Everything For You

55. část

Se slzami v očích jsem vběhla do pokoje a hodila sebou na postel.

,,Co se stalo?" zeptala se mě opatrně Dan.

,,Nech mě!" vyštěkla jsem a zabořila hlavu do polštářů.

,,An,co se stalo?"

,,Nic!" zakřičela jsem.

,,Co ti řekl."

,,Právě,že nic,má společnost."

,,Aha a co jsi tam tak dlouho dělala?"

,,Poslouchala."

,,A?"

,,Řekl,že mě už nemiluje."

Znovu jsem se rozbrečela,tentokrát už hlasitě.

,,Annie,to bude nějaký omyl."

,,Nejsem hluchá."

,,Je opilý,byl v baru."

,,Vidíš,pořád je pod vlivem alkoholu,pořád!"

,,Nebreč."

,,Chtěla...chtěla jsem mu říct,že pro mě hodně znamená a on..."

,,To se vysvětlí."

,,Nevysvětlí."

,,Ale..."

,,Dejte mi všichni pokoj!" téměř jsem zařvala,až zůstala vystrašeně zírat.

,,Asi nechceš nikam jít,že?"

,,Chci být sama."

,,Tak já jdu za Liamem."

Vstala a odešla. Zalezla jsem si pod peřinu,pevně objala polštář a zhasla světlo. Potichu jsem vzlykala. Vlastně- proč jsem se rozhodla mu to říct? Půlroku jsem ho nenáviděla a teď? Nejraději bych mu skočila kolem krku? Ale ano,chtěla bych ho zase obejmout,smát se sním,protože jedině on mě dokázal rozesmát. Místo toho jsem se dozvěděla,že se mu už ani nelíbím,a tak se zžírám v bolesti. Jak jsem mohla být tak naivní? Jak jsem si mohla myslet,že po tom všem mě bude mít zase rád?

Potichu se otevřely dveře.

,,Annie?" Podle hlasu jsem poznala Harryho. ,,Spíš?"

,,Ne," zašeptala jsem chraplavým hlasem od pláče.

,,Dozvěděl jsem se,že tady dneska přespíš,tak jsem si řekl,že bych za tebou zašel."

,,Aha."

,,Můžu si sednout na postel?"

,,Jasně." Utřela jsem si slzy a rozsvítila světlo.

,,Proč brečíš?"

,,Já? Já nebrečím."

,,Ale no tak,poznám,kdzyž brečíš."

,,Je to jen nějaká alergie."

,,No jasně,nelži mi," zamračil se a otřel mi slzy padající z mých očí.

,,Neřeš to prosím,potřeboval jsi něco?"

,,Zeptat se,jak se ti daří."

,,Dobře,budu se vdávat."

,,COže? Ty?"

,,Paul mi to navrhnul,chtěla jsem si to rozmyslet,a když jsem slyšela,co říkal Zayn,rozhodla jsem se,že řeknu ano."

,,Nechceš si to rozmyslet?"

,,Nechci."

,Chvíli mlčel. ,,Asi jsi chtěla jít spát že?"

Znova jsem si lehla. ,,Chci domů." Pevně jsem sevřela oči a potáhla.

,,Domů"

,,Domů."

,,Proč nejedeš?"

,,Měla jsem víno,pojedu až ráno."

,,A proč chceš odjet?"

,,Zayn..." zašeptala jsem.

,,Co zase udělal."

,,Nemůžu ho vidět,já...miluju ho."

,,To je důvod k pláči?"

,,Ano,slyšela jsem,co teď říkal Rosalii."

,,To je blbec," povzdechnul si a pohladil mě po zádech. ,,To bude dobrý."

,,Jak jsem mohla být tak naivní?"

,,Víš,půl roku s ním nepromluvíš pomalu více než tři slova,a pak se chceš k němu vrátit. Musíš ho chápat,že chce na tebe zapomenout."

,,Já vím," vzlykla jsem. ,,Já vím."