj řev zesílila,což mě přinutilo zastavit.

Vzal jsem ji do náručí a snažil se jí uklidnit. Určitě ještě měla teplotu, potřebovala přebalit a nakrmit.

Uvědomil jsem si,co jsem udělal. Vzal jsem Annie Maddsion. Jak jsem mohl něco takového udělat? Cítím se strašně. Připadám si,jako netvor. Nemůžu jí ji vzít! Říkala,že bez Maddison se zabije. Co když si něco udělá? Miluji ji a vím,že se chovám příšerně. Ani se jí nedivím,že mě nechce už nikdy vidět. V té chvíli jsem byl rozčílený. Tohle nejde,nenechám ji bez Mad.

Položil jsem ji zpět do sedačky a prudce otočil auto. Jel jsem zpět do Wolverhamptonu.

Snažil jsem se soustředit na řízení a ne na to,co An řeknu.

ANNIE

,,Nenávidím tě!" opakovala jsem pořád dokola a pěstí tloukla do asfaltové cesty.

Najednou jsem uslyšela zvuk auta. Zvedla jsem hlavu a oslepila mě světla.

Skřípění brzd,náraz,bolest po celém těle,to bylo poslední,co jsem slyšela a cítila.

ZAYN

Pomalu jsem projížděl ulicí ,která vedla k jejich domu,když jsem musel zastavit,protože tam stála záchranka,policie a ještě jedno bledě modré auto s úplně bledým řidičem.

Jeden policista mi naznačoval,ať jedu objížďkou. Normálně bych to udělal,kdybych si nevšiml Karen a Geoffa.

Zastavil jsem o kousek dál a i s Maddison šel k nim.

,,Zdravím,co se tady stalo?" zeptal jsem se,ale odpovědi jsem se nedočkal. Karen potichu vzlykala v náručí svého manžela,který taky nevypadal zrovna nejlíp.

,,Ty se tady neobjevuj," zašeptala nenávistně.

Nechápal jsem.

Podíval jsem,kdo leží na nosítkách,které záchránaři nakládali do sanitky.

,,Panebože," vydechl jsem zděšeně,když jsem si všimnul bezvládného těla Annie. ,,Co-co-co-se stalo?" koktavě jsem se zeptal policisty.

,,Jste rodinný příslušník?"

,,JSem přítel té ženy a támhle u rodičů je naše dítě."

,,Ach tak. Slečnu Payne srazilo auto."

,,Jak je to možné?"

,,Údajně seděla na cestě."

Všechno se mi vybavilo. Běžela za mnou,ale nevšímal jsem si jí,pak si sedla na cestu. Mohu za to já.

,,Když řeknete záchranářům,vezmou vás s ní do nemocnice."

Na nic jsem nečekal a utíkal do sanitky. ,,Jsem její přítel!"

Sednul jsem si na stoličku a chytil ji za divně pokroucenou ruku. Po tváři mi stékaly slzy.

Připojili ji na ten přístroj,na ten přístroj,dali jí dýchací masku.

,,Jak to s ní vypadá?" zeptal jsem se.

,,Nemůžeme zjistit vnitřní zranění. Zatím víme jen to,že je celá polámaná a má naprasklou dutinu lebeční."

,,Přežije to?"

,,Musíme počítat i s tou horší možností. Ráda bych řekla,že ano,ale teĎ si nejsme ničím jistí."

Pokud zemře,budu se cítit jako vrah,jenom kvůli mě ji srazilo auto. Jen kvůli mně zůstalo na té cestě,jen kvůli mně ji srazilo auto a teď umírá.

,,Annie,je mi to tak strašně líto. Jsi tady jenom kvůli mně. Proboha Annie! Jestli to nepřežiješ,nevím co budu dělat. Nikdy si to neodpustím. Omlouvám se ti,neměl jsem ti brát Maddison,byl jsem rozčílený. Neměl jsem tě podvést. Annie,udělám pro tebe všechn,jen mě prosím neopouštěj," řekl jsem zvýšeným hlasem a slzy se mi valily proudem.

Bezvládně ležela na lůžku a byla celá bledá. Krev z jejího obličeje už jí otřeli,ale vypadala jako mrtvá.

,,Nevíte jak do ní to auto narazilo?" zeptal jsem se.

,,Řidič jel rychle. Nabral ji na kapotu a odhodil několik metrů dál,byl to obrovský náraz."

,,Vážně jí nedáváte velké šance na přežití."

,,Pane,divím se,že nezemřela už na místě. Její holení kost je rozdrcená,lebka naprasklá,což způsobuje krvácení do mozku,uděláme co bude v našich silách."

Prudce jsme zastavili. Záchranáři rychle utíkali a já s nimi.

,,Na operační sál nemůžete!" zakřičela na mě ta samá záchranářka,se kterou jsem mluvil v sanitce.

,,Ale já musím být s ní!"

,,Nejde to!" naposledy zakřičela a zmizeli za kovovými dveřmi.

,,Nééé!" zařval jsem na celou nemocnici a svalil se na zem. ,,Neopouštěj mě Annie!"¨

,,Pane,pojďte se posadit." Poklepala mi na rameno sestra.

,,Umře," zašeptal jsem mezi vzlyky.

,,ALe ne,přežije to,uvidíte."

,,Jenže jenom kvůli mně ji to auto srazilo."

,,Pane Maliku,pojďte se posadit na lavičku,uvařím vám čaj nebo kávu."

,,Ale já nechci čaj ani kávu,já chci Annie."

Někdo mě chytil pod pažemi a zvednul mě nahoru. Otočil jsem se. Byl to Harry. Měl rudé oči a brečel.

,,Jak je na tom?" zeptal se mě roztřeseným hlasem.

,,Ona...ona..umírá Harry!" objal jsem ho a nahlas vzlykal.

,,Ne,neumírá,ona to přežije,musím v to věřit,jak se to stalo?"

,,Můžu za to já."

,,Proč to říkáš? Ty jsi ji přeci nesrazil."

,,Já..byl jsem u ní."

,,To vím."

,,Zal jsem jí Maddison,utíkala za mým autem,ale já si jí nevšímal,zůstala sedět na cestě a...to auto do ní narazilo."

,,Cože? Tys jí vzal Maddy?"

,,Já...pak jsem se vrátil,ale už bylo pozdě."

,,Jsi ty normální? Jak jsi jí mohl vzít dítě?"

,,Byl jsem strašně naštvaný a...uvědomil jsem si,že je nemohu rozdělit."

,,Ona teď umírá jenom kvůli tobě!" zakřičel na mě. ,,Kdybys nebyl takový hajzl,nepodvedl ji s Esther,a pak jí ještě nevzal Maddison,nemuselo se tohle vůbec stát! Měla pravdu,když říkala,že si neuvědomila,s kým si pořídila dítě! \Kvůli tobě leží na operačním sále a bojuje o život!" tohle byly poslední slova,než mě nechal beznadějně sedět na lavičce.

Vzpomněl jsem si na tři týdny po narození Maddison. Umírala. Okamžiky beznaděje i naděje,nikdy více už jsem tohle nechtěl zažít.

Tehdy se probrala,avšak teď nemusí a je to jenom moje vina.