Everything For You

126. část

Poslední část. Pokračování zde :

https://www.wattpad.com/692021191-everything-for-you-ii-a-je-to-tady-zas

Nebo na mém profilu - nový příběh EFY II.

,,Liame, myslím, že bych tam měl jít já," hlesl jsem.

,,Co když jí jenom víc ublížíš? Slyšel jsi, jak zněla, co říkala..." zarazil se a vytřeštil oči.

,,Co tě napadlo?"

,,Co když se chce zabít? Říkala, že teď už bude všechno v pořádku."

,,Jdu tam!" Postavil jsem se. ,,Možná je jenom opilá, ale jistota je jistota."

,,S takovýmhle názorem mám sto chutí tě k mé sestře ani nepustit," odsekl znechuceně.

,,Tati!" ozvala se brečící Maddison. Úplně jsem na ni zapomněl.

,,Maddinko, musím odejít, neplakej, ano? Všechno je v pořádku. Strejda Liam nekřičel na tebe." Pohladil jsem ji a otočil se na Liama. ,,Musím tam já. Ty nebudeš řešit naše problémy."

,,Já tě varuju."

Ignoroval jsem ho. Obul jsem se, hodil na sebe bundu a vzal si klíče. Vyběhl jsem ven do tmy. Naštěstí jsme nebydleli daleko. Prakticky to bylo hned za rohem. Jestli je to jenom další její výstup, tak... třeba má Liam pravdu. Annie jsem zničil.

Zazvonil jsem na zvonek. Nic. Zkusil jsem to znova a ještě k tomu zabouchal na dveře. Opět nic. Vytáhl jsem klíče a strčil je do zámku. Nepamatuji si, že bych zamykal. Jak bych taky mohl, když jsem ty klíče neměl u sebe? Takže ona se zamkla, dokonce na dva západy. Teď se i mě zmocnily obavy.

,,Annie?" zavolal jsem. Neozývala se. Vletěl jsem do obýváku, kde nebyla. V kuchyni také ne. ,,An?" zkusil jsem se podívat do koupelny v patře. Tam byla naposledy. Proletěl jsem celý dům, až jsem otevřel dveře od ložnice.

ANNIE

,,Jo, odteď už bude všechno v pohodě," hlesla jsem a položila mu to. Zhluboka jsem se nadechla. V pohodě. Beze mě by bylo všechno v pohodě. Setřela jsem si slzy a pomocí radiátoru se postavila. Stoupla jsem si před zrcadlo. ,,Podívej se na sebe, Annie," řekla jsem. ,,Zůstala jsi sama. Odešel Matt a potom i Zayn s Maddy." Má můj život ještě nějakou cenu? Důvody mého života jsou pryč. Všem jsem akorát na přítěž.

Doloudala jsem se dolů a otevřela skříňku pod televizí. Poslední láhev. To sedí. Víc už jich potřebovat nebudu. Popadla jsem ji, zamkla na dva západy vchodové dveře a šla zpět nahoru do ložnice. Z šuplíku nočního stolku jsem vytáhla nějaké prášky na uklidnění, co mi předepsal doktor, kdybych je někdy potřebovala. Zayn ani neví, že je mám. Posadila jsem se do rohu pokoje. Přes slzy jsem skoro neviděla, ale přesto si do dlaně nasypala hrst pilulek. Druhou rukou jsem odšroubovala víčko od láhve. Roztřeseně jsem přiblížila hrst léků k ústům. Pevně jsem sevřela víčka, zpod kterých mi vytekly další slzy. Hlavou se mi honily všechny mé vzpomínky. Na první setkání se Zaynem, jakou jsem měla radost, když jejich sláva stoupala, jak se nám narodila Maddison, svatba, všechny chvíle s ním, bez něj. ,,V pořádku," zašeptala jsem. ,,Teď už bude všechno v pořádku," zopakovala jsem a znova se nadechla, připravena udělat to. Už, už bych si prášky strčila do úst, kdyby se nerozletěly dveře do ložnice. Šíleně jsem se lekla.

,,Co si ksakru myslíš, že děláš?" zakřičel ten známý hlas. Zayn. Rozlepila jsem oči. Přiběhl ke mně, vytrhl mi flašky z ruky a mrštil s ní vší silou přes celý pokoj. . Sklo se roztříštilo na tisíc kousků. Pevně jsem stiskla druhou dlaň a hlavu se zavřenýma očima opřela o zeď. Můj dech se zrychlil Povolila jsem stisk. Desítky pilulek popadalo na podlahu.

,,Co jsi to chtěla udělat? Chtěla ses zabít?" křičel po mně.

,,Nekřič, prosím," šeptala jsem. ,,Jen odejdi."

,,Abys to mohla udělat? Myslela jsi vůbec na nás? Na Maddisson? Proč to chceš do háje udělat?" křičel přes slzy.

,,Nemůžu dál," nahlas jsem polkla. ,,Bez tebe ne. Přišla jsem o všechno...o všechno."

Vzal můj obličej do dlaní. Otevřela jsem oči a popadla dech. Po tvářích mu stékaly slzy stejně jako mě.

,,Miluju tě? Slyšíš? Miluju tě a vždycky budu!"

Koukala jsem na něj.

,,Miluju tě, Annie. Nedovedeš si představit jak moc," opakoval a objal mé roztřesené tělo. ,,Nemysli na to, že by sis vzala život. To nesmíš udělat, rozumíš?"

,,Neodcházej, prosím," řekla jsem tiše a doufala, že mi rozumí. ,,Prosím." Položila jsem si hlavu na jeho rameno a opět zavřela oči.

,,Slib mi, že už to neuděláš." Odtáhl se a chytil mě za ramena. ,,Všechno je v pořádku," zopakoval. ,,Je to za námi."

,,Potřebuju tě," vydechla jsem jsem a podívala se mu do očí.

,,Odpustíš mi ? Nechal jsem to zajít až takhle daleko."

,,Já ti všechno spustila." Přiblížila jsem se k němu a obmotala mu ruce kolem krku. Přitiskl si mě k sobě.

,,Proč nám to tak dlouho trvalo?" zeptal se.

,,Protože máš dlouhé vedení," zamumlala jsem do jeho ramene.

Zasmál se. ,,Chyběla jsi mi."

,,Ještě před chvílí jsem měla pocit, že mě nikdo nebude postrádat.

,,To není pravda! Nedokázal bych to bez tebe. Potřebuju tě."