Everything For You

93. část

Rozlepila jsem oči. Šíleně mě bolela hlava, to z toho pláče. Zayn mě objímal a jemně odfukoval. Oba jsme byli v normálním oblečení. Podívala jsem se na hodiny, protože jsem musela k doktorovi. Opatrně jsem se vytratila z postele a osprchovala se. Pořád jsem nevěřila, že už to Zayn ví. Když se včera vrátil, myslela jsem, že vyskočím z kůže radostí. Kdyby nepřišel, nevím, co bych dělala. Asi bych s ním už do konce života nepromluvila. Jeho slova mi neustále znějí v hlavě, ale řekla jsem, že zapomenu.

Zazvonil zvonek. Harry. Slíbil mi, že zase půjde se mnou a pohlídá Maddy. Možná se teď něco změní, když to ví. Nicméně, momentálně spí a jelikož mají volno, vyleze z postele až kolem oběda.

Vždyť už teď je devět hodin.

Seběhla jsem dolů po schodech otevřít Harrymu.

 Nahodila jsem úsměv. ,,Ahoj Harry."

Podivil se, ale vešel dovnitř. ,,Ahoj, co ten úsměv?"

,,Je snad zakázáno se usmívat?"

,,Znamená to, že jste se Zaynem..."

,,Se Zaynem jsme si všechno vyříkali."

,,Výborně, v tom případě, co tady dělám?"

,,Spí, Maddy už je vzhůru."

,,Aha, takže hlídám."

,,Jo. Chcete mě někde počkat nebo budete tady?"

,,Můžu tě o něco požádat?" nahodil psí oči.

,,Cokoliv."

,,Nemohl bych tě tam odvést a potom pro tebe přijet? S tvým autem se strašně dobře jezdí, je takové pohodlné. Uvažuju, že si ho taky koupím."

,,K čemu by ti bylo auto číslo čtyři?"

,,Kdyby se ta tři předchozí pokazila."

,,Aha, no, že jsi to ty." Podala jsem mu klíčky. ,,Zajdu se dát do stavu, abych nevypadala jako zombie ala člověk." Vyběhla jsem nahoru a zamířila se obléct. Dnes pršelo. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a dala si do nich čelenku. Jemně jsem se namalovala, aby se mě nelekli a šla jsem.

Harry mě zavezl a dospěl k názoru, že se mu špatně rozsvěcují světla. Měla jsem co dělat, abych nevybuchla smíchy. Špatně se mu rozsvěcují světla.

,,Klidně můžete tady počkat."

,,Nenene, my pojedeme domů, a pak zase zpátky, chci si to ještě vyzkoušet."

,,Jak myslíš. Pa broučku, nezlob. Čau Harry a díky."

Já blbec jsem si zapomněla deštník, musela jsem to rychle přeběhnout.

Kvůli té nehodě tam musím pořád chodit. Docela se bojím a doktorka mi to neusnadňuje. Sice říká, že je to pro jistotu, ale známe doktory. Pokud se něco děje, stejně mi to neřekne.

Zase nahodila ten svůj výraz a zapisovala do karty.

,,Tak paní Malik, vše je naprosto v pořádku. Jak jsem již řekla, žádné rozrušování, námaha, stres. Může to dítěti ublížit. Co ty léky na nevolnost? Nedělají vám zle?"

,,Ne, vyhovují mi."

,,Myslím, že další návštěva stačí až za deset dní, teď už není důležité vás tak moc kontrolovat. Nejhorší jsou první tři měsíce."

,,Dobře, děkuji vám."

Pobrala jsem si své věci a vydala se ven. Vytahovala jsem mobil, abych zavolala Harrymu, ale zarazila jsem se. Jedna osoba pod schody vypadala zezadu úplně jako Zayn. Co by tady dělal. Už z něj mám vidiny. Otočil se. Panebože! Vždyť to je vážně on a na rukách držel Maddison. Podíval se na mě. Nejistě jsem scházela dolů. Kdo ví, co mě čeká nebo spíše, proč on tady čeká.

,,Mami!" zakřičela Maddison. Sundal ji a ona se rozeběhla ke mně.

,,Ahoj," usmál se.

,,Ahoj, co tady děláš?"

,,Přišel jsem pro tebe, Harry mi řekl, kde jsi."

,,Aha."

,,Půjdeme?"

,,Ehm-asi jo."

Chytila jsem Maddy za ruku a následovala ho. On jako vážně přišel? To znamená, že včera, když se vrátil, říkal pravdu. Mlčky jsem se posadila do auta, zatímco on ji dával do sedačky.

,,Tak můžeme jet?"

,,Jo."

,,Chceš se ještě někam stavit?"

,,Ani ne. Proč jsi přišel?"

,,A proč ne?"

,,Nevím," pokrčila jsem rameny.

,,Nemusela jsi volat Harrymu, mohla jsi mě vzbudit."

,,Byla jsem s ním už domluvená. Navíc, nepočítala jsem, že se to dozvíš v noci."

,,Kdy jsi mi to prosím tě chtěla říct? Až bys rodila?" zasmál se.

,,Možná."

,,Možná?"

,,Sám víš, jak jsi zareagoval, kdybych to věděla, rychle bych si něco vymyslela."

,,Zapomeň už na to prosím."

,,Jasně, jasně."

,,Víš co? Raději to nebudeme řešit."

,,Utečeme od problému, jako vždy," zamumlala jsem.

,,Jaký problém do háje? Ty máš problém!"

,,Nemůžu prostě uvěřit, že jsi mi dal na výběr."

,,Omlouvám se, řekl jsem to v afektu, nepoužil jsem mozek."

Vyprskla jsem smíchy. ,,Nádherko, ty nějaký máš?"

Vysloužila jsem si opět bolestný štípanec.

,,Au! Proč mě pořád štípeš? Víš, jak to bolí?"

,,Nevím, právě proto to dělám."

,,Aby mě to bolelo?"

,,Abych zjistil, jak moc to bolí, vědecký výzkum."

,,V tom případě já vedu vědecký výzkum, kdo je na tom mentálně vyvinutější. Maddison nebo ty?"

,,A závěr výzkumu?"

,,Hmmm....rozhodně Maddison."