Boy's Dream

Záloha

Ned do mě strčil, když jsem několik vteřin se zatajeným dechem sledoval auto. Tím mě vytrhl z přemýšlení o tom, jak dnes asi umřu. Rychle jsem sklopil pohled a rychlým krokem jsem se rozešel k autu. 

Už teď jsem litoval, že jsem se včera neosprchoval. Nebo že jsem si na sebe nevzal alespoň něco více slušného. Moje staré a potrhané oblečení se k tak drahému autu absolutně nehodilo. 

Byl jsem celý rudý, jelikož mě sledovali snad všichni studenti této školy. Nenávidím pozornost ostatních a teď se mi dopřávala plnými doušky.

Rychle jsem vlezl do auta a zabouchl jsem za sebou dveře. Alespoň trochu jsem se uklidnil, protože přes tmavá skla nebylo vidět dovnitř.

"Už jsem si myslel, že tam vysedíš vajíčko," ozvalo se vedle mě arogantně. Okamžitě jsem otočil hlavou za tím hlasem. Samozřejmě jsem se lekl, protože vedle mě neseděl nikdo jiný, než můj šéf.

V ruce svíral sklenku něčeho tmavého a mohu vsadit svoji ledvinu, že to byl nějaký alkohol. Jako vždy byl oblečen do perfektně padnoucího obleku. Vlasy měl rozházené do všech stran. Ale u něj to nevypadalo tak hrozně, jako když jsem měl rozcuchané vlasy já. On vypadal jako sex bomba. A ten jeho arogantní úsměv jeho šarmu rozhodně neubíral. Naopak.

"Om-omlouvám se," vykoktal jsem ze sebe, jakmile jsem se trošku uklidnil. Auto se rozjelo, ale já to moc nevnímal. Donutil jsem se odtrhnout pohled od pana Starka a začal jsem pozorně prozkoumávat špičky mých špinavých bot.

"Máš ten oblek?" zeptal se mě po pár minutách ticha. Úplně jsem ztuhl. Vůbec jsem nevěděl, že nějaký oblek mám mít. Ani jsem nevěděl, že se celá tato situace stane.

"Ne," šeptl jsem potupně. Opravdu to posledních pár dní podělávám na všech frontách.

"Jak jako ne?" nechápal a dle cinknutí ledu jsem pochopil, že se napil. Takže teď jsem tak neschopný, že se ze mě musí ožrat.

"Nemám oblek. Om-omlouvám se. Nevěděl jsem, že si ho mám vzít," přiznal jsem mu barvu. Nemělo cenu mu lhát. Neumím to a on to naopak až děsivě dobře dokáže odhadnout.

"Tys nečetl tu zprávu? Psal jsem ti," znovu promluvil tím svým jemným chraplákem. Zhluboka jsem se nadechl. Jeho přítomnost mi opravdu vadila, ale zároveň jsem nikdy nechtěl odejít.

"Ne-nečetl. Měl jsem vy-vypnutý mobil," dostal jsem ze sebe přiškrceným hlasem. Přivřel jsem oči a očekával jsem křik. Nikdo není tak neschopný jako já.

"Sakra... Já ti pořád neopravil tu baterku, co?" dostal ze sebe s tichým uchechtnutím. Nevěřícně jsem zvedl hlavu, abych se ujistil, že se opravdu usmívá. Pomalu jsem zakroutil hlavou. Sice mi to slíbil, ale opravdu jsem myslel, že na to zapomněl. Proč by si asi pamatoval na nějakou moji blbou baterku? Měl důležitější věci na práci.

"Happy! Musíme jet ještě k mladýmu domů," zavolal pan Stark a já si až teď všiml Happyho, který řídil auto. 

"Už se na tom dělá," odpověděl hned a nechal vyjet okénko, které zadní sedačky oddělovalo od předních. Takže jsem byl s panem Starkem sám.

"Netahal bych tě ven, kdyby to nebylo důležité. Dostali jsme zprávu, že se k nám blíží kosmická loď a celý team si myslí, že by se nám tvoje pavučiny mohly hodit. Máš jich dost?" nadzvedl jedno obočí tak dokonale, že se mi z toho zatajil dech.

"Asi ano," odpověděl jsem mu a v duchu jsem si děkoval za to, že jsem celý minulý týden strávil vyráběním pavučin.

"Tak super. Tvojí tetě už jsem to vysvětlil," pousmál se a kopl do sebe zbytek tekutiny ve skleničce. Vyděšeně jsem ho sledoval.

"Neřekl jste jí, ž-" 

"Neboj. Řekl jsem jí, že potřebuji s něčím pomoct a že se to může protáhnout," zasmál se mému výrazu. Okamžitě jsem pohled sklopil a v hlavě jsem si dával pěstí. Samozřejmě, že by nebyl hloupý a neřekl by jí to. Sám věděl, jak moc by moje teta vyváděla.

"Děkuji," řekl jsem ještě, když jsme se začali blížit k mému domovu. 

"Nemáš zač, mladej," odpověděl mi, ale to už auto zastavilo. Rychle jsem vyběhl z auta a během chvíle jsem celý udýchaný stál ve svém pokoji. 

Rychle jsem se převlékl, ale přes oblek jsem si znovu nandal civilní oblečení. O prozrazení jsem opravdu nestál. Ještě jsem si vzal zásobníky s pavučinou a vyběhl jsem na chodbu. Schody jsem dolů bral po třech, takže jsem brzy znovu seděl vedle miliardáře, který mě nikdy nepřestával překvapovat.

"To bylo celkem rychlé," zakýval hlavou a já jsem se slabě usmál. Vždycky mě hrozně potěšilo, když mě pochválil.

"Co se bude dít teď?" odvážil jsem se zeptat, jakmile se auto dalo do pohybu. Otočil jsem hlavu a sledoval jsem obličej mého šéfa. Chvilku přemýšlel, asi mě nechtěl vyděsit.

"Teď si užijeme zábavu," zazubil se, ale já mu to nežral. V očích měl trochu strachu, ale perfektně ho schovával.

"To je to tak moc vážné?" vydechl jsem. Hrudník se mi zvedal opravdu rychle. A teď to nebylo jen kvůli jeho osobité vůni.

"Netahal bych tě někam, kde by ti hrozilo nebezpečí. Budeš jen záloha," vysvětlil mi. Zamračil jsem se.

"Ale já nechci být záloha. Chci vám pomoct. Chci nebezpečí," založil jsem si ruce na hrudi. Asi jsem byl drzý a nebylo to vůbec vhodné, ale už mi opravdu vadilo, jak mě ze všech akcí vynechával.

"To v žádném případě! Viděl jsi někdy svoji tetu? Mám svůj život moc rád na to, aby mě umlátila vařečkou," okamžitě mě spražil pohledem a falešně se usmál. Snažil se z toho udělat vtip, ale i tak mi přišlo, že je více napnutý než normálně. Dnes opravdu bylo něco ve vzduchu. Něco, čeho jsem se celý den bál.

A/N

Zdravím! Pojedu na lyžák, tak se nelekejte, pokud o mně celý týden neuslyšíte. Budu se snažit najít wifi a alespoň dvě kapitoly vydat ♥ 

Viděli jste už někdo Captain Marvel? Jaký máte názor? Hlavně piště 'Spoiler alert,' ať omylem neprozradíte něco někomu, kdo to ještě neviděl♥ Já jakožto fanoušek Agents of Shield musím uznat, že se mi to opravdu líbilo ♥

Marvel_corn